Dietrich Fischer-Dieskau

Raná léta

Dietrich Fischer-Dieskau se narodil v Berlíně. Jeho rodiče byli učitelé. Zpívat začal již jako dítě a v 16 letech se začal učit zpěvu. Za druhé světové války, v roce 1943, musel vstoupit do německé armády (wehrmachtu). Právě dokončil školu. V roce 1945 byl zajat v Itálii a dva roky strávil jako americký válečný zajatec. Během této doby zpíval v zajateckých táborech německým vojákům, kterým se stýskalo po domově, písně.

Kariéra

V roce 1947 se vrátil do Německa, kde zahájil svou profesionální kariéru zpěvem barytonového sóla v Brahmsově Německém rekviem bez jakékoliv zkoušky. (Na poslední chvíli zaskočil za nemocného pěvce.) Ještě téhož roku vystoupil v Lipsku se svým prvním recitálem