Malcolm Sargent – životopis a vliv anglického dirigenta Promů
Sir Malcolm Sargent – životopis anglického dirigenta, který proměnil Last Night of the Proms a prosadil britskou hudbu. Přínos, kariéra a trvalý hudební odkaz.
Sir Malcolm Sargent (narozen 29. dubna 1895 v Ashfordu, Kent; zemřel 3. října 1967 v Londýně) byl anglický dirigent, varhaník a skladatel. Byl mimořádně známým a oblíbeným dirigentem, který za svého života výrazně ovlivnil hudbu v Anglii. Dirigoval mnoho amatérských i profesionálních pěveckých sborů a orchestrů. V letech 1948-1967 byl hlavním dirigentem Promenádních koncertů Henryho Wooda. Díky němu se z Last Night of the Proms stal velmi populární a radostný koncert, který si dnes v televizi vychutnávají miliony lidí po celém světě. Dirigoval hudbu mnoha britských skladatelů a pomohl jim dostat se do povědomí široké veřejnosti.
Raný život a hudební vzdělání
Malcolm Sargent vyrůstal v Kentu a hudbě se věnoval od dětství. Začínal jako varhaník a klavírista, později působil jako doprovazeč a sbormistr. Díky práci s místními sbory a varhanním angažmá si postupně vybudoval reputaci schopného a energického hudebníka. Jeho rané zkušenosti s amatérskými sbory silně ovlivnily pozdější zaměření na sborovou a oratorní hudbu.
Kariéra
Sargent dirigoval jak profesionální orchestry, tak nesčetné amatérské a poloprofesionální sbory. Byl známý svou schopností rychle připravit velké pěvecké těleso i orchestry na veřejné provedení a často se věnoval velkým oratorním dílům a festivalové hudbě. V průběhu své kariéry spolupracoval s řadou hudebních společností, orchestrů a festivalů a stal se jedním z nejviditelnějších protagonistů britského hudebního života v první polovině 20. století.
Promenádní koncerty a „Last Night“
Jako hlavní dirigent Promenádních koncertů (Proms) v letech 1948–1967 sehrál Sargent klíčovou roli v proměně Last Night of the Proms v oblíbenou a slavnostní událost. Jeho styl dirigování, smysl pro atmosféru a kontakty s publikem přispěly k tomu, že závěrečný koncert se stal nejen hudební, ale i společenskou událostí sledovanou doma i v zahraničí. Pod jeho vedením se zvykla prosazovat radostná a sborová provedení populárních závěrečných čísel, která dnes tvoří pevnou součást tradice Proms.
Hudební styl a repertoár
Sargent byl ceněn pro svou schopnost pracovat s hlasem i orchestrem; jeho repertoár sahal od velkých oratorií přes symfonickou literaturu až po lehčí a populárnější kusy. Byl známý svým jasným tempem, důrazem na sborovou srozumitelnost a schopností vytvořit živou kontakt s publikem. Mnohokrát uváděl hudbu britských skladatelů, čímž přispěl k větší popularizaci domácí tvorby mezi posluchači.
Veřejný obraz a kontroverze
Sargentův veřejný obraz byl smíšený: pro mnoho posluchačů byl charismatickým a vřelým interpretem, jiní mu vyčítali jistou exhibicionistickou povahu. Přezdívka „Flash Harry“ odrážela jeho nápadný styl vystupování a někdy vnímavý postoj k publicitě. Přesto zůstává faktem, že jeho schopnost oslovit široké publikum výrazně pomohla šířit zájem o klasickou hudbu v Británii.
Nahrávky a vliv
Sargent zanechal rozsáhlé nahrávky, které dokumentují jeho interpretace sborové i orchestrální hudby. Tyto nahrávky pomohly zpřístupnit jeho pojetí širší veřejnosti a přispěly k trvalému povědomí o výkonu britských hudebníků 20. století. Mnoho jeho provedení je dodnes vnímáno jako historicky důležité pro pochopení dobových interpretačních tendencí.
