Fantastická symfonie

Použité nástroje

Symfonii hraje orchestr ve složení 2 flétny (2. zdvojená pikola), 2 hoboje (2. zdvojený cor anglais), 2 klarinety (1. zdvojený Es klarinet), 4 fagoty, 4 lesní rohy, 2 trubky, 2 kornety, 3 trombony, 2 ofikoidy (původně jeden ofikoid a jeden had), 2 páry tympánů, virbl, činely, basový buben, zvony v C a G, 2 harfy a smyčce.

Příběh

Symfonie je příkladem programové hudby, protože popisuje něco jiného než hudbu. V tomto případě popisuje příběh. To je to, co skladatel napsal:

První část: Mladý umělec byl hluboce zamilován do dívky, která ho nemilovala. Byl tak zoufale smutný, že se pokusil otrávit opiem. Nevzal si ho tolik, aby ho to zabilo. Jen po něm upadl do hlubokého spánku. V tomto spánku si představoval nejrůznější věci. Jeho milovaná k němu přišla ve snu. Proměnila se v hudební motiv (idée fixe), na který prostě nemůže zapomenout. Představuje si její lásku a své něžné city k ní.

Druhá část: Setkává se s ní na plese. Všichni tančí. On najde svou milou v davu.

Třetí část: Na venkově slyší dva pastýře, kteří na sebe volají na píšťaly. Stromy se jemně kývají ve větru. Mladý umělec se začíná cítit šťastnější. Pak znovu spatří svou milou. Začne se obávat, že už ho možná nechce. Znovu se ozve pastýřská hudba, ale hraje jen jeden z pastýřů. Slunce zapadá. Z dálky je slyšet bouřka.

Čtvrtá část: Sní o tom, že v záchvatu hněvu zabil svou milou. Nyní ho vedou na popraviště, kde mu useknou hlavu. Při jeho odvádění se hraje pochod. Na okamžik opět myslí na svou milou, pak padá sekera a je popraven.

Pátá část: Umělec je na sabatu čarodějnic. Kolem je spousta duchů a příšer, které se přišly podívat na jeho pohřeb. Je slyšet jeho milá, ale její melodie teď zní strašlivě. Přišla na sabat. Připojí se k čarodějnicím a tančí, zatímco zní pohřební hudba.

První část: Rêveries - Passions (Sny - vášně)

První věta má pomalý úvod. Melodie, která zaznívá v houslích, se již téměř podobá idée fixe. Idée fixe zazní v plné podobě, když hudba přejde do rychlé části. Hrají ji housle a sólová flétna. Rytmus, který pod ní hrají nižší smyčcové nástroje, je velmi rozrušený. Forma věty se příliš nepodobá tradiční sonátové formě. Berlioz se spíše zabýval idée fixe, která mladého umělce pronásleduje po celou dobu.

Druhá část: Un bal (Ples)

Ples (tj. večírek s tancem) je v hudbě zastoupen temperamentním valčíkem. Díky dvěma harfám zní velmi půvabně. Dvakrát je valčík přerušen idée fixe.

Třetí část: Scéna na polích (Scene aux champs)

Dva pastýře, kteří si navzájem hrají, zastupuje cor anglais (sedící v orchestru) a hoboj, který hraje mimo scénu, takže zní vzdáleně. Poté zazní hlavní jemné venkovské téma na sólovou flétnu a housle. Idée fixe se vrací uprostřed věty. Zvuk vzdáleného hřmění na konci věty hrají čtyři tympány.

Čtvrtá část: Marche au supplice (Pochod na popraviště)

Část začíná duněním tympánů a lesními rohy, které zahajují pochodové téma. Poté violoncella a kontrabasy spustí pochod v jeho plné podobě, kterou brzy převezmou housle. Těsně před jeho popravou zazní krátké opakování idée fixe na sólový klarinet, pak padá sekera (hlasitý akord) a hlava padá do koše (jeden vybrnkávaný tón předávaný od houslí, přes violy, violoncella a pak kontrabasy).

Pátá část: Songe d'une nuit de sabbat (Sen o čarodějnickém sabatu)

Z idée fixe se stala "vulgární taneční melodie", hraje se na Es klarinet. Je zde spousta efektů, včetně přízračného col legno hrajícího ve smyčcích, bublání čarodějnického kotle hraného dechovými nástroji. Když tanec vrcholí, slyšíme melodii Dies Irae (Soudný den) spolu s Ronde du Sabbat (Šabatové kolo), což je divoká fuga.

Harriet Smithson

V roce 1827 Berlioz navštívil představení Shakespearovy hry Hamlet. Hrála ji anglická divadelní skupina. Berlioz se zamiloval do irské herečky Harriet Smithsonové, která hrála roli Ofélie, ve skutečnosti se s ní nesetkal, pouze ji viděl hrát na jevišti, ale poslal jí spoustu milostných dopisů, ale ona opustila Paříž, aniž by se s ním setkala. Poté napsal Fantastickou symfonii. Symfonii pak napsal, aby popsal svou lásku k ní a své neštěstí, protože o něj neměla zájem. Když Harriet symfonii slyšela dva roky po jejím prvním provedení, uvědomila si, že je to symfonie o ní. Nakonec se s Berliozem seznámila a 3. října 1833 se vzali. Několik let bylo manželství šťastné, i když nemluvili jazykem toho druhého. Po devíti letech se však rozešli.