Ajatolláh Chomejní se narodil 24. září 1902 v Chomejním ve středním Íránu (tehdejší Persie) jako Sajjid Ruholláh Mustafáví Chomejní a zemřel 3. června 1989 (persky: روح الله موسوی خمینی). Byl také znám jako "imám Chomejní". Chomejní byl politickým vůdcem islámské revoluce v roce 1979.

Chomejní byl také básník. Jeho básně jsou shromážděny v Imámově divanu. Chomejní zemřel na rakovinu střev a infarkt 3. června 1989 v Teheránu ve věku 87 let.

 

Život a náboženské vzdělání

Ruholláh Chomejní pocházel ze vzdělané náboženské rodiny a již od mládí se věnoval islámskému právu (šaría) a teologii. Studoval v náboženských centrech, zejména v městech Qom a Najaf, kde získal postavení mujtahida (učenec oprávněný k nezávislému právnímu úsudku). V průběhu let si vybudoval reputaci vlivného učence, který kriticky hodnotil sekulární reformy a západní vlivy v Íránu.

Politická činnost a odpor proti šáhovi

Chomejní se postupně stal hlavní postavou odporu proti režimu šáha Muhammada Reza Pahlavího. Ve 60. letech veřejně kritizoval agrární reformy, sekularizaci a blízké vztahy šáha se Západem. Po potlačení masových protestů v roce 1963 (známých v íránské historii jako události kolem 15. Chordádu) byl Chomejní zatčen a později v 60. letech vystaven nucenému vyhnanství.

Vyhnanství a vedení revoluce

Po vynuceném odchodu z Íránu žil Chomejní nejprve v Turecku a později dlouhá léta v Iráku (Najaf). Ke konci 70. let se přesunul do Francie (přesně do obce Neauphle-le-Château u Paříže), odkud organizoval opoziční činnost proti šáhovi. Z Francie šířil své prohlášení a kázání prostřednictvím kazet a tiskovin, které se dostávaly zpět do Íránu a mobilizovaly masy. Jeho autorita a rétorika sehrály klíčovou roli při sjednocování různých opozičních skupin, které nakonec svrhnuly šáha v roce 1979.

Návrat do Íránu a vytvoření Íránské islámské republiky

Chomejní se vrátil do Íránu v únoru 1979 za bouřlivého vítání milionů příznivců. Po svržení monarchie se konalo referendum, které vedlo k vyhlášení Íránské islámské republiky. Nová ústava byla přijata koncem roku 1979 a Chomejní se stal jejím vrcholným nábožensko-politickým vůdcem — nejvyšším představitelem státu (tzv. Nejvyšší vůdce). Jeho koncepce vlády označovaná jako velájat-e faqíh (vláda právního učence) se stala základem politického systému.

Funkce a politika

Jako vrchní vůdce měl Chomejní široké pravomoci nad legální, výkonnou i vojenskou sférou. Pod jeho vedením došlo k rozsáhlé přeměně státního systému, zavedení islámských zákonů v oblasti rodinného práva, vzdělávání a médií, a také k centralizaci moci. Během jeho vlády probíhaly tvrdé represe vůči politickým odpůrcům, drobným i organizovaným levicovým a sekulárním skupinám; mezinárodní organizace často kritizovaly porušování lidských práv v té době.

Válka s Irákem a zahraniční politika

V letech 1980–1988 Írán vedl vyčerpávající válku s sousedním Irákem. Konflikt měl těžké důsledky pro íránskou společnost i ekonomiku a významně ovlivnil politiku režimu, který mobilizoval široké části populace a umocnil kult vůdce.

Dílo a odmítnutí kultury

Kromě politické a náboženské činnosti se Chomejní věnoval i psaní a poezii; jeho básně jsou známy a shromážděné v Imámově divanu. Napsal také teologické spisy, projevy a dopisy, které měly vliv na formování ideologického základu nové republiky. Kult osobnosti kolem jeho postavy byl v Íránu po jeho smrti silně patrný.

Kritika a kontroverze

Chomejního odkaz je předmětem silných rozporů: pro své stoupence představuje osvíceného vůdce, který svedl Írán z cest, jež považoval za škodlivé, a dal zemi nezávislost na západním vlivu. Jeho kritici upozorňují na potlačování politické opozice, omezení svobod, cenzuru a na události, jako byly masové poprav y politických vězňů koncem 80. let, které zůstávají zdrojem mezinárodní kritiky.

Smrt a následnictví

Chomejní zemřel 3. června 1989 v Teheránu. Jeho pohřeb přilákal obrovské množství lidí a stal se významnou událostí v dějinách republiky. Po jeho smrti ho nahradil jako Nejvyšší vůdce Ali Chameneí, kterého jmenovala příslušná ústavní a politická shromáždění podle tehdejších pravidel.

Dědictví

Ruholláh Chomejní zanechal trvalý dopad na moderní historii Íránu a širšího regionu. Jeho teorie a praktické kroky při budování systému vlády náboženských učenců nadále formují politickou strukturu Íránu a ovlivňují diskuse o náboženství, státní moci a lidských právech v muslimském světě.