Annelies Marie Franková (12. června 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem - únor 1945 v Bergen-Belsenu) je jednou z nejznámějších Židovek, které zahynuly během holocaustu. Její deník je považován za klasiku válečné literatury a dodnes patří k nejčtenějším knihám. Bylo o něm natočeno několik divadelních her a filmů.

Anna se narodila ve Frankfurtu nad Mohanem ve Výmarském Německu. Většinu života prožila v nizozemském Amsterdamu nebo jeho okolí. Až do roku 1941 byla oficiálně považována za Němku. Tehdy kvůli antisemitským pravidlům nacistického Německa ztratila státní příslušnost. Po své smrti se stala slavnou po celém světě, když byl otištěn její deník. Popisovala v něm své zážitky z ukrývání během okupace Nizozemska nacistickým Německem za druhé světové války.

Rodina Frankových se v roce 1933 přestěhovala z Německa do hlavního města Nizozemska Amsterdamu. Bylo to ve stejném roce, kdy v Německu posílili nacisté. Počátkem roku 1940 byla rodina Frankových kvůli nacistické okupaci Nizozemska uvězněna v Amsterdamu. Pronásledování Židů zesílilo v červenci 1942 a rodina se rozhodla skrývat. Skrývali se v několika tajných místnostech kancelářské budovy jejího otce Otto Franka. Po dvou letech byli prozrazeni a odvezeni do koncentračních táborů. Anne a její sestra Margot byly později odvezeny do koncentračního tábora Bergen-Belsen. Tam obě v únoru 1945 zemřely na tyfus.

Otto Frank jako jediný z rodiny přežil. Po válce se vrátil do Amsterdamu a zjistil, že Annin deník byl zachráněn. V roce 1947 pomohl vytisknout jeho verzi. Z nizozemštiny byl přeložen a v angličtině poprvé vydán v roce 1952 pod názvem The Diary of a Young Girl (Deník mladé dívky). Byl přeložen do mnoha jazyků. Deník dostala Anne k 13. narozeninám. Psala v něm o svém životě od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. když zemřela, bylo jí pouhých 15 let.

Rodina, dětství a život v úkrytu

Anne (obvykle psaná „Anna“ v českém prostředí) byla mladší dcerou Otto a Edith Frankových; její starší sestra se jmenovala Margot. Po příchodu do Amsterdamu Otto Frank pracoval v obchodě a postupně zřídil kancelář, jejíž zadní část (tzv. „Achterhuis“ nebo „Secret Annex“) se později stala místem ukrývání. Rodina se do úkrytu nastěhovala společně s dalšími čtyřmi lidmi: rodinou van Pels (v dokumentech často uváděnou jako Van Daan) a panem Fritzem Pfefferem (v deníku nazývaným Albert Dussel).

Pomocníci a každodenní život

Skupinu v úkrytu po celou dobu podporovali několik nizozemských pomocníků, kteří zásobovali potraviny a poskytovali informace. Mezi nejznámější patří Miep Gies a Bep Voskuijl, dále Johannes Kleiman a Victor Kugler. Díky jejich pomoci mohli obyvatelé úkrytu přežít bez vycházení do ulic, ale život byl těžký: žádné světlo během dne, stálé ticho, omezený pohyb a strach z odhalení. Anne o těchto poměrech podrobně psala a zaznamenávala vztahy mezi lidmi, spory i naděje.

Deník: forma, obsah a úmysl

Anne svůj deník oslovovala „Kitty“ a vedla ho nejen jako denní záznam, ale později i s úmyslem vytvořit knihu pro čtenáře. Psala o běžných věcech — škole, kamarádech, rodinných sporech — i o hlubších otázkách identity, náboženství a dospívání. V pozdním období úpravy textu přepisovala části deníku s vědomím, že by mohl být jednou publikován. Její styl kombinuje upřímnost, humor a místy poetické myšlenky, což vysvětluje, proč deník oslovil tak široké publikum.

Vydání a redakční zásahy

Po zatčení a deportaci byl deník skryt a později nalezen a uchován Miep Giesovou, která jej po osvobození předala Otto Frankovi. Otto Frank z textu připravil první vydání, které vyšlo v nizozemštině v roce 1947 pod názvem Het Achterhuis a posléze v překladu do mnoha jazyků. V průběhu času vycházely různé edice — některé redigované, jiné obsahující více z Anniných původních zápisků. Pozdější kritická a kompletní vydání vrátila do oběhu části, které byly původně vynechány (mj. otevřenější pasáže týkající se sexuality a introspekce).

Autentičnost, spory a výzkum

Protože deník získal obrovský ohlas, stal se také terčem útoků a popírání. Vědecké analýzy rukopisu, papíru a inkoustu, stejně jako historický výzkum a svědectví přeživších, potvrdily autentičnost Annina díla. Debaty se soustředily i na otázku, kdo rodinu prozradil; přestože k jednoznačnému viníkovi není definitivní konsenzus, moderní šetření a archivní materiály pomohly objasnit okolnosti zatčení, včetně role gestapa a podezření na zrádce v okolí.

Smrt a vzpomínka

Anne a Margot Frankovy byly po deportaci postupně přes transporty umístěny v několika táborech a nakonec skončily v Bergen-Belsenu), kde obě zemřely na tyfus v zimě 1945. Přesné datum není zcela jisté; tradice uvádí únor 1945. Otto Frank byl jediným členem rodiny, který se vrátil z koncentračních táborů.

Dědictví, muzeum a kulturní dopad

Deník se stal symbolem obětí holocaustu i varovným příběhem o následcích nenávisti a diskriminace. V roce 1960 byl v Amsterdamu otevřen Anne Frank House – muzeum v budově, kde se rodina ukrývala; navštíví ho ročně stovky tisíc lidí. Deník inspiroval divadelní adaptace (mj. slavné zpracování Frances Goodrichové a Alberta Hacketta), film z roku 1959 režiséra George Stevese a řadu dalších inscenací, dokumentů a knih. Jeho text se široce používá ve výuce holocaustu a lidských práv.

Proč je Anne Franková důležitá dnes

Anne Franková zůstává nejen symbolem obětí druhé světové války, ale i příkladem mladého talentu, který si uchoval lidskost a naději v nejtěžších podmínkách. Její deník pomáhá čtenářům porozumět osobní dimenzi dějin — jak se velké politické události promítají do života jednotlivce a rodiny. Připomíná také význam paměti, vzdělávání a boje proti předsudkům.

Doporučená literatura a edice

  • Pro základní seznámení stačí vydání The Diary of a Young Girl (různé překlady a vydání).
  • Pro hlubší studium existují kritické a doplněné edice, které přinášejí původní rukopisy, poznámky a historické komentáře.

Anne Franková není jen historickou postavou: její texty stále oslovují nové generace a vyzývají k zamyšlení nad lidskostí, tolerancí a pamětí obětí válek a genocid.