Symfonie č. 5 (Beethoven)
Symfonie č. 5 c moll, op. 67 je symfonie Ludwiga van Beethovena. Je to pátá z jeho devíti symfonií. Byla napsána v letech 1804 až 1808. Tato symfonie je jedním z nejoblíbenějších a nejznámějších děl klasické hudby.
Skladba má čtyři části: úvodní sonátové allegro, pomalejší andante a rychlé scherzo, které vede přímo do finále.
Symfonie byla poprvé uvedena v roce 1808 ve vídeňském Theater an der Wien. Na stejném koncertě byla poprvé provedena i jeho Šestá symfonie. Pátá symfonie se brzy stala uznávanou jako jedno z nejvýznamnějších hudebních děl.
Titulní list Beethovenovy 5. symfonie. Je zde vidět věnování knížeti Lobkowitzovi a hraběti Rasumovskému.
Hudba
Symfonie začíná čtyřtónovým motivem "krátký-krátký-dlouhý", který zazní dvakrát (podruhé o něco níže): ( listen (help-info))
Úvod symfonie je tak slavný, že je často citován. Ve svých skladbách jej použili i další skladatelé, například Sergej Rachmaninov ve své písni Osud. Často byla použita v populární kultuře, od diskotéky po rokenrol, a ve filmu a televizi. Během druhé světové války používala BBC tento čtyřtónový motiv k uvádění rozhlasového zpravodajství, protože "short-short-short-long" se v Morseově abecedě píše jako písmeno "V". "V" znamenalo "Victory" (vítězství). Hrálo se velmi tiše na buben. Lidé v nacisty okupovaných zemích, kteří chtěli slyšet zprávy, poslouchali tajně zprávy BBC, protože byla větší pravděpodobnost, že jsou pravdivé.
Třetí věta symfonie používá tento rytmus někdy jako doprovod.
Když Beethoven tuto symfonii psal, bylo mu kolem třiceti let. Byl stále více hluchý. Nesl to strašně těžce. Myslel si, že právě on by měl mít dokonalý sluch. Cítil se velmi sklíčeně, ale rozhodl se, že nespáchá sebevraždu, ale zůstane naživu a zapíše všechnu hudbu, kterou měl v hlavě. Napsal o tom v dopise nazvaném Heiligenstadtský testament.
Úvod Páté symfonie zní velmi odvážně a heroicky. Celá symfonie zní jako boj, který začíná těmito čtyřmi tóny. Lidé často říkají, že tyto čtyři tóny představují osud, který klepe na dveře. Než se dostaneme k poslední větě (finále), stane se hudba durovou namísto mollové. Zní to, jako by Beethoven překonal svou depresi.
Čtvrtá věta této symfonie je jedním z prvních případů, kdy je v symfonii použit trombon nebo pikola.
Beethoven v roce 1804, kdy začal pracovat na Páté symfonii.
