Souřadnice: 58°0′N 178°0′W / 58.000°N 178.000°W / 58.000; -178.000

Beringovo moře je okrajové moře Tichého oceánu. Má hlubokovodní pánev, která pak úzkým svahem stoupá do mělčí vody nad kontinentálními šelfy. Tyto šelfy jsou jedny z nejrozsáhlejších na světě a tvoří důležité oblasti pro mořský život díky bohatým zásobám živin a intenzivnímu koloběhu látek mezi dnem a sloupcem vody.

Polohy, hranice a pojmenování

Beringovo moře je od Aljašského zálivu odděleno Aljašským poloostrovem. Má rozlohu přes dva miliony kilometrů čtverečních a na východě a severovýchodě hraničí s Aljaškou, na západě s ruskou Sibiří a poloostrovem Kamčatka, na jihu s Aljašským poloostrovem a Aleutskými ostrovy a na úplném severu s Beringovým průlivem. Úžina spojuje Beringovo moře s Čukotským mořem v Severním ledovém oceánu. Bristolský záliv je část Beringova moře, která odděluje Aljašský poloostrov od pevninské Aljašky. Beringovo moře je pojmenováno po Vitusi Beringovi, dánském mořeplavci v ruských službách, který ho v roce 1728 jako první Evropan systematicky prozkoumal.

Rozloha, hloubky a fyzické podmínky

Celková plocha moře přesahuje dva miliony kilometrů čtverečních. Charakteristické jsou velké rozdíly mezi širokými, mělkými šelfy podél pobřeží a centrální hlubokou pánví, která klesá do tisíců metrů. Šelfy jsou relativně mělké (typicky do stovek metrů) a představují oblasti silného biologického zásobení, zatímco hluboká pánev akumuluje studené, hutné vody. Mořské proudy přivádějí do oblasti vodu z Tichého oceánu i z oblastí kolem Aleutských ostrovů a ovlivňují rozložení teplot, soli a živin.

Klima a ledové podmínky

Podnebí v oblasti je chladné až subarkticko-mírné. V zimě se v severních částech pravidelně tvoří mořský led, který se sezónně rozšiřuje směrem na jih; v některých letech může být pokrytí ledu větší či menší v závislosti na klimatických podmínkách. Polární fronty, silné větry a časté bouře v zimních měsících výrazně ovlivňují počasí a mořské podmínky. Tání ledu, změny teploty a oceánografické procesy ovlivňují množství a dostupnost živin, a tedy i biologickou produktivitu.

Ekosystém a biodiverzita

Ekosystém Beringova moře patří mezi nejproduktivnější na světě. Díky bohaté nabídce živin a intenzivnímu vertikálnímu míchání vody zde rostou velké populace fytoplanktonu a zooplanktonu, které tvoří základ potravního řetězce.

  • Ryby: Oblast je domovem významných komerčních druhů, jako je např. treska obecná, pollock (na některých místech jedno z největších rybolovných ložisek), lososi (včetně druhů migrujících do řek na tření), halibut a další.
  • Krustacea a měkkýši: Křečkovi krabi (např. krabi královští), mořští ježovci a ústřice jsou ekonomicky i ekologicky důležití.
  • Mořští savci: V Beringově moři žijí různé druhy tuleňů, mrožů a velkých kytovců (např. velryby včetně vylučujících migrujících druhů). Tyto populace často využívají šelfy i pobřežní zátoky k získávání potravy nebo k odpočinku.
  • Mořské ptactvo: Oblast hostí obrovské kolonie mořských ptáků, jako jsou alkouni, papuchalkové, vorvani a další druhy, které se shromažďují na ostrovech aleutského a pribilofského pásma.

Produkce na šelfu umožňuje existenci rozsáhlých potravních sítí — od drobného planktonu až po velké predátory a člověka.

Člověk, hospodářské využití a kulturní význam

Ekosystém Beringova moře má zásadní ekonomický význam pro rybolov, který představuje důležitý zdroj příjmů pro místní komunity i celonárodní průmysly USA a Ruska. Kromě komerčního rybolovu je moře důležité i pro tradiční obživu domorodých obyvatel (např. Yupiků, Aleutů / Unanganů a dalších), kteří využívají ryby, mořské savce a další zdroje.

Další aktivitami jsou lodní doprava (včetně tranzitu mezi Pacifikem a Severním ledovým oceánem), vědecký výzkum a lokální těžba zdrojů. Ekonomické aktivity jsou však vyvážené snahami o udržitelný rybolov a ochranou citlivých oblastí.

Ohrožení a ochrana

Hlavními hrozbami pro Beringovo moře jsou:

  • změna klimatu a spojené oteplování moře, která mění rozložení druhů a dobu trvání ledového pokryvu;
  • okyselování oceánu, jež ovlivňuje zejména organismy stavějící schránky;
  • nadměrný rybolov a tlak na komerční populace;
  • znečištění (včetně rizika havárií, úniku ropných látek a znečišťujících látek přitékajících z pevniny);
  • intenzifikace lodní dopravy a možnost zavlečení invazních druhů.

Pro omezení dopadů fungují regionální a mezinárodní mechanismy řízení rybolovu a ochrany mořského prostředí, včetně národních regulačních orgánů, vědeckých programů a spolupráce mezi státy. V posledních desetiletích se zvyšuje počet výzkumných programů zaměřených na dlouhodobé sledování změn v ekosystému Beringova moře a na adaptaci řízení zdrojů na měnící se podmínky.

Závěrem

Beringovo moře je klíčovou oblastí mezi Pacifikem a Severním ledovým oceánem — geograficky rozlehlé, biologicky velmi produktivní a zároveň citlivé na environmentální změny. Jeho zdraví má přímý dopad na místní komunity, globální rybolov a širší arktické i subarkticko-pacifické systémy.

Ekosystém Beringova moře zahrnuje zdroje patřící Spojeným státům a Rusku a také mezinárodní vody uprostřed moře.