Ballets Russes byl soubor baletních tanečníků, jehož plný název zněl Les Ballets Russes de Serge Diaghilev. Na počátku 20. století se stali v Evropě mimořádně slavnými.

Skupinu založil a řídil Rus Sergej Ďagilev. Ballets Russes ovlivnili balet a baletní hudbu více než kterýkoli jiný baletní soubor své doby. Tanečníci pocházeli z Ruska, ale skupina cestovala po celé Evropě a hodně času trávila v Paříži. Stravinskij byl jedním z mnoha skladatelů, kteří pro ně psali baletní hudbu.

Sergej Ďagilev byl impresário, který si uměl velmi dobře všimnout dobrých tanečníků a pomoci jim, aby dosáhli vysoké úrovně. Měl velmi dobrý výtvarný a hudební vkus a inspiroval některé skvělé skladatele, aby pro jeho tanečníky napsali hudbu. Pro svá představení získával scénografy od nejslavnějších malířů své doby.

Vznik, složení a záměr souboru

Soubor vznikl v roce 1909 a jeho jádro tvořili bývalí i současní sólisté ruských císařských scén (například z Mariinského a Bolšoj divadla). Ďagilev neusiloval pouze o tradiční taneční inscenace: chtěl spojit tanec s nejnovější hudbou a moderním výtvarným pojetím. Ballets Russes neměli trvalé divadlo — jezdili na turné po Evropě, především do Paříže, Londýna a dalších kulturních center.

Umělecké inovace: choreografie, hudba a výtvarnost

Pod vedením Ďagileva spolupracovali s kolektivem skladatelů, choreografů a výtvarníků, kteří nastavili nový směr pro moderní balet. Mezi významné choreografy patřili Michel Fokine, Vaslav Nijinskij, Léonide Massine a Bronislava Nijinska. Mezi tanečníky vynikali například Vaslav Nijinskij a Tamara Karsavina, kteří zásadně formovali výraz dobového tance.

Výtvarné řešení scény a kostýmů bylo jedním z poznávacích znaků Ballets Russes. Ďagilev oslovoval přední umělce své doby — například Léona Baksta, Alexandra Benoise, Nicholase Roericha a později i Pabla Picassa — aby tvořili scénografie a kostýmy. Díky tomu měla každá inscenace silnou vizuální identitu a často ovlivnila i módu a divadelní výtvarnictví.

Nejznámější inscenace a jejich dopad

Mezi zásadní premiéry, které změnily podobu baletu a hudby 20. století, patří zejména:

  • Žár ohně (The Firebird) (1910) — hudba I. Stravinského, choreografie M. Fokina; první velký úspěch souboru v Paříži.
  • Petrushka (1911) — opět Stravinskij a Fokine; ukázka poetiky a nových rytmických nápadů.
  • Svěcení jara (Le Sacre du printemps) (1913) — skladba I. Stravinského a choreografie V. Nijinského; premiéra provokovala bouřlivé reakce publika a je považována za mezník moderní hudby a choreografie.
  • Parade (1917) — hudba Erik Satie, scénář Jean Cocteau, kostýmy Pablo Picasso; příklad interdisciplinární spolupráce a avantgardního přístupu.

Politika, cesty a konec souboru

Po ruské revoluci v roce 1917 již soubor nemohl počítat s pravidelnou podporou z carského prostředí a vystupoval výhradně v Evropě a západním světě. Díky intenzivním turné a novým inscenacím si udržel mezinárodní prestiž až do smrti Ďagileva v roce 1929, po které společnost zanikla. Z jejích členů a odnoží později vznikly nové trupové varianty jako Ballets Russes de Monte-Carlo, které dále šířily odkaz původního souboru.

Dědictví a vliv

Ďagilevův soubor hluboce ovlivnil další vývoj tance, hudby, scénografie i módy 20. století. Umožnil uvedení nových hudebních forem ve spojení s revoluční choreografií, přispěl k rozvoji moderního tance a inspiroval skladatele, choreografy i výtvarníky po celé Evropě a v Americe. Mnohé postupy Ballets Russes se staly součástí repertoáru a výuky klasického i moderního baletu dodnes.

Krátké shrnutí: Ballets Russes pod vedením Sergeje Ďagileva představovali jedinečnou platformu, kde se setkávaly revoluční hudba, inovativní choreografie a průlomové výtvarné pojetí — a tím zásadně proměnili evropský balet první poloviny 20. století.