Maráthská říše: Šivádží, vzestup Pešvů a expanze až po Panipat
Poutavý přehled Maráthské říše: Šivádžího odkaz, vzestup Pešvů a rozsáhlá expanze až k Panipatu — politika, bitvy a pád velké moci.
Čhátrapathí Šivádží Mahárádž byl zakladatelem a nejvýznamnějším vládcem maráthské říše. Po jeho smrti v roce 1680 nastoupil na trůn jeho syn Šambhadží, který vedl další odpor proti mughalské expanzi. V roce 1689 byl Šambhadží zajat a popraven císařem Aurangzebem. Jeho syn Šahu byl jako dítě držen v mughalském zajetí; později byl propuštěn a vrátil se, aby usedl na maráthský trůn a pokusil se obnovit jednotu říše.
Vzestup Pešvů
Funkce pešvy (premiéra) měla původně poradní a výkonnou roli při správě státu. Od počátku 18. století však pešvové získávali stále větší moc. Prvním výrazným pešvou byl Baládží Bišvanáth, následoval jeho syn Bádží Ráo I., který vedl rozsáhlá tažení a výrazně rozšířil maráthský vliv. Postupně se úřad pešvy stal dědičným a skutečná vláda přešla z formálního panovníka (šáha) na pešvu — říše se tak proměnila v konfederaci vedenou pešvovskou centrálou.
Státní centra a správa
Za vlády Šahu byla Satara hlavním městem Marathů. S rozvojem moci pešvů se centrem státní moci stalo město Pune, které se stalo politickým i vojenským centrem. Maráthská správa kombinovala tradiční feudální prvky s efektivní vojenskou organizací — armádu tvořily převážně lehké jízdy a mobilní jednotky, které byly schopné rychlých nájezdů, později se ale zlepšilo i používání dělostřelectva a pevnějších pevností.
Expanze v letech 1720–1761
V období přibližně 1720–1761 došlo k výraznému rozšíření maráthského vlivu. Po nájezdu na Dillí v roce 1737 se hranice maráthské nadvlády rozšířily do oblastí jako Rádžasthán, Paňdžáb, Bengalúru a Odišy. Maráthové postupovali nejen vojensky, ale prosazovali i politické vazaly a tributární vztahy, čímž vytvářeli síť regionálních center moci. Hlavními regionálními rodinami, které tvořily jádro konfederace, byly rody jako Scindia, Holkar, Gaekwad a Bhonsle, které spravovaly své vlastní oblasti a zároveň spolupracovaly s pešvou.
Bitva u Panipatu a její následky
Rychlý vzestup Maráthů však vyvolal obavy mezi ostatními mocnostmi na indickém subkontinentu. Politické spory, regionální rivality a nedostatek jednotné koalice znamenaly, že Maráthové nedokázali zajistit širší podporu od jiných vládců na severu Indie. To se ukázalo osudovým v lednu 1761 v tzv. třetí bitvě u Panipatu, kde maráthské síly utrpěly drtivou porážku od afghánského vojevůdce Ahmada Šáha Abdálaího (Durrání). Prohra znamenala těžké ztráty na životech i materiálu a dočasné zastavení maráthské expanze na sever.
Dědictví a pozdější vývoj
Přestože porážka u Panipatu oslabila maráthskou hegemonii, Maráthové si udrželi silnou přítomnost v západní a centrální Indii. V následujících desetiletích se některé frakce konfederace vzpamatovaly a obnovily vliv, ovšem rostoucí angažmá Evropanů — zejména Britské východoindické společnosti — nakonec vedlo v 18. a na počátku 19. století k sérii válek (anglo-maráthské války), které ukončily nezávislost tradiční maráthské moci. Dědictví Šivádžího a období Pešvů zůstává dodnes klíčovou součástí indické historie: jejich vojenské a administrativní inovace, stejně jako kulturní a politické dopady, formovaly vývoj regionu po následující století.
Otázky a odpovědi
Otázka: Kdo byl Čhátrapathí Šivádží Mahárádž?
Odpověď: Čhatrapathi Šivádží Maharadž byl největším vládcem maráthské říše.
Otázka: Co se stalo po Šivádžího smrti?
Odpověď: Po Šivádžího smrti v roce 1680 zabil mughalský vládce Aurangzeb Šivádžího syna Šambhadžího a zajal Šambhadžího malého syna Šahu.
Otázka: Kdo pomáhal Šahuovi vládnout říši?
Odpověď: Říši mu pomáhal řídit Pešva, předseda vlády.
Otázka: Jaký význam má Satara v maráthských dějinách?
Odpověď: Za Šahuovy vlády byla Satara hlavním městem Marathů.
Otázka: Jakou roli hráli v maráthských dějinách Pešvové?
Odpověď: Za vlády Pešvů Maráthové rozvíjeli úspěšná vojenská tažení a Pešva se stal skutečným vládcem Maráthů.
Otázka: Jak se maráthská říše za vlády Pešvů rozšířila?
Odpověď: Za vlády Pešvů se maráthská říše v letech 1720 až 1761 rozšířila a po nájezdu na Dillí v roce 1737 se hranice maráthské nadvlády rozšířily do Rádžasthánu, Paňdžábu, Bengálúru a Odišy.
Otázka: Proč se ostatní panovníci stali vůči Maráthům nepřátelskými?
Odpověď: Ostatní vládci se stali vůči Maráthům nepřátelskými kvůli jejich vojenským tažením, v důsledku čehož nepodpořili Maráthy ve třetí bitvě u Panipatu.
Vyhledávání