Bāburnāma (čagatajsky: بابر نامہ;´, doslova: "Baburovy dějiny" nebo "Baburovy dopisy"; alternativně známé jako Tuzk-e Babri) jsou paměti Ẓahīr-ud-Dína Muhammada Bábura (1483-1530), zakladatele mughalské říše a Timurova pravnuka. Jsou napsány v čagatajštině, kterou Bábur znal jako "turki" (což znamená turkický), hovorovém jazyce Andižanů-Timuridů. Za vlády císaře Akbara bylo dílo kompletně přeloženo do perštiny, obvyklého literárního jazyka mughalského dvora, mughalským dvořanem Abdulem Rahímem v roce AH 998 (1589-90). 1] Následovaly překlady do mnoha dalších jazyků, většinou až od 19. století.