Programová hudba
Programová hudba (v americké angličtině "program music") je hudba pro nástroje, která něco popisuje nebo vypráví. Je opakem "absolutní hudby", která se nesnaží nic popisovat, pouze popisuje zvuk skladby. Programní hudba byla velmi populární v 19. století, i když některé programní skladby vznikly již dříve.
Historie
Někteří skladatelé v období renesance a baroka psali hudbu popisující bitvy. Antonio Vivaldi napsal velmi slavný soubor čtyř koncertů pro housle a smyčce nazvaný Čtvero ročních dob. Jednotlivé části popisují dění v jednotlivých ročních obdobích, např. zpěv ptáků na jaře, zasněžené zimní dny atd.
Na počátku 19. století napsal Beethoven pastorální symfonii č. 6 "Pastorale", která popisuje poklidný život na venkově. Tento způsob hudebního popisu se stal u romantických skladatelů velmi oblíbeným. Mendelssohn psal "koncertní předehry", které neměly nic společného s operou, ale byly to jednoduše krátké hudební skladby pro orchestr, které vyprávěly příběh. Například předehra Hebridy popisuje pocit, jaký vyvolává moře šplouchající do Fingalovy jeskyně na skotských Vnitřních Hebridách.
Franz Liszt ve svých symfonických básních velmi zpopularizoval programní hudbu. Fantastická symfonie Hectora Berlioze popisuje příběh, který si sám vymyslel, o muži, jemuž se zdá o milované ženě. Ženu, kterou miluje, představuje melodie (nápěv), která v průběhu symfonie zaznívá na různé způsoby. Říká se jí idée fixe (francouzsky "pevná myšlenka"). Tento způsob spojení tématu (melodie) s osobou vedl Wagnera k používání leitmotivu v jeho operách, v nichž je melodie spojena s osobou, událostí nebo myšlenkou. Na počátku 19. století napsal Richard Strauss několik symfonických básní, v nichž často použil leitmotiv, který popisuje osobu, o níž se píše. Patří mezi ně například Don Juan, Don Quijote a Ein Heldenleben (Život hrdiny).