Osobní život a ocenění
Za svou práci obdržel řadu ocenění a titulů a byl všeobecně uznáván jako jeden z předních anglických dirigentů své doby. Jeho popularita mezi širokým publikem i mezi amatérskými hudebníky zanechala viditelný odkaz na hudební kulturu Spojeného království.
Dědictví
Malcolm Sargent je považován za postavu, která významně přispěla k rozvoji britského hudebního života ve 20. století. Díky své energii, schopnosti komunikovat s posluchači a oddanosti sborové tradici pomohl posílit postavení koncertní a sborové hudby v povědomí veřejnosti. Jeho vliv lze sledovat v pokračujícím významu Promenádních koncertů a v tradici masových provedení sborových děl, které i dnes přitahují široké publikum.
Život
Raná léta
Sargent se narodil v roce 1895 v dělnické rodině. Jeho otec byl obchodníkem s uhlím ve Stamfordu v Lincolnshiru a hrál na varhany. Sargent vyrůstal ve Stamfordu a zapojil se do amatérského muzicírování. Hodně se naučil o hudbě díky zpěvu v kostele a hře na varhany. V pouhých 16 letech získal varhanní diplom ARCO a stal se žákem varhanní školy v katedrále v Peterborough. V 18 letech získal místo varhaníka v kostele v Melton Mowbray. V témže roce získal na Durhamské univerzitě hudební diplom.
Po dirigování místních sborů a orchestrů dostal příležitost dirigovat vlastní skladbu Impressions on a Windy Day s orchestrem Henryho Wooda Queen's Hall Orchestra, nejprve v Leicesteru a poté na Proms v Queen's Hall. Wood ho v dirigování podporoval. Začal vyučovat na Royal College of Music a přestěhoval se do Londýna. Dirigoval dětské koncerty Roberta Mayera a Courtauld-Sargentovy koncerty, sérii, která byla určena lidem, kteří nikdy na koncertech nebyli. Dirigoval Ballets Russes Sergeje Ďagileva a v roce 1928 se stal dirigentem Královské pěvecké společnosti, což mu zůstalo až do smrti.
Nemoc a polovina kariéry
V roce 1932 těžce onemocněl tuberkulózou, ale během několika následujících let se uzdravil. Často dirigoval Londýnský filharmonický orchestr, který v roce 1932 založil Thomas Beecham. Operu nedirigoval často, ale v Královské opeře dirigoval: v roce 1936 operu Gustava Charpentiera Louise a v roce 1954 první provedení Waltonova Troila a Kressidy.
Jako dirigent orchestru nebyl Sargent vždy oblíbený. Mnoho nepřátel si získal svým výrokem z roku 1936, kdy řekl, že orchestrální hudebníci by neměli mít jisté "zaměstnání na celý život", ale měli by odevzdávat "život s každým taktem, který zahrají". Sám Sargent se právě zotavil z dlouhé nemoci, během níž mu hudebníci poskytovali podporu, takže je jeho výrok velmi rozčílil.
V Austrálii byl velmi oblíbený a málem tam přijal práci, ale když začala druhá světová válka, rozhodl se, že bude pracovat ve své zemi. Během války Sargent dirigoval Hallé Orchestra v Manchesteru (1939-42) a Liverpoolskou filharmonii (1942-48) a stal se oblíbeným rozhlasovým hlasatelem BBC. Pomáhal Britům udržet si během války dobrou náladu tím, že jezdil na turné, pořádal mnoho koncertů a nežádal za ně mnoho peněz. Během jednoho koncertu hrál Beethovenovu 7. symfonii, když došlo k náletu. Sargent zastavil orchestr, uklidnil posluchače slovy, že v sále jsou ve větším bezpečí než venku, a začal znovu dirigovat. Orchestr hrál ten večer velmi dobře. V květnu 1941 Sargent dirigoval Elgarův Sen o Gerontiovi na odpoledním koncertě v Queen's Hall. Ten večer byl Queen's Hall zcela zničen bombou.
V roce 1945 pozval Arturo Toscanini Sargenta, aby dirigoval Symfonický orchestr NBC. Uskutečnil čtyři koncerty, na nichž zazněla převážně britská hudba.
