Dějiny Ameriky zahrnují vývoj Severní a Jižní Ameriky, včetně Střední Ameriky a Karibiku. Začínají příchodem lidí do těchto oblastí z Asie — a podle některých teorií i z Oceánie v době pozdní doby ledové. Obecně se předpokládá, že obyvatelstvo Ameriky bylo do kontaktu s národy "Starého světa" izolované až do období severských nájezdů kolem roku 1000 a především do doby evropských objevů v 15. století.

Příchody a nejstarší osídlení

Předkové dnešních původních obyvatel Ameriky byli zpočátku lovci a sběrači, kteří migrovali do Severní Ameriky. Nejrozšířenější teorie uvádí, že migranti překročili pevninský most Beringii v oblasti Beringovy úžiny během poslední doby ledové; odhady příchodu sahají do rozmezí přibližně 20 000–15 000 let před naším letopočtem, přičemž probíhá odborná diskuse o přesných datech. Některé nálezy (např. v Jižní Americe) naznačují velmi rané osídlení a podporují hypotézu o tzv. pobřežní migraci podél Tichého oceánu.

Malé skupiny paleoindiánů pravděpodobně následovaly mamuta a další kořistní zvířata. K archeologicky i geneticky doloženým kulturám patří mimo jiné kultura Clovis (asi 13 000 let př. n. l.), ale existují i důkazy o předcloviském osídlení (např. Monte Verde v Chile, s datací kolem 14 500 let BP), což dokládá složitost a časovou hloubku osidlovacích vln.

Rozvoj kultur a civilizací

Kulturní rysy, které přinesli první přistěhovalci, se postupně diverzifikovaly v závislosti na klimatu, prostředí a vnitřních inovacích. Vznikaly společnosti od kočovných lovců až po vyspělé státní útvary. V mnoha oblastech hrála zásadní roli domestikace plodin — v Mesoamerice například vznikla a postupně šlechtěním powstala kukuřice (ze teosinte), v Andách byly domestikovány brambor a kokos a v tropických oblastech rozšíření manioku a slunečnice. Zemědělství umožnilo vznik měst, specializace řemesel a složitých společenských struktur.

Mezi významné kulturní a civilizační formace patřily:

  • Olmékové – raná komplexní kultura v Mexickém zálivu (cca 1200–400 př. n. l.), často považovaná za „mateřskou“ kulturu Mesoameriky;
  • Zapotékové – střediska v oblasti Oaxaca s centrem v Monte Albán;
  • Mayové – civilizace klasického období v Srední Americe (cca 250–900 n. l.) známá pokročilou astronomií, písmem a architekturou;
  • Toltékové – středověká státní formace v centrálním Mexiku;
  • Aztékové – mocná říše s centrem v Tenochtitlánu (zakládáno 1325), dominovali v centrálním Mexiku před příchodem Evropanů;
  • Inkové – rozsáhlá říše v Andách (c. 1438–1533) s propracovaným systémem silnic, zemědělských teras a administrativy.

Kromě těchto velkých civilizací existovaly také významné kultury v Severní Americe, například mound builders a civilizace Mississippian s centrem v Cahokii (cca 1050–1250 n. l.), nebo Irokézové a další národy Severovýchodu, stejně jako rozmanité skupiny v Arktidě (inuitské populace) a v Kalifornii či Velkých pláních s odlišnými způsoby života.

Kontakt s Evropany a dopady

První doložený kontakt Evropanů s částmi Ameriky představuje vikingská osada v oblasti zvané Vinland (kolem roku 1000), nicméně zásadní a trvalejší kontakt nastal po roce 1492. Připlutí Kryštofa Kolumba a následné expanze evropských mocností (Španělsko, Portugalsko, Francie, Anglie, Nizozemsko) přinesly zásadní změny:

  • masivní propuknutí epidemií (zejm. neštovice), které způsobily drastický pokles původního obyvatelstva;
  • kolonizaci, zavedení nových politických a hospodářských systémů, včetně plantáží a systému otroctví;
  • tzv. Kolumbovská výměna – přenos rostlin, zvířat, technologií a idejí mezi Evropou a Amerikou (např. z Ameriky do Evropy: kukuřice, brambory, tabák; z Evropy do Ameriky: koně, skot, pšenice, nemoci);
  • kulturní a etnické promísení, které vedlo k vývoji nových identit, ale i ke ztrátě mnoha tradičních způsobů života.

Formování moderních států a 19.–20. století

Ve 18. a 19. století proběhla v Americe vlna hnutí za nezávislost: Spojené státy vyhlásily nezávislost v roce 1776 a v Latinské Americe probíhala série osvobozeneckých válek (kolem 1810–1825) pod vedením osobností jako Simón Bolívar a José de San Martín, což vedlo ke vzniku většiny dnešních latinskoamerických států. 19. a 20. století byly obdobím expanze, industrializace, vnitřních konfliktů (např. americká občanská válka 1861–1865), imperiálních vlivů a také politických otřesů a revolucí v Latinské Americe.

V průběhu 20. století nastalo postupné uznávání práv původních národů, nástup moderních státních institucí i pokračující sociální a ekonomické nerovnosti. V současnosti jsou obě Amerikas charakterizovány velkou kulturní, jazykovou a ekologickou rozmanitostí a komplikovanými dějinami, jež ovlivňují politiku, hospodářství i společenské vztahy dodnes.

Poznámka: Archeologický a genetický výzkum stále upřesňuje časování a trasy osidlování Ameriky; nové nálezy mohou měnit konkrétní interpretace raných etap dějin.