Dějiny Íránu: od neolitu a perských říší po vznik Islámské republiky

Než se Írán začal nazývat Íránem a než v něm začali žít Íránci, žila v Íránu jiná skupina lidí. Tito lidé se nazývali Elamité. Elamité jsou zmíněni v Bibli. Elamité žili v království zvaném Elam. Elam byl dobyt íránskými národy, například Médy (typem Íránců), protože Elamité po příliš dlouhém boji s Asyřany (jiným národem) zeslábli. Íránci si pak Asyřany také podrobili.

Název Írán pochází z árijštiny a je také zmíněn ve starověké knize zoroastriánů, která se nazývala Avesta. Írán znamená v perštině "árijský". V 19. a na počátku 20. století používali Evropané název Árijci pro všechny Indoevropany.

Kolem roku 500 př. n. l. byl dnešní Írán centrem Perské říše. Poté se země zmocnil Alexandr Veliký a později zde vládla perská dynastie Achaimenovců. Po nich se vlády ujala dynastie Sásánovců (224-651).

Než se Írán začal nazývat Íránem a než v něm začali žít Íránci, žila v Íránu jiná skupina lidí. Tito lidé se nazývali Elamité. Elamité jsou zmíněni v Bibli. Elamité žili v království zvaném Elam. Elam byl dobyt íránskými národy, například Médy (typem Íránců), protože Elamité po příliš dlouhém boji s Asyřany (jiným národem) zeslábli. Íránci si pak Asyřany také podrobili.

Název Írán pochází z árijštiny a je také zmíněn ve starověké knize zoroastriánů, která se nazývala Avesta. Írán znamená v perštině "árijský". V 19. a na počátku 20. století používali Evropané název Árijci pro všechny Indoevropany.

Kolem roku 500 př. n. l. byl dnešní Írán centrem Perské říše. Poté se země zmocnil Alexandr Veliký a později zde vládla perská dynastie Achaimenovců. Po nich se vlády ujala dynastie Sásánovců (224-651).

Jiné národy se Persie zmocnily bojem, například Arabové (7. století), Turci (10. století) a Mongolové (13. století). Írán si však vždy zachoval svébytnou kulturu a nadále přežíval.

Safavidská dynastie (1502-1736) učinila islám a ší'itské náboženství státním náboženstvím Íránu, ačkoli islám byl populární již tehdy. Poslední íránští králové pocházeli z dynastie Pahlaví a vládli od roku 1925 do roku 1979, kdy došlo k revoluci a ajatolláh Chomejní vytvořil islámskou republiku.

V roce 1951 se Mohammed Mossadegh dostal k moci poté, co byl téměř všemi členy íránského parlamentu (Majlis) zvolen premiérem. Jeho prvním krokem v úřadu bylo převzetí kontroly nad ropným průmyslem v Íránu, který do té doby kontrolovala Velká Británie. Většina britské ropy se v té době čerpala z Íránu. Tento krok byl považován za nebezpečí pro bezpečnost Velké Británie a jejího impéria, proto se pokusila svrhnout vládu, ale neuspěla. Poté se jim podařilo pomocí diplomacie přesvědčit Spojené státy, že íránská vláda představuje komunistickou hrozbu.

CIA pracovala v Íránu na vyvolání nepokojů, které vedly k odstranění premiéra Mossadegha. Spojené státy a Velká Británie poté učinily šáha Mohammada Rezu Pahlavího opět íránským králem.

Jiné národy se Persie zmocnily bojem, například Arabové (7. století), Turci (10. století) a Mongolové (13. století). Írán si však vždy zachoval svébytnou kulturu a nadále přežíval.

Safavidská dynastie (1502-1736) učinila islám a ší'itské náboženství státním náboženstvím Íránu, ačkoli islám byl populární již tehdy. Poslední íránští králové pocházeli z dynastie Pahlaví a vládli od roku 1925 do roku 1979, kdy došlo k revoluci a ajatolláh Chomejní vytvořil islámskou republiku.

V roce 1951 se Mohammed Mossadegh dostal k moci poté, co byl téměř všemi členy íránského parlamentu (Majlis) zvolen premiérem. Jeho prvním krokem v úřadu bylo převzetí kontroly nad ropným průmyslem v Íránu, který do té doby kontrolovala Velká Británie. Většina britské ropy se v té době čerpala z Íránu. Tento krok byl považován za nebezpečí pro bezpečnost Velké Británie a jejího impéria, proto se pokusila svrhnout vládu, ale neuspěla. Poté přesvědčily Spojené státy prostřednictvím diplomacie, že íránská vláda představuje komunistickou hrozbu.

CIA pracovala v Íránu na vyvolání nepokojů, které vedly k odstranění premiéra Mossadegha. Spojené státy a Velká Británie poté učinily šáha Mohammada Rezu Pahlavího opět íránským králem.