Proms a pozdější léta
Sargent byl šéfdirigentem Proms od roku 1948 až do své smrti v roce 1967. V roce 1950 se stal po siru Adrianu Boultovi dirigentem Symfonického orchestru BBC. Tuto funkci zastával až do roku 1957, kdy se stal hlavním hostujícím dirigentem. Všude, kam Sargent orchestr zavedl, bylo publikum nadšené. Orchestr se stal mezinárodně proslulým.
Sargent byl na Proms velmi oblíbenou osobou. Z Last Night (posledního koncertu každé sezóny) udělal vzrušující oslavu, při níž publikum mávalo vlajkami a společně zpívalo, broukalo a tleskalo. Dirigoval hudbu slavných klasiků i britskou hudbu novějších skladatelů. Moderní experimentální hudbu však nedirigoval.
Během jeho působení na Proms byli k vystoupení přizváni zahraniční dirigenti jako Carlo Maria Giulini, Georg Solti, Leopold Stokowski, Rudolf Kempe, Pierre Boulez a Bernard Haitink. Vystoupilo zde také několik zahraničních orchestrů.
Když Královský filharmonický orchestr po Beechamově smrti v roce 1961 téměř skončil, Sargent se usilovně snažil orchestr zachránit. Mnoho hráčů, kteří si ještě pamatovali jeho poznámku z roku 1936, ho začalo znovu podporovat.
V polovině 60. let trpěl Sargent rakovinou. Byl příliš nemocný na to, aby dirigoval Proms v roce 1967, ale 16. září na Last Night se k údivu všech objevil na konci koncertu, aby promluvil k publiku. Svou taktovku předal Colinu Davisovi, který převzal jeho práci. Sargent vypadal velmi nemocně a o dva týdny později zemřel.
Úspěchy a reputace
Sargentovi se dostalo mnoha poct. V roce 1947 byl povýšen do rytířského stavu a v roce 1959 obdržel zlatou medaili Královské filharmonické společnosti. Přezdívalo se mu "Flash Harry", protože se vždy oblékal a choval okázale. Často byl nazýván "britským velvyslancem hudby", protože se svými orchestry často cestoval po celém světě a dirigoval britskou hudbu, zejména díla Elgara, Vaughana Williamse, Holsta a Waltona. Jestliže profesionální hudebníci, s nimiž spolupracoval, ho neměli vždy rádi, publikum ho milovalo a on měl v oblibě zejména Promenaders. Při jeho zádušní mši ve Westminsterském opatství byla celá loď vyhrazena pro držitele permanentek Promenade.
Otázky a odpovědi
Otázka: Kdo byl sir Malcolm Sargent?
Odpověď: Sir Malcolm Sargent byl anglický dirigent, varhaník a skladatel.
Otázka: Byl sir Malcolm Sargent oblíbeným dirigentem?
Odpověď: Ano, byl to nesmírně slavný a oblíbený dirigent, který měl za svého života velký vliv na hudbu v Anglii.
Otázka: Jaké typy sborů sir Malcolm Sargent dirigoval?
Odpověď: Dirigoval amatérské i profesionální sbory.
Otázka: Jakou roli hrál sir Malcolm Sargent na Promenádních koncertech Henryho Wooda?
Odpověď: V letech 1948-1967 byl hlavním dirigentem Promenádních koncertů Henryho Wooda.
Otázka: Co udělal Sir Malcolm Sargent pro Last Night of the Proms?
Odpověď: Udělal z Last Night of the Proms velmi populární a radostný koncert, který si dnes v televizi užívají miliony lidí po celém světě.
Otázka: Čím sir Malcolm Sargent přispěl britským skladatelům?
Odpověď: Dirigoval hudbu mnoha britských skladatelů a pomohl jim dostat se do povědomí široké veřejnosti.
Otázka: Kdy a kde sir Malcolm Sargent zemřel?
Odpověď: Sir Malcolm Sargent zemřel 3. října 1967 v Londýně.
Vyhledávání