Nadžaf (arabsky:النجف; v překladu: An Nadžaf; persky:نجف) je město v Iráku. Leží přibližně 160 km jižně od Bagdádu a v roce 2008 zde žilo asi 900 583 obyvatel. Město je správním centrem provincie Nadžaf a patří mezi sedm svatých měst šíitského islámu. Díky své náboženské a vzdělávací roli je Nadžaf dlouhodobě jedním z hlavních center šíitské politické a duchovní moci v Iráku.

Náboženský a kulturní význam

Ve městě se nachází mešita imáma Alího, kde je pohřben Alí ibn AbíṬálib, čtvrtý chalífa. Šíitští muslimové považují toto místo za jedno z nejposvátnějších — často je řazeno mezi tři nejvýznamnější islámské svatyně. Komplex mešity a svatyně je známý bohatou architekturou, zlatou kopulí, rozsáhlými nádvořími a zdobeným mřížovým sarkofágem (zarih), který přitahuje poutníky z celého světa.

Nadžafská hawza (náboženská vysoká škola) patří mezi nejstarší a nejvlivnější šíitské semináře. Do Nadžafu míří studenti a učenci z Iráku i zahraničí, aby studovali teologii, právo a filozofii. Město tak velmi ovlivňuje náboženské i politické rozhodování v šíitském světě; své sídlo zde mají i významní duchovní vůdci.

Dějiny

Tradičně se uvádí, že Hárún ar-Rašíd založil město na místě hrobu Alího ibn AbíhoṬáliba v 8. století. Od té doby se Nadžaf postupně rozrůstal a v průběhu staletí procházel obdobím rozkvětu i úpadku v závislosti na politické situaci v regionu — za vlády Abbásovců, Perské říše (Safavovců) i Osmanské říše. Díky své svatyni a učeným školám si však město dlouhodobě udrželo status duchovního centra šíitského islámu.

Moderní konflikty a následky

Nadžaf byl těžce postižen během íránsko-irácké války a také během války v Perském zálivu. Po uprchlických vlnách a vojenských operacích zůstaly ve městě i v okolí viditelné stopy zničení.

V roce 1991 došlo v Nadžafu k šíitskému povstání, které potlačil režim Saddám Husajn. Tento konflikt si vyžádal mnoho obětí a v okolí města se nacházejí masové hroby. V roce 2003 způsobil rozsáhlé škody sebevražedný bombový útok. Při tomto atentátu zemřelo kolem 120 lidí, mezi nimi i umírněný imám Muhammad Baqir al‑Hakim, významný šíitský vůdce.

V dubnu 2004 se části města dostaly pod kontrolu jednotek spojených s Muktady as‑Sadra; podobné události postihly i jiné irácké lokality, například město Kút. V období po invazi v roce 2003 následovala řada střetů mezi různými ozbrojenými skupinami, koaličními silami a bezpečnostními složkami. Před parlamentními volbami se některé okupační jednotky stáhly z centra města, aby umožnily konání voleb a snížily napětí.

Ekonomika, památky a návštěvnost

Ekonomika Nadžafu je silně závislá na náboženském cestovním ruchu — poutě a platby návštěvníků živí hotely, obchody s náboženskými předměty, řemeslné dílny a místní tržiště. Město má také bohaté kulturní dědictví v podobě rukopisů, náboženských škol a tradičních tržišť.

Mezi další významná místa patří rozsáhlý hřbitov Wadi as‑Salám (Údolí míru), který leží v okolí Nadžafu a je jedním z největších a nejstarších hřbitovů na světě; tisíce poutníků sem přicházejí, aby uctili památky svých předků a významné náboženské osobnosti.

Současnost

Dnes je Nadžaf nejen duchovním, ale i společensky a politicky důležitým místem. Město se postupně obnovuje po válečných škodách, pokračují restaurátorské práce na historických památkách a infrastruktura se pozvolna zlepšuje. Přístup pro poutníky a návštěvníky zajišťuje, že Nadžaf zůstává jedním z nejnavštěvovanějších a nejvlivnějších šíitských center v regionu.