Šáh vládl v Íránu 38 let. Po jeho odchodu se íránská vláda změnila na islámskou republiku. Brzy poté Hnutí íránských studentů (Tahkim Vahdat) s podporou nové vlády obsadilo americké velvyslanectví v Teheránu a většinu diplomatů drželo 444 dní jako rukojmí. Od té doby nebyly vztahy mezi oběma zeměmi dobré. Např. USA uvalily na Írán různé druhy hospodářských sankcí. USA tvrdí, že Írán podporuje teroristické skupiny namířené proti Izraeli. Írán neuznává Izrael jako stát. Írán se spolu s většinou arabských zemí domnívá, že Izrael nemá právo okupovat území Palestinců.

Írán má s Irákem společné dlouhé hranice. (Slova "Írán" a "Irák" jsou si podobná pouze v latince. V arabštině a perštině se píší odlišně.) Íránci nejsou etnicky Arabové. Írán se bránil irácké invazi v roce 1980, válka trvala osm let. Mnoho arabských a západních zemí včetně Spojených států poskytlo iráckému Saddámu Husajnovi zbraně (včetně biologických a chemických zbraní hromadného ničení) a technickou podporu.

Nyní se Západ snaží zabránit Íránu v ovládnutí jaderné technologie, přestože je Írán členem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Své obavy vyjadřují tvrzením, že Írán má v úmyslu vyvinout jaderné zbraně. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) mnohokrát oznámila, že neexistují žádné důkazy o tom, že Írán vyvíjí jaderné zbraně, nicméně zároveň tvrdí, že nemůže s jistotou říci, zda tak Írán nečiní tajně. Zpráva CIA o jaderných aktivitách v Íránu z prosince 2007 tvrdí, že íránský tajný program k dosažení technologie jaderných zbraní byl zastaven v roce 2003 a od té doby nebyl nikdy znovu zahájen. Uvádí se v ní, že schopnost Íránu vyrobit jadernou zbraň se pravděpodobně v brzké době nepodaří.

Prezidentské volby 13. června 2009 oficiálně vyhrál dosavadní prezident M. Ahmadínežád, ale někteří lidé tomu nevěří. Kvůli těmto výsledkům se konaly demonstrace a někteří protestující se poprali s policejními silami. Mnoho lidí, kteří demonstrovali, se domnívalo, že volby byly podvodem. Oficiálně při protestech zemřelo devět lidí.

Šáh vládl v Íránu 38 let. Po jeho odchodu se íránská vláda změnila na islámskou republiku. Brzy poté Hnutí íránských studentů (Tahkim Vahdat) s podporou nové vlády obsadilo americké velvyslanectví v Teheránu a většinu diplomatů drželo 444 dní jako rukojmí. Od té doby nebyly vztahy mezi oběma zeměmi dobré. Např. USA uvalily na Írán různé druhy hospodářských sankcí. USA tvrdí, že Írán podporuje teroristické skupiny namířené proti Izraeli. Írán neuznává Izrael jako stát. Írán se spolu s většinou arabských zemí domnívá, že Izrael nemá právo okupovat území Palestinců.

Írán má s Irákem společné dlouhé hranice. (Slova "Írán" a "Irák" jsou si podobná pouze v latince. V arabštině a perštině se píší odlišně.) Íránci nejsou etnicky Arabové. Írán se bránil irácké invazi v roce 1980, válka trvala osm let. Mnoho arabských a západních zemí včetně Spojených států poskytlo iráckému Saddámu Husajnovi zbraně (včetně biologických a chemických zbraní hromadného ničení) a technickou podporu.

Nyní se Západ snaží zabránit Íránu v ovládnutí jaderné technologie, přestože je Írán členem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Své obavy vyjadřují tvrzením, že Írán má v úmyslu vyvinout jaderné zbraně. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) mnohokrát oznámila, že neexistují žádné důkazy o tom, že Írán vyvíjí jaderné zbraně, nicméně zároveň tvrdí, že nemůže s jistotou říci, zda tak Írán nečiní tajně. Zpráva CIA o jaderných aktivitách v Íránu z prosince 2007 tvrdí, že íránský tajný program k dosažení technologie jaderných zbraní byl zastaven v roce 2003 a od té doby nebyl nikdy obnoven. Uvádí se v ní, že schopnost Íránu vyrobit jadernou zbraň se pravděpodobně v brzké době nepodaří.

Prezidentské volby 13. června 2009 oficiálně vyhrál dosavadní prezident M. Ahmadínežád, ale někteří lidé tomu nevěří. Kvůli těmto výsledkům se konaly demonstrace a někteří protestující se poprali s policejními silami. Mnoho lidí, kteří demonstrovali, se domnívalo, že volby byly podvodem. Oficiálně při protestech zemřelo devět lidí.