Beringie: pevninský most mezi Sibiří a Aljaškou a osídlení Ameriky

Beringie: tajemný pevninský most mezi Sibiří a Aljaškou, kde přežila malá populace — klíč k osídlení Ameriky a paleoekologickým stopám.

Beringův pevninský most spojoval dnešní Aljašku a východní Sibiř v některých obdobích pleistocénní doby ledové.

Jeho největší rozšíření bylo asi 1 000 mil (1 600 km) od severu k jihu. Nebyla zaledněná, protože sněhové srážky byly velmi slabé, protože větry od Tichého oceánu ztrácely vláhu nad plně zaledněnými okolními horami.

Travnatá step, včetně pevninského mostu, která se táhla několik set kilometrů do obou světadílů, se nazývá Beringie. Předpokládá se, že v Beringii přežila dobu ledovou malá lidská populace čítající nanejvýš několik tisíc lidí. Byla izolována od populací v Asii po dobu nejméně 5 000 let. Někdy po roce 16 500 začala osídlovat Ameriku, když roztály americké ledovce, které jí blokovaly cestu na jih.

Vznik a zánik pevninského mostu

Pevninský most vznikl opakovaně během období, kdy se během pleistocénu snížila hladina světových oceánů o desítky metrů až více než 100 metrů v důsledku zadržení vody v pevninských ledovcích. Největší a nejdéle trvající expozice mostu byla v době posledního glaciálu (tzv. Last Glacial Maximum), zhruba mezi 26 500 a 19 000 lety před současností, a pokračovala v proměnlivých fázích až do postupného zaplavení při vzestupu moří po skončení doby ledové (přibližně před 11 000 lety).

Klima, krajina a ekosystémy Beringie

Beringie nebyla pokrytá pevninskými ledovci a vytvářela rozsáhlou mammoth steppe – chladnou, suchou travnatou krajinu s bohatou stepní vegetací. Tato stepi poskytovaly potravu a útočiště pro velké býložravce, jako byli mamuti, stepní pštrosi, losi, koňovití, bizoni a další, a pro jejich predátory. Díky nízkým srážkám a suchému klimatu zde přežívaly druhy, které se jinde během vrcholného zalednění musely přesunout do jižních útočišť.

Lidské osídlení a tzv. „beringianské stání“

Archeologické a genetické důkazy podporují představu, že skupiny lidí vstoupily do Beringie ze Sibiře a některé z nich zde zůstaly a rozvinuly samostatnou populaci po několik tisíciletí – tzv. beringianské stání (Beringian standstill). Genetické studie mitochondriální DNA a chromozomu Y naznačují, že populace, která se později stala předky původních obyvatel Ameriky, byla po určitou dobu izolovaná v Beringii, než vystoupila dál na jih.

Předpokládaný počet obyvatel Beringie byl relativně malý (řádově stovky až několik tisíc), ale dostatečný k zachování genetické diversity, která se následně promítla do populací v Severní i Jižní Americe.

Cesty do Ameriky: ledovcový koridor vs. pobřežní trasa

Existují dva hlavní modely, jak první lidé pronikli do vnitrozemí Ameriky. Jeden navrhuje průchod skrz tzv. ice-free corridor (ledovcový koridor) – volný pruh mezi ústupnými kontinentálními ledovci v centrální části dnešní Kanady. Druhý, stále silně zvažovaný model, je tzv. pobřežní migrace: lidé postupovali podél ne zcela zaledněného pacifického pobřeží, pravděpodobně s pomocí primitivních plavidel a využíváním mořských zdrojů (tzv. kelp highway hypotéza). Oba mechanismy mohou hrát roli; diskuse pokračuje a nové nálezy stále doplňují obraz.

Důkazy a moderní výzkum

Archeologické lokality na Aljašce, v kanadském Yukonu a východní Sibiři (včetně starších nálezů z oblastí jako je Yana) spolu s analýzami starodávné DNA postupně upřesňují časové rámce i demografii osídlení. Genetika ukazuje, že předci dnešních původních obyvatel Ameriky pocházejí z populace, která se oddělila od asijských skupin a po určitou dobu žila izolovaně (v Beringii nebo v její blízkosti), než se rozšířila po obou amerických kontinentech.

Význam Beringie dnes

Beringie je klíčová pro pochopení biologické výměny mezi Asií a Amerikou i pro rekonstrukci raného osídlení amerických kontinentů. Je to také příklad toho, jak klimatické změny a kolísání mořské hladiny zásadně ovlivňují distribuci druhů včetně člověka. Výzkum pokračuje: nové archeologické nálezy, paleoklimatické studie a genomika stále zpřesňují naši představu o tom, kdo Beringií prošel a jak k tomu došlo.

Geografie

Beringův průliv, Čukotské moře na severu a Beringovo moře na jihu jsou mělká moře (mapy vpravo). Během cyklů globálního ochlazování, jako byla poslední doba ledová, se mnoho vody soustředilo v ledových čepičkách Arktidy a Antarktidy. Pokles mořské hladiny obnažil mělká mořská dna, která se následně znovu zaplavila. Stejným způsobem vznikaly a znovu se zaplavovaly i další pevninské mosty po celém světě: asi před 14 000 lety byla pevninská Austrálie spojena s Novou Guineou i Tasmánií. Britské ostrovy byly prodloužením kontinentální Evropy prostřednictvím suchého dna Lamanšského průlivu a suchá pánev Jihočínského moře spojovala Sumatru, Jávu a Borneo s asijskou pevninou.

Stoupání a klesání hladiny světového oceánu několikrát v pleistocénu obnažilo a zatopilo přemosťující pevninu zvanou "Beringia". Předpokládá se, že beringijský pevninský most existoval v době zalednění, které nastalo před 35 000 lety př. n. l. V novějším období 22 000-7 000 let BP byl rovněž nad vodou. Úžina se znovu otevřela kolem 15 500 BP a přibližně do roku 6000 BP mělo pobřeží dnešní podobu.

zalednění Berengia-Wisconsin


Berengie - období deglaciace


Berengia - současnost

Lidská obydlí

Beringský pevninský most je významný z několika důvodů, mimo jiné proto, že se předpokládá, že před 25 000 lety umožnil migraci lidí z Asie do Ameriky. Heyova studie ukázala, že z lidí, kteří v tomto období migrovali přes tento pevninský most, jich pouze 70 zanechalo genetický otisk v moderních potomcích.

Genetické osídlení Beringie

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to Beringův pevninský most?

Otázka: Byl Beringův pevninský most v době ledové zaledněn?

Otázka: Co je Beringie?

Otázka: Žili lidé v Beringii během doby ledové?

Otázka: Jak dlouho byla Beringie izolovaná od populace v Asii?

Otázka: Kdy začala lidská populace v Beringii osídlovat Ameriku?

Otázka: Jak tání amerických ledovců usnadnilo migraci lidí z Beringie do Ameriky?

Hledání podle dopisu