Hermann Wilhelm Göring (12. ledna 1893, Rosenheim, Horní Bavorsko, Bavorsko, Německo - 15. října 1946, Norimberk, Střední Franky, Bavorsko, Německo) byl německý politik a vojevůdce Německa. Jako druhý v pořadí po Hitlerovi byl jedním z nejmocnějších vůdců nacistické strany (NSDAP). V letech 1932-1945 byl předsedou německého Říšského sněmu a také ministrem Třetí říše za vlády Adolfa Hitlera. Za druhé světové války byl vrchním velitelem německého letectva. Göring byl zodpovědný za vznik koncentračních táborů a gestapa, oficiální tajné nacistické policie, kterou předal šéfovi SS Heinrichu Himmlerovi. V roce 1941 dal Reinhardu Heydrichovi příkaz k uspořádání konečného řešení, jehož cílem bylo vyvraždit miliony Židů.

Göring pocházel z rodiny s vazbami na německé koloniální úřednictvo; jeho otcem byl právník a později koloniální správce. Jako mladý zasáhl do první světové války, kde sloužil jako stíhač a stal se válečným hrdinou s řadou sestřelů na kontě; za zásluhy obdržel i nejvyšší pruská vyznamenání. Po válce se rychle zapojil do paramilitárních a politických kruhů, v nichž navázal kontakt s Adolfem Hitlerem a v průběhu 20. a začátkem 30. let si vybudoval vedoucí postavení v NSDAP.

Vzestup k moci a funkce v režimu

Po nástupu nacistů k moci v roce 1933 získal Göring značnou legislativní a policejní moc – stal se mimo jiné ministrem vnitra Pruska a v praxi kontroloval policejní aparát, díky čemuž mohl prosadit vznik prvních koncentračních táborů a gestapa. V roce 1935 byl formálně ustanoven říšským ministrem letectví a velitelem obnoveného německého letectva (Luftwaffe). V roce 1936 ho Hitler jmenoval do čela tzv. Plánu čtyř let (Four Year Plan), jehož úkolem byla příprava německé ekonomiky na válečné tažení; jako součást toho vznikla rozsáhlá průmyslová říšská společnost Reichswerke Hermann Göring, která těžila suroviny a stavěla závody často za použití nucené práce.

Role v perzekuci, ekonomickém vykořisťování a válce

Göring patřil mezi hlavní organizátory zásahů proti politickým odpůrcům, Židům a dalším perzekvovaným skupinám. Jeho kontrola nad policií a hospodářskými nástroji režimu umožnila rozsáhlou konfiskaci majetku, tzv. arizaci, a organizované plenění kulturních hodnot po obsazených územích. Ve funkci vrchního velitele letectva zodpovídal za jeho rozvoj a nasazení v bojích, zároveň však postupem času ztrácel reálný vliv na vojenské operace, které stále více ovládali představitelé Wehrmachtu a Hitler s nejbližšími veliteli.

Osobnost, bohatství a morální odpovědnost

Göring byl znám svým okázalým vystupováním, sbírkami umění a obrovským majetkem, který získal částečně i z konfiskací a zisku ze státních zakázek. Současně trpěl dlouhodobou závislostí na opiátech, což se v závěru války i v průběhu Norimberského procesu projevovalo na jeho fyzickém stavu a chování. Historikové ho považují za jednoho z hlavních strůjců nacistické perzekuce, hospodářského vykořisťování a válečných zločinů.

Norimberský proces a smrt

Göring byl jedním z 25 obžalovaných v Norimberskémprocesu. Soud rozhodl o jeho vině. Podle rozsudku z 1. října 1946 měl být oběšen, ale několik hodin před popravou spáchal sebevraždu spolknutím tablety kyanidu. V procesu byl shledán vinným z plánování a vedení agresivní války, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Jeho rozsáhlé majetkové sbírky a praktiky vypovídají o systematickém okrádání obětí nacistického režimu; mnohé z těchto případů byly předmětem poválečných restitucí a vyšetřování.

Göringův život a činy zůstávají předmětem historického studia jako příklad toho, jakým způsobem se kombinace ideologie, státní moci a osobní ambice může proměnit v rozsáhlé zneužití moci a v tragédii pro miliony lidí.