Anne Franková (1929–1945): deník, život a paměť holocaustu

Anna Franková se narodila 12. června 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem. Byla druhou dcerou německého podnikatele Otto Franka (1889-1980) a Edith Frank-Holländerové (1900-1945). Její starší sestrou byla Margot Franková (1926-1945). Frankovi byli Židé a žili s mnoha židovskými i nežidovskými občany. Anne a Margot vyrůstaly s katolickými, protestantskými a židovskými přáteli. Rodina Frankových nedodržovala všechny zvyky judaismu. Edith Franková byla velmi nábožensky založená, i když její manžel se věnoval spíše studiu. Měl velkou knihovnu a oba rodiče podporovali děti ve čtení.

13. března 1933 se ve Frankfurtu konaly volby, v nichž zvítězila nacistická strana Adolfa Hitlera. Téměř okamžitě začaly projevy antisemitismu. Francouzi se báli, co by se jim mohlo stát, kdyby zůstali v Německu. Proto ještě téhož roku odešla Edith s dětmi do Cách. Zůstali tam u Edithiny matky Rosy Holländerové. Otto zůstal ve Frankfurtu, ale poté, co dostal nabídku založit firmu v Amsterdamu, přestěhoval se tam, aby mohl začít podnikat a najít si bydlení pro rodinu. Frankovi patřili mezi 300 000 Židů, kteří v letech 1933 až 1939 utekli z Německa.

Otto Frank začal pracovat v továrně Opekta. Opteka byla společnost, která prodávala pektin. Otto Frank si našel byt na náměstí Merwedeplein v Amsterdamu. V únoru 1934 přijela Edith s dětmi do Amsterdamu a Anne a Margot začaly chodit do školy. Margot chodila do státní školy a Anne do školy Montessori. Margot bavila matematika, zatímco Anne dávala přednost čtení a psaní. Její přítelkyně Hanneli Goslarová později vzpomínala, že Anne odmalička často psala, i když se snažila skrývat, co píše, a nerada o tom mluvila. Margot a Anne měly velmi rozdílné povahy. Margot byla zdvořilá, tichá a přemýšlivá, zatímco Anne byla odvážná, energická a přátelská.

V roce 1938 založil Otto Frank druhou společnost, Pectacon. Pectacon prodával bylinky, soli a směsi koření, které se používaly k výrobě uzenin. Hermann van Pels pracoval ve firmě Pectacon jako pomocník v oblasti koření. Byl to židovský řezník. V roce 1939 přišla k Frankovým žít Edithina matka. Zůstala u nich až do své smrti v lednu 1942.

V květnu 1940 Německo napadlo Nizozemsko. Vláda začala Židům škodit tím, že vydala pravidla a zákony týkající se jejich svobody. Obě sestry Frankovy dobře studovaly a měly mnoho přátel. Ale nový zákon, že židovské děti mohou chodit pouze do židovské školy, je přiměl přestěhovat se do židovské školy. Podniky, ve kterých Otto Frank pracoval, mu stále dávaly nějaké peníze, ale zchudly. Na uživení rodiny to nestačilo.

Před schováním

Ke svým 13. narozeninám 12. června 1942 dostala Anne Franková knihu, kterou několik dní předtím ukázala svému otci. Byla to vlastně kniha na autogramy s červenobílým plátnem a malým zámkem na přední straně, ale Anne se rozhodla, že ji bude používat jako deník. Začala do něj psát téměř okamžitě. Většina jejích prvních zápisků se týká běžných částí jejího života, ale psala i o některých dalších věcech.

V červenci 1942 nařídila Zentralstelle für jüdische Auswanderung (Ústředna pro židovské vystěhovalectví), aby se Margot Franková dostavila do pracovního tábora. Otto Frank řekl rodině, že se budou skrývat v místnostech nad a za místem, kde pracovala jeho firma na Prinsengrachtu. Prinsengracht byla ulice u jednoho z amsterodamských kanálů, kde jim měli pomáhat jeho nejdůvěryhodnější zaměstnanci. Oznámení Margot je přimělo přestěhovat se o několik týdnů dříve, než očekávali.

