Thomas Beecham

Raný život

Beecham se narodil v roce 1879 v St. Helens v hrabství Lancashire na severu Anglie. Beecham byl dirigentem samoukem. Několik soukromých lekcí skladby absolvoval u Charlese Wooda v Londýně a u Moszkowského v Paříži. Beechamův otec, sir Joseph Beecham, vydělával velké peníze výrobou léků (slavné Beechamovy pilulky) a měl také rád hudbu, takže mohl synovi pomoci v jeho hudební kariéře.

Thomasovi bylo pouhých 20 let, když byl jeho otec znovu jmenován starostou města St.Helens. Na oslavu této události zaplatil jeho otec koncert Hallé Orchestra. Dirigoval ho slavný německý dirigent Hans Richter. Několik dní před koncertem však bylo oznámeno, že Richter onemocněl. Thomas okamžitě prohlásil, že koncert bude dirigovat on. Orchestr nejprve odmítl hrát pro dvacetiletého mladíka, který jen jednou dirigoval koncert, ale nakonec si to rozmyslel a koncert měl velký úspěch.

Raná kariéra

V roce 1909 dal Thomas dohromady skupinu hudebníků a založil Beechamův symfonický orchestr. Pořádali koncerty a hráli v baletech a operách. Beecham dirigoval opery v Covent Garden a dalších londýnských operních domech. Dirigoval díla skladatelů jako Strauss, Delius, Smythe a Holbrooke. Hrál také v Ďagilevově souboru Ballets Russes, když poprvé přijel do Anglie.

Během první světové války věnoval peníze Halle Orchestra, Londýnskému symfonickému orchestru a Královské filharmonické společnosti, které všechny dirigoval. Tyto orchestry často dirigoval i mimo Londýn, takže lidé měli možnost slyšet hudbu, kterou nikdy předtím neslyšeli.

Několik let měl problémy s penězi a moc toho neodehrál. Pak v roce 1932 založil Londýnský filharmonický orchestr a rychle z něj vytvořil vynikající orchestr. V roce 1936 absolvovali turné po Německu a v následujícím roce se vydali do Paříže. Ve třicátých letech dirigoval v Covent Garden, kde měl pod kontrolou vše, co se dělo. Dirigoval několik cyklů Wagnerova Prstenu. Když v roce 1939 začala druhá světová válka, bylo divadlo uzavřeno. Odjel do Spojených států, kde dirigoval několik orchestrů včetně Newyorské filharmonie. Odjel také do Austrálie.

Pozdější kariéra

V roce 1944 se vrátil do Británie. Jeho orchestr, Londýnský filharmonický orchestr, byl nyní samosprávným tělesem (členové sami rozhodovali o tom, co má orchestr dělat a hrát). Rozhodli se, že Beechama nechtějí, protože by chtěl mít moc řídit orchestr podle svých představ. Beecham tedy založil jiný orchestr: Královský filharmonický orchestr. Pořádal s nimi mnoho koncertů, jezdil na turné a pořídil mnoho skvělých nahrávek. Proslul zejména svými koncerty Josepha Haydna a Mozarta. V roce 1951 dirigoval také operu Die Meistersinger v Covent Garden a v roce 1958 vystoupil v Teatro Colón v Buenos Aires. Svůj poslední koncert odehrál 7. května 1960, kdy dirigoval RPO v Portsmouthu.

Jeho sláva

Beecham byl nesmírně talentovaný hudebník. Protože měl hodně peněz, nemusel absolvovat hudební vzdělání, které má většina ostatních hudebníků. Utvářel si svůj vlastní život a vynaložil spoustu energie i peněz na vytvoření vhodných podmínek pro práci hudebníků, podmínek, které by byly normální v mnoha jiných evropských zemích, ale které v té době v Anglii normální nebyly.

Bachova hudba ho nezajímala, i když dirigoval Händela. Proslul svými mozartovskými výkony a zvláště rád hrál Berlioze, Mendelssohna, Bizeta a Dvořáka. Jako jeden z prvních v Anglii dirigoval novou hudbu Richarda Strausse a Sibelia. Byl blízkým přítelem Deliuse a jeho hudbu prováděl i upravoval, aby mohla být publikována.

O jeho vtipných výrocích se vypráví mnoho historek. V roce 1916 byl povýšen do rytířského stavu.

Slavné citáty

Jistá paní řekla Beechamovi, že chce, aby se její syn naučil hrát na hudební nástroj, ale nechce slyšet ten příšerný zvuk, který vydává, když se začíná učit. Zeptala se ho, na jaký nástroj by se měl učit. Beecham odpověděl, že by se měl učit na dudy, protože "když se je přestanete učit, zní úplně stejně, jako když se je začnete učit".

Beecham zkoušel velmi dlouhou Wagnerovu operu. Zkoušeli dlouho. Beecham vytáhl hodinky a řekl: "Můj Bože! Hrajeme už dvě hodiny a pořád hrajeme tuhle zatracenou melodii!"

Beecham zkoušel operu anglického skladatele. Skladatel byl na zkoušce přítomen a neustále zastavoval orchestr a žádal Beechama, aby hrál jinak. Beecham se pokaždé otočil k orchestru a řekl: "Ještě jednou to samé, pánové, prosím".

Beecham jednou potkal známou dámu, ale nemohl si vzpomenout, kdo to byl. Zeptal se jí, zda se má dobře.

"Ach, dobře, ale můj bratr je poslední dobou dost nemocný," řekla.

"Ach, ano, tvůj bratr. To mě mrzí. A co váš bratr právě dělá?"

"No... pořád je to král," odpověděla princezna Marie.