Pizza je jídlo, které vzniklo v Itálii. Připravuje se tak, že se na kus chleba potřený omáčkou dávají "polevy" (například sýr, uzeniny, feferonky, zelenina, rajčata, koření a bylinky, bazalka a hranolky). Omáčka je nejčastěji rajčatová, ale někdy se používají i omáčky máslové. Kousek chleba se obvykle nazývá "pizza kůrka". Na pizzu lze dát téměř jakýkoli druh polevy. V různých částech světa se používají různé zálivky. Pizza pochází z Itálie, z neapolské kuchyně, ale stala se populární v mnoha částech světa.

Historie

Původ pizzy sahá do jižní Itálie, především do Neapole, kde se od 18. a 19. století rozšířilo pečené těsto s jednoduchými přísadami (zejména rajčaty a sýrem). Tradiční neapolská pizza je tenká, měkká uprostřed a má výraznou kůrku. Slavný příběh o pizze Margherita pochází z konce 19. století, kdy měla být speciálně připravena pro italskou královnu Margheritu – její barvy (rajčata, mozzarella, bazalka) symbolizovaly italskou vlajku. Po celé Evropě a do Ameriky se pizza rozšířila s emigranty a později díky pizzeriím a rychlému občerstvení získala mnoho místních variant.

Suroviny

Základní složky pizzy jsou:

  • Těsto – z mouky, vody, kvasnic (nebo droždí), soli a často olivového oleje. Doba kynutí a typ mouky (např. typ 00) ovlivňují konzistenci.
  • Omáčka – nejčastěji rajčatová, připravená z drcených rajčat, soli, česneku a koření; alternativně se používají bílé omáčky (např. máslové nebo smetanové).
  • Sýr – tradičně mozzarella (často vodou tažená „fior di latte“ nebo buffalo mozzarella); oblíbené jsou i parmezán, pecorino nebo směsi s různými druhy sýrů.
  • Polevy – prakticky neomezené: sýr, uzeniny, feferonky, zelenina, rajčata, koření a bylinky, bazalka a hranolky (jak ukazují různé regionální zvyky).

Oblíbené druhy pizzy

  • Pizza Margherita – základ s rajčatovou omáčkou, mozzarellou a bazalkou; považuje se za klasiku neapolské kuchyně.
  • Marinara – jednoduchá pizza jen s rajčaty, česnekem a oreganem (bez sýra).
  • Quattro Formaggi – mix čtyř druhů sýrů (např. mozzarella, gorgonzola, parmezán, pecorino).
  • Capricciosa – obvykle s šunkou, žampiony, artyčoky a olivami.
  • Pepperoni / Salami – populární především v USA a Evropě, s pikantní klobásou nebo salámem.
  • Hawaiian – kombinace šunky a ananasu (mnozí ji považují za kontroverzní, ale je rozšířená).
  • Sicilská – tlustší, obdélníková, s hutnějším těstem a bohatší náplní.

Příprava a pečení

Těsto se připraví, nechá se vykynout, poté se vyválí nebo roztáhne ručně do tvaru koláče. Na těsto se nejprve nanese omáčka, poté sýr a další polevy. Tradiční neapolská pizza se peče v peci na dřevo při velmi vysoké teplotě (okolo 430–480 °C) po dobu 60–90 sekund, což dává tenkou středovou část a výraznou, nafouklou kůrku. V domácích podmínkách se používají horkovzdušné nebo kamenné trouby, kamenné pece a pizza kameny pomáhají dosáhnout křupavé spodní části. Doba pečení v domácí troubě je obvykle 6–12 minut v závislosti na teplotě.

Tipy, skladování a variace

  • Recepty a diety: pizza může být upravena pro vegetariány, vegany (s rostlinnými sýry) nebo bezlepkovou variantu s bezlepkovou moukou.
  • Skladování: čerstvou pizzu lze uchovat v lednici 1–2 dny, mražení je možné až na několik týdnů. Nejlepší je předehřátí v troubě nebo na pánvi.
  • Ohřívání: mikrovlnka může změkčit kůrku, lepší je přihřát na pánvi, v troubě nebo na grilu, aby zůstala křupavá.
  • Podávání: pizza se často krájí na trojúhelníky nebo čtverce; doplňky jako olivový olej, chilli vločky nebo čerstvá bazalka se přidávají těsně před podáváním.
  • Výživové hodnoty: energetický obsah se liší podle velikosti a polev; je dobré myslet na množství sýra a tučných uzenin při snaze o lehčí variantu.

Pizza je univerzální pokrm, který kombinuje jednoduché suroviny a dává prostor kreativitě – od tradiční neapolské Margherity až po lokální a experimentální kombinace z celého světa.