Skrývání

Otto Frank, Annin otec, se bál, že nacisté najdou jeho a jeho rodinu, kterou potřeboval chránit, a proto oslovil některé lidi, kteří pracovali v jeho podniku. Jednou z nich byla mladá žena, které bylo asi 33 let a jmenovala se Miep Giesová. Řekl jí, že potřebuje pomoc - hodlá z horního patra svého podniku udělat tajný úkryt pro sebe a svou rodinu nazvaný "Tajná příloha". Miep a ostatní jim měli pomáhat udržet tajemství a nosit jim jídlo. Ve svém tajném úkrytu se skrývali celé dva roky, aniž by je nacisté odhalili. Anne Franková nechala ve Frankfurtu všechny své ostatní věci.

Miep souhlasil, že pomůže. V roce 1942 se rodina Frankových spolu s Van Pelsovými (a jejich synem Peterem) a zubařem Fritzem Pfefferem nastěhovala do připravené tajné přístavby. Plánovali tam zůstat až do konce války. Doufali, že válka brzy skončí, ale nestalo se tak. Ve svém úkrytu strávili asi dva a půl roku a nikdy nemohli vyjít na slunce. Přes den se rodina musela chovat velmi tiše, protože dole pokračoval obchod a ne všichni dělníci věděli, že se rodina Frankových ukrývá v horní části budovy.

Několik měsíců předtím, než se Frankovi začali skrývat, dostala Anna k narozeninám deník. Deník nazvala "Kitty" a psala do něj o všech věcech, které se jí a její rodině děly. Anne byla teprve mladá dívka, ale uměla krásně psát. Psala o všem, o čem mladé dívky přemýšlejí - jak vychází s kamarádkami a rodiči, o chlapcích (docela dost o Petrovi), o svém životě a emocích. Po nějaké době měla Anne jednu silnou ambici, toužila být spisovatelkou. Doufala, že napíše knihu, kterou si každý přečte.

V jedné budově se ukrývalo celkem 78 rodin, což bylo celkem 700 lidí.

Po dvou letech přišel zloděj, který toho moc neodnesl, ale asi po dvou a půl letech skrývání, nedlouho před koncem války, byl zloděj chycen a výměnou za to, že nepůjde do vězení nebo na smrt, prozradil nacistům, že se ukrývá židovská rodina - Frankovi. Do tajného úkrytu Frankových přišli nacističtí vojáci. Frankovy a ostatní poslali do koncentračního tábora. Miep Giesová našla Annin deník a uložila ho do šuplíku. Chtěla ho uchovat v bezpečí až do konce války. Doufala, že se Anne vrátí a ona jí bude moci deník vrátit.

To se však nestalo. Annin otec Otto Frank válku přežil a vrátil se do Amsterdamu. Doufal, že i jeho rodina přežila - ale nepřežila. Z celé rodiny přežil jen on. Jeho žena byla zabita v Osvětimi. Anne a její starší sestra Margot zemřely v koncentračním táboře Bergen-Belsen na tyfus, nemoc - pouhý měsíc před osvobozením tábora spojeneckými vojsky. Když se dostal ven, našel Annin deník a vydal ho.

Po skončení druhé světové války předala Miep Giesová Otto Frankovi Annin deník a svazek poznámek. Otto Frank se pak rozhodl její deník vydat na její památku.

Miep Gies byl s Otto Frankem, když dostal dopis, že jeho dvě dcery jsou mrtvé. Teď už věděla, že se Anne pro svůj deník nikdy nevrátí. Šla k zásuvce, kde byl deník uložen, a dala ho Otto Frankovi. Deník četli lidé, kteří byli Anne blízcí. Řekli Ottovi Frankovi, že by ho měl zveřejnit. Anne se chtěla stát slavnou spisovatelkou. Nyní by si lidé mohli přečíst její knihu a také by se dozvěděli o těžkém období, které Židé za války prožívali, a o úžasných lidech, kteří jim pomáhali.

Otto nechal vytisknout Annin deník. Deník se stal jednou z nejčtenějších knih na světě. Byl vytištěn ve více než 60 jazycích a lidé po celém světě si tento skutečný příběh přečetli a užili si ho. Dnes můžete za vstupné navštívit dům v Amsterdamu, kde se Anne Franková a její rodina za války ukrývala. Můžete si také prohlédnout deník, který si psala.