Zoroastrismus je náboženství. Zoroaster, který žil ve východním starověkém Íránu kolem roku 1000 př. n. l., vytvořil zoroastrismus. Datování života Zoroastra (někdy uváděného jako Zarathuštra) není zcela jisté – v odborné literatuře se objevují odhady od 2. tisíciletí př. n. l. až po 6. století př. n. l. Dalšími názvy zoroastrismu jsou mazdaismus a parsismus.

Vznik a historické pozadí

Zoroastrismus vznikl v prostředí indoiránských společností v západní a střední Asii. Jeho texty a rituály se formovaly postupně; jádrem náboženství jsou písně a hymny připisované Zoroastrovi, které jsou součástí svaté knihy Zend Avesta. V různých obdobích měl zoroastrismus rozdílný vliv: do určité míry se uplatnil již v době Achaimenovců (6.–4. století př. n. l.) a stal se výrazným státním náboženstvím zejména za vlády dynastie Sásánovců (224–651 n. l.), kdy byl institucionalizován kněžský řád a státní podpora jeho kultu.

Věrouka a hlavní zásady

Zoroastrismus je v jádru monoteistické náboženství, jehož nejvyšší božství je Ahura Mazda (doslova „Pán moudrosti“). Svatá kniha zoroastrismu je Zend Avesta, psaná v jazyce avestánštině, která obsahuje hymny (Yasny), rituální texty, zákoníky a mýty.

Zároveň je zoroastrismus často popisován jako dualistický v tom smyslu, že ve světě probíhá zápas mezi silami dobra a zla. Zoroastriáni věří, že Ahura Mazda stvořil princip dobra (Spenta Mainyu nebo spíše řadu božských atributů nazývaných Amesha Spentas), zatímco protikladnou destruktivní sílu představuje zlo (Angra Mainyu, někdy zvaný Ahriman). Tato dualita je především kosmicko-etická: lidé mají svobodnou vůli rozhodovat mezi dobrem a zlem. Volba dobra vede ke štěstí a spáse, volba zla k utrpení a úpadku. Výrazným mottem náboženství je: „Dobré myšlenky, dobrá slova, dobré skutky.“

Božstva, bytosti a posvátné principy

Kromě Ahura Mazdy vystupují v zoroastrijské cosmologii tzv. Amesha Spentas – „svatí nepřemožitelní“, což jsou personifikované vlastnosti či aspekty Boha (např. pravda, spravedlnost, duchovní život). Dále texty zmiňují řadu nižších duchovních bytostí a andělů a také démonické síly spojené s Angra Mainyu. Zoroastrijská eschatologie obsahuje představy o posledním soudu, zmrtvýchvstání a konečném vítězství dobra.

Kult, rituály a svátky

V zoroastrijské praxi hraje důležitou roli oheň, který je chápán jako symbol božského světla a pravdy. Náboženské stavby pro uctívání se nazývají ohniskové chrámy (často překládáno jako „ohnivé chrámy“ nebo „fire temples“). Kněží (historicky označovaní jako magi) vykonávají rituály, udržují posvátné ohně a provádějí obřady za komunitu.

Mezi významné svátky patří perský Nový rok Nowruz, svátky připomínající roční období a roční oběty (Gahambars), svátek Sadeh (oslava ohně a světla) a jiné rituály spojené s čistotou. Zoroastrijské rituály kladou důraz na čistotu živlů (oheň, voda, země) – proto jsou například tradiční pohřební zvyklosti (tzv. věže ticha, dakhma) orientovány tak, aby zabránily kontaminaci země a ohně těly zemřelých (těla byla vystavována ptactvu), i když moderní komunity někde přijaly jiné formy pohřbívání v souladu s místními zákony a hygienickými požadavky.

Historie a proměny

Zoroastrismus byl významným náboženstvím starověké Persie a v průběhu staletí ovlivňoval politiku, právo i kulturu. Po arabském dobytí Persie v 7. století n. l. (kdy islámské Araby dobyli Persii) většina Peršanů postupně přijala islám, což vedlo k poklesu počtu zoroastriánů. Některé komunity se zachovaly; část z nich emigrovala do Indie, kde se usadili v oblastech dnešního Gudžarátu a získali tam označení Parsíové. Parsíové si v Indii vybudovali prosperující obchodní a kulturní komunitu a významně přispěli k indické společnosti.

Současnost a počet věřících

Počet zoroastriánů ve světě je předmětem odhadů a liší se podle zdrojů. Dřívější údaje někdy zmiňovaly vyšší čísla; současné odborné odhady často ukazují, že komunita je relativně malá a čítá typicky řád desetitisíců až stovek tisíc věřících. Největší skupiny žijí v Íránu, Indii (Parsíové) a v diaspoře (zejména ve Spojených státech, Velké Británii, Kanadě a Austrálii). Mnohé komunity čelí demografickým problémům: nízkému přírůstku, endogamii (preferenci sňatků uvnitř komunity) a sporným otázkám kolem konverzí a členství, což ovlivňuje dlouhodobý počet věřících.

Vliv na ostatní náboženství

Zoroastrijské myšlenky měly vliv na náboženské a filosofické tradice v regionu. Některé motivy (božský soud, nebe a peklo, eschatologie, andělé a démoni) se objevují později v židovské, křesťanské a islámské tradici, a odborníci diskutují o vzájemných vlivech během perských kontaktů a exilu.

Souhrn

Zoroastrismus (také mazdaismus, parsismus) je staré íránské náboženství založené na učení Zoroastra, zaměřené na uctívání Ahura Mazdy, na etickou volbu mezi dobrem a zlem a na rituální uctívání ohně a čistoty. Přes historický úpadek po arabském dobytí si náboženství udrželo pokračující tradice v Íránu i v diaspoře, zejména u Parsíů v Indii, a jeho dědictví zůstává významnou součástí kulturních a náboženských dějin Blízkého východu a střední Asie.