Vaslav Nijinsky

Císařský balet

V roce 1900 nastoupil Nižinskij do Císařské baletní školy v Petrohradě, kde studoval pod vedením významných pedagogů, jako byl Enrico Cecchetti. V osmnácti letech získal řadu hlavních rolí. V roce 1910 si primabalerína souboru assoluta Mathilde Kschessinska vybrala Nižinského, aby tančil v obnoveném představení Mariuse Petipy Talisman. V roli boha větru Vajoua vyvolal Nižinskij senzaci.

Obrovský úspěch měl jeho výkon v představení Šípková Růženka (hudba Čajkovskij). V roce 1910 účinkoval v Giselle a ve Fokinových baletech Carnaval a Šeherezáda (podle orchestrální suity Rimského-Korsakova). Jeho partnerství s Tamarou Karsavinou v Mariinském divadle bylo vysoce hodnoceno: byli označováni za "nejvzornější umělce té doby".

Zlomovým okamžikem pro Nižinského bylo setkání se Sergejem Ďagilevem. Ďagilev byl slavný podnikatel (organizátor) baletních a uměleckých výstav, který propagoval ruské výtvarné a hudební umění v zahraničí. Od té chvíle Ďagilev řídil a řídil Nižinského kariéru a stali se z nich milenci.

Les Ballets Russes

V roce 1909 přivezl Ďagilev do Paříže soubor ruských operních a baletních hvězd s Nižinským a Annou Pavlovovou. Sezóna pestrých ruských baletů a oper, většinou nových děl na Západě, měla velký úspěch. To vedlo Ďagileva k vytvoření slavného souboru Les Ballets Russes s choreografem Michelem Fokinem a výtvarníkem Léonem Bakstem. Pařížské sezóny Ballets Russes byly uměleckou a společenskou senzací, která určovala trendy v umění, tanci, hudbě a módě na další desetiletí.

Nižinskij se věnoval také choreografii baletů. Byly avantgardní a kontroverzní. Jeho balety byly L'après-midi d'un faune (Faunovo odpoledne na hudbu Clauda Debussyho) (1912), Svěcení jara (1913), Jeux (1913) a Till Eulanspiegel (1916).

Ve Svěcení jara (Le Sacre du Printemps) se Stravinského hudbou (1913) vytvořil Nižinskij choreografii, která překračovala hranice tradičního baletu. Poprvé se jeho divákům naskytl pohled na moderní tanec. Úhlové pohyby vyjadřovaly jádro Stravinského radikálně moderní partitury. Hudba a tanec vyvolaly při premiéře v pařížském Théâtre de Champs-Élysées bouřlivý ohlas. Hudba i tanec se staly mezníky modernismu.

Manželství a rozpad

V roce 1913 absolvoval Ballets Russes turné po Jižní Americe. Ďagilev se této cesty nezúčastnil, protože se bál cestovat po moři. Nižinskij, osvobozený od Ďagilevova dohledu, se seznámil s maďarskou hraběnkou Romolou de Pulszky. Nakonec se jí podařilo získat jeho náklonnost. Vzali se v Buenos Aires a později se jim narodila dcera Kyra. Když se společnost vrátila do Evropy, Ďagilev se rozzuřil a Nižinského propustil.

Během první světové války byl Nižinskij internován v Maďarsku. V roce 1916 se ho Diagilevovi podařilo dostat ven na turné po Severní Americe. Během této doby Nižinskij vytvořil choreografii a tančil hlavní roli v představení Till Eulenspiegel. Přibližně v této době si členové souboru všimli příznaků jeho schizofrenie. V roce 1919 se nervově zhroutil a jeho kariéra fakticky skončila. Byla u něj diagnostikována schizofrenie a jeho žena ho odvezla do Švýcarska. Zbytek života strávil v psychiatrických léčebnách a azylových domech, zatímco jeho rodina cestovala po Evropě. Nikdy už netančil.

Související stránky

• Modernismus