Disco je hudební styl, který byl nejpopulárnější od poloviny 70. do začátku 80. let. Na disko hudbu se obvykle tančí v barech zvaných disko kluby. Slovo "disco" se také používá pro označení stylu tance, který lidé na disco hudbu tančí, nebo pro styl oblečení, které si lidé na diskotéku oblékají. Disco hudba spojuje prvky soulu, funku a latinskoamerické hudby a je určena především k tanci: má obvykle rychlejší tempo, výrazný rytmus "four-on-the-floor" (čtyři na podlaze), silnou basovou linku a bohatou instrumentaci. Do aranží patřily často smyčcové sekce, dechové nástroje, rytmické kytary, klávesy, perkuse a někdy i rozsáhlé orchestrální partiture; později se běžně používaly také elektronické syntezátory a bicí automaty. Disco je zároveň i obecné označení pro taneční hudbu té doby.

Vznik a vývoj

Disco vzniklo v 60. a 70. letech na základě černošské a latinskoamerické taneční kultury, DJských setů a klubového života velkých měst — především v New Yorku a dalších městech Spojených státech. Styl se rychle rozšířil i do Evropy a dalších částí světa. Disco se dostalo do hlavního proudu díky filmovému hitu Horečka sobotní noci, který byl uveden v roce 1977. Tento film, v němž hrál John Travolta, ukazoval lidi tančící disko a pomohl popularizovat jak hudbu, tak klubovou kulturu.

Hudební rysy a produkce

  • Rytmus: stabilní čtyřdobý úder kopáku (four-on-the-floor), který usnadňuje taneční groovy.
  • Basa a rytmická sekce: výrazná basová linka a synkopy v doprovodných nástrojích.
  • Orchestrace: smyčce, dechové sekce a aranže podobné orchestrálnímu doprovodu, často nahrané studiovými hudebníky.
  • Produkce a mixy: rozvoj 12" singlu a prodloužených remixů (tzv. extended mixes) umožnil DJům plynule prodlužovat skladby pro taneční sety.

Taneční scéna, kluby a móda

Disco bylo primárně klubovou hudbou. Vznikala specializovaná místa — disko kluby — kde DJs pomocí mixů a prodloužených verzí udržovali taneční energii celé noci. Tanec byl často synchronizovaný, bohatý na otočky, kroky a párové variace; vznikaly i populární taneční styly, které se k disku vážou. K vizuální části patřila extravagantní móda: lesklé látky, polyester, zvonové kalhoty, platformy, glitry a výrazný make-up. Diskotéky byly často vybaveny zrcadlovými koulí, intenzivním osvětlením a kouřovými efekty.

Rozmach a úpadek

Koncem 70. let hrálo disco mnoho rozhlasových stanic, znělo v rádiích i na chartách a přineslo řadu hvězd a hitů. Na začátku 80. let ale začalo disco ztrácet na popularitě — částečně kvůli nasycení trhu, změnám vkusu posluchačů a známému anti-disco hnutí (např. událost Disco Demolition Night v Chicagu v roce 1979). Současně rostla obliba jiných žánrů, jako je dance, Hi-NRG a post-disco, a objevovaly se nové taneční styly a technologie. Přesto disco nezmizelo úplně; jeho prvky se transformovaly do dalších žánrů.

Druhy a regionální varianty

V Evropě vznikla specifická forma disca známá jako Euro disco, která kladla větší důraz na popový prvek, melodii a elektroniku a v 80. letech ovlivnila synthpop a italo disco. V USA zase disco úzce souviselo se soulovou a funkovou scénou velkých měst.

Dědictví a vliv

Disco ovlivnilo velké množství pozdějších tanečních žánrů — house, techno, dance-pop i moderní EDM vycházejí z principů klubového hraní, taneční struktury a zvukové estetiky disco hudby. Mnoho producentů a DJů čerpá z disco grooveů, basových linek a orchestrálních aranží (existuje i moderní proud nazývaný nu-disco). Disco tak nadále žije ve vzorcích moderní taneční hudby, v samplingových hitech a na tematických večírcích či retro klubech.

Význam pro společnost

Diskotéky byly důležitým prostorem kulturní výměny, často i bezpečným místem pro marginalizované komunity (včetně LGBTQ+ scény). Disko kultura měla vliv nejen na hudbu, ale i na společenské zvyky, módní trendy a noční život měst.

Stručně řečeno, disco bylo nejen hudebním stylem, ale komplexní kulturní vlnou, která zásadně ovlivnila taneční scénu 70. a 80. let a dodnes je jeho odkaz patrný v populární i klubové hudbě.