Ticino (kanton)

Geografie

Kanton Ticino se nachází na jihu Švýcarska. Je téměř celý obklopen Itálií, která leží na východě, západě a jihu. Na severu leží kantony Valais a Uri, na severovýchodě kanton Graubünden.

Jeho rozloha je 2 812 km², z čehož přibližně tři čtvrtiny jsou považovány za produktivní. Lesy pokrývají asi třetinu území, ale značnou část celkové plochy tvoří také jezera Maggiore a Lugano. Tato jezera jsou známá pod výše uvedenými názvy, oficiálně se však jmenují Verbano a Ceresio.

Kanton je geograficky rozdělen na dvě části průsmykem Monte Ceneri. Severní, hornatější část, zvaná Sopraceneri, je tvořena dvěma hlavními švýcarskými údolími kolem jezera Maggiore: údolím Ticino a údolím Maggia. Jižní část, nazývaná Sottoceneri, tvoří oblast kolem Luganského jezera.

Řeka Ticino je největší řekou kantonu. Odvodňuje většinu území kantonu, protéká ze severozápadu údolím Bedretto a údolím Leventina a vlévá se do jezera Maggiore u Locarna. Jejími hlavními přítoky jsou Brenno v údolí Blenio a Moesa v údolí Mesolcina v Graubündenu. Země kantonu jsou utvářeny řekou, která ve své střední části vytváří široké údolí, obecně známé jako Riviéra.

Západní území kantonu však odvodňuje řeka Maggia. Údolí Verzasca se nachází mezi řekou Ticino a Maggia. Je zde také menší oblast, která se odvodňuje přímo do Luganského jezera. Většina území je považována za území Alp, ale malá oblast je součástí nížiny řeky Pád, která odvodňuje sever Itálie.

Luganské jezero

Historie

Ve starověku byla oblast dnešního Ticina osídlena keltským kmenem Lepontii. Později, pravděpodobně za vlády císaře Augusta, se stala součástí Římské říše. Po pádu Západní říše zde vládli Ostrogóti, Langobardi a Frankové. Kolem roku 1100 n. l. bylo centrem bojů mezi svobodnými obcemi Milán a Como: ve 14. století je definitivně získali Viscontiové, milánští vévodové. V 15. století dobyli údolí jižně od Alp švýcarští konfederáti ve třech samostatných výbojích.

Kanton Uri dobyl údolí Leventina v roce 1440. Mezi lety 1403 a 1422 byla některá z těchto území již anektována vojsky z Uri, ale následně ztracena. Při druhém dobývání získaly Uri, Schwyz a Nidwalden v roce 1500 město Bellinzona a Riviéru. Některé z těchto pozemků a samotné město Bellinzona byly již dříve anektovány Uri v roce 1419, ale v roce 1422 byly opět ztraceny. Třetí dobytí vybojovala vojska z celé konfederace (v té době tvořené 12 kantony). V roce 1512 bylo připojeno Locarno, údolí Maggia, Lugano a Mendrisio. Následně bylo součástí kantonu Uri horní údolí řeky Ticino od Svatého Gottharda po město Biasca (údolí Leventina). Zbývající území (Baliaggi Ultramontani, Ennetbergische Vogteien, Bailiwicks Za horami) bylo spravováno dvanácti kantony.

Země kantonu Ticino jsou posledními zeměmi, které Švýcarská konfederace získala. (Po bitvě u Marignana v roce 1515 francouzský král František I. konfederáty porazil a ti se vzdali dalších výbojů.) V únoru 1798 byl pokus o anexi ze strany Cisalpinské republiky odražen dobrovolnickou domobranou v Luganu. V letech 1798 až 1803, v době Helvétské republiky, byly okresy Bellinzona a Lugano samostatnými kantony, ale v roce 1803 byly oba kantony sjednoceny a vytvořily kanton Ticino, který se v témže roce připojil ke Švýcarské konfederaci jako plnoprávný člen. Během napoleonských válek sloužilo mnoho Ticinců (stejně jako ostatních Švýcarů) ve švýcarských vojenských jednotkách, které byly spojenci Francouzů.

Do roku 1878 se ve funkci hlavního města kantonu střídala tři největší města, Bellinzona, Lugano a Locarno. V roce 1878 se však Bellinzona stala jediným a trvalým hlavním městem.

Současná ústava [1] pochází z roku 1997. Předchozí ústava, značně upravená, pochází z roku 1830, tedy téměř 20 let před vznikem skutečné Švýcarské konfederace.

Vláda

Kantonálním parlamentem je Velká rada (italsky Gran Consiglio), která má 90 členů a vláda (Consiglio di Stato) má 5 členů (Consiglieri di Stato). V obou radách jsou členové voleni poměrným volebním systémem. Kanton vysílá dva poslance do Švýcarské rady států (horní komora) a osm poslanců do Národní rady (dolní komora). Hlavním městem regionu je Bellinzona.

Zemědělství

Hlavní zemědělskou produkcí je víno, především merlot, druh červeného vína. Následuje zahradnictví, výroba mléka a sýrů.

Ekonomika

Kopcovité svahy kantonu jsou hojně využívány k výrobě vodní energie. Vyrobená elektřina se používá v domácnosti a prodává se na vývoz. V severních oblastech se chová dobytek. V kantonu je významná výroba vína, které se vyváží především do dalších oblastí Švýcarska. Vinice jsou soustředěny především v jižní polovině kantonu, kde je teplejší klima. Mezi další zemědělské produkty patří kukuřice, brambory, tabák a zelenina.

Počasí v kantonu je často opačné než na sever od Alp. To a obecně teplejší klima přitahuje mnoho turistů z jiných švýcarských kantonů. Jezera spolu se slunečním svitem jsou považována za atraktivní. Cestovní ruch je nejdůležitějším hospodářským faktorem kantonu.

Je zde také lehký průmysl, který se soustřeďuje především kolem tří největších měst Lugano, Locarno a Bellinzona.

Kanton má dobré spojení se zbytkem Švýcarska. Pod masivem Gotthardu se nacházejí železniční i silniční tunely. Kanton Grisons (Graubünden) je spojen přímým autobusovým spojením, zatímco kanton Valais je spojen železnicí přes tunel v Simplonském průsmyku. Dobré železniční spojení je také s italským Milánem a Římem a přes Basilej a Curych také s Německem.

Kvůli turistickému ruchu existuje v malebných horských oblastech řada malých železnic. Zimní sporty jsou důležité, přestože jsou méně rozvinuté.

V kantonu Ticino se nacházejí dvě významná centra vzdělávání a výzkumu. Univerzita italsky mluvícího Švýcarska (USI, Università della Svizzera Italiana) je jedinou švýcarskou univerzitou s výukou v italštině. Univerzita aplikovaných věd italsky mluvícího Švýcarska (SUPSI, Scuola Universitaria Professionale della Svizzera Italiana) je naproti tomu odborná škola zaměřená na praktickou metodu výuky v oblastech užitého umění, ekonomie, sociální práce, techniky a výrobních věd.

V Ticinu vycházejí tři deníky: Corriere del Ticino, La Regione a Giornale del Popolo. Jedná se o jediné italské deníky ve Švýcarsku.

Jazyk

Úředním jazykem, který se používá ve většině písemných sdělení, je italština. V ústní komunikaci se stále dobře udržují západolombardské (ticinské) variety, které sice ustupují ve prospěch italštiny (zejména ve městech Lugano, Ascona a Locarno a mezi mladšími generacemi). Ty se dále dělí na místní varianty, přičemž v severních údolích se mluví dialektem, který je blíže romštině, čtvrtému úřednímu jazyku Švýcarska. V tičtině existuje určité množství populární literatury (básně, komedie atd.) a celostátní rozhlas a televize pravidelně vysílají v tičtině (především komedie).

Náboženství

Obyvatelstvo je většinou římskokatolického (75 %) nebo protestantského vyznání (7 %). Po 2 % tvoří pravoslavní nebo muslimové.

Okresy

Kanton Ticino se dělí na 8 okresů (distretti) a 38 obvodů (circoli):

• Distretto di Mendrisio
• Distretto di Lugano
• Distretto di Locarno
• Distretto di Vallemaggia
• Distretto di Bellinzona
• Distretto di Riviera
• Distretto di Blenio
• Distretto di Leventina

Stará fotografie Lugana z let 1905-1910 od Prokudina-Gorského

Obce

V kantonu je 195 obcí (stav k únoru 2006). Tyto obce (comuni) jsou seskupeny do 38 circoli (okruhů nebo podokresů), které se zase sdružují do distriktů (distretti). Od konce roku 1990 probíhá projekt seskupení některých obcí (protože jsou malé).

Pohled na Morcote