Lombarďané byli germánský národ, který v letech 568 až 774 ovládal většinu italského poloostrova. Sami se domnívali, že pocházejí z jižní Skandinávie. V dávných dobách uctívali přírodu, později uctívali Odina. Na Ódinovu počest si nechávali narůst dlouhé vousy a začali se nazývat "Longobardi", což znamená "dlouhovousí".
Kolem roku 560 n. l. Audoina, který byl jejich vůdcem a válečníkem, vystřídal jeho syn Alboin, mladý a energický vůdce. Porazil několik sousedních kmenů a na jaře roku 568 vedl Alboin lombardskou migraci do Itálie. Podle Dějin Lombardů "Langobardi pak opustili Panonii a spěchali se svými ženami a dětmi a veškerým svým majetkem do Itálie".
Když přišli do Itálie, většina Lombarďanů stále vyznávala své staré náboženství, ale někteří byli ariánští křesťané. Většina z nich později přijala ortodoxní křesťanské názory. V pozdějších letech bojovali s Franky a později s muslimy. V letech 1017-1078 n. l. s nimi bojovali také Normané, v důsledku čehož se Itálie až do moderní doby skládala z mnoha malých států.
