Jaderná zbraň: principy, dělení, historie a současnost

V letech po roce 1895 začínají lidé studující fyziku chápat, jak vznikají atomy. Kolem roku 1915 začali lidé přicházet na myšlenku, že rozbitím zvláštních atomů se může uvolnit velké množství energie a může být použito k výrobě bomby.

V roce 1939 začali lidé studující fyziku chápat teorii jaderných štěpných zbraní, ale žádná země nevěděla, jak je vyrobit. Když začala druhá světová válka, Německo, Velká Británie a Spojené státy chtěly sestrojit jaderné zbraně. Německo je nedokončilo, mimo jiné proto, že mnoho nejlepších lidí studujících fyziku z Německa po nástupu nacistické vlády uprchlo. Spojené království začalo pracovat v roce 1939, ale vyžadovalo to příliš mnoho peněz, a tak to v roce 1942 vzdalo. Později téhož roku zahájily Spojené státy velmi rozsáhlý program výroby jaderných zbraní. Navazoval na práci vykonanou ve Spojeném království. Program se nazýval "projekt Manhattan".

Do srpna 1945 byly v rámci projektu Manhattan vyrobeny tři jaderné štěpné zbraně. Dvě z těchto bomb použily Spojené státy k útoku na japonská města Hirošima a Nagasaki. Lidé z projektu Manhattan se domnívají, že při použití bomb zahynulo přibližně 105 000 lidí a 94 000 bylo zraněno. Lékaři později dospěli k názoru, že zemřelo více než 225 000 lidí, když se po dlouhé době spočítají všichni postižení. Japonsko po atomovém bombardování Hirošimy a Nagasaki oznámilo kapitulaci.

Po druhé světové válce začal na výrobě jaderných zbraní pracovat také Sovětský svaz.

Jedním ze způsobů, jak jaderné zbraně uvolňují energii, je rozbíjení atomů. Tento proces se nazývá jaderné štěpení a je základem atomových bomb. V těchto zbraních se obvykle používají specifické izotopy uranu nebo plutonia. Tyto prvky lze přimět k jadernému štěpení a k jaderné řetězové reakci.

Jiný proces lze použít k výrobě jaderných zbraní, které slučováním atomů vytvářejí ještě větší exploze a uvolňují mnohem více energie. Tento proces se nazývá jaderná fúze a zbraně založené na tomto procesu se nazývají vodíkové bomby nebo termonukleární zbraně. V těchto zbraních se obvykle používají specializované izotopy vodíku.

Jaderné zbraně produkují velmi velké množství energie a záření, které může zabít lidi nebo zvířata v okruhu několika kilometrů. Většinu záření tvoří rentgenové záření, které zahřívá vzduch a vytváří obrovskou jadernou ohnivou kouli. Rychlé rozpínání ohnivé koule vytváří nebezpečnou tlakovou vlnu, která může zničit domy nebo budovy vzdálené několik kilometrů. Záření může způsobit otravu radiací a má také potenciál způsobit mutace v DNA, které mohou způsobit rakovinu.

Jaderné bomby také uvolňují radioaktivní spad, což je jaderný materiál a prach, který byl ozářen a stal se radioaktivním. Radioaktivní spad může časem zabít i lidi ve větší vzdálenosti, záleží na tom, kolik ho bylo uvolněno. Spad z jaderného výbuchu může vítr roznést do velké vzdálenosti od místa výbuchu a může zůstat nebezpečný po dlouhou dobu.

Vodíková bomba, známá také jako fúzní bomba, je jaderná zbraň, která kromě uranu nebo plutonia využívá i izotopy vodíku (deuterium a tritium). Vodíkové bomby mají potenciál být mnohem silnější než štěpné bomby. Navzdory svému názvu má typická vodíková bomba pouze tolik vodíku, aby mohl vzniknout dodatečný neutron, který odpálí plášť z přírodního uranu. Palivem vodíkových bomb je tedy většinou nerafinovaný uran.

Výroba jaderných zbraní je obtížná, protože k jejich výrobě jsou zapotřebí speciální izotopy uranu nebo plutonia a také specializované technologie. Proto má jaderné zbraně jen málo zemí. Pokud si země, které jaderné zbraně nemají, vytvoří vlastní, označuje se to běžně jako šíření jaderných zbraní.

Dostat jadernou zbraň k cíli může být stejně obtížné jako ji vyrobit. Výbušný materiál lze umístit do bomby, dělostřeleckého granátu nebo do rakety. Pokud je jaderné zařízení umístěno na raketě, běžně se nazývá jaderná střela. Jaderné střely mohou být přepravovány letadly, ponorkami nebo nákladními automobily nebo mohou být umístěny do podzemních raketových sil. Některé druhy letadel, například B-29 Superfortress, B-36 Peacemaker, B-52 Stratofortress a B-2 Spirit, nesly jaderné zbraně.

Jsou také neseny raketami, jako jsou mezikontinentální balistické rakety (ICBM) nebo balistické rakety odpalované z ponorek (SLBM). Některé rakety se dostanou až na hranici vesmíru a poté vypustí několik samostatných jaderných zbraní zpět k zemi, přičemž každá z nich putuje k jinému cíli. Tomuto způsobu se říká MIRV hlavice (Multiple Independent Reentry Vehicles). Byly vyrobeny velmi velké jaderné bomby, ale v praxi může zbraň s více hlavicemi způsobit mnohem větší škody tím, že zaútočí na více cílů.

Výroba jaderných zbraní vyžaduje mnoho zdrojů, protože materiály, z nichž jsou vyrobeny, jsou velmi vzácné a jejich výroba vyžaduje mnoho vědců. Několika zemím se však podařilo jaderné zbraně vyrobit a mnohé je mají dodnes. Země, které vlastní jaderné zbraně, jsou zde uvedeny v pořadí, v jakém byly vynalezeny: Spojené státy (1945), Rusko (1949), Velká Británie (1952), Francie (1960), Čína (1964), Indie (1974) a Pákistán (1998). Předpokládá se, že další země jaderné zbraně tajně vlastní nebo je vyvíjejí. Některé země jadernými zbraněmi disponovaly, ale od té doby prohlašují, že se jaderných zbraní zbavily.

Některé země ztratily jaderné zbraně při jejich přepravě. Je známo 92 případů ztráty atomových bomb na moři ze všech zemí, které je vlastní. Bomby byly ztraceny v 15 různých případech. Ztracených bomb však může být více.

Toto je seznam hlavních jaderných výbuchů, ke kterým došlo. Kromě atomových bombardování Hirošimy a Nagasaki jsou zde zahrnuty i první jaderné testy daného typu zbraně v dané zemi a testy, které byly jinak pozoruhodné (například největší test v historii). Všechny výtěžky (síla výbušniny) jsou uvedeny v odhadovaných energetických ekvivalentech v kilotunách TNT.

V letech 1945 až 1980 bylo na různých místech světa provedeno více než 500 atmosférických testů jaderných zbraní. S rostoucím povědomím veřejnosti a jejími obavami z možných zdravotních rizik spojených s vystavením jadernémuspadu byly provedeny různé studie. Studie Centra pro kontrolu a prevenci nemocí uvádí, že jaderný spad mohl vést k 11 000 nadměrným úmrtím, většinou způsobeným rakovinou štítné žlázy související s expozicí jódu-131.

K významným osobnostem spojeným s jadernými zbraněmi a souvisejícími otázkami patří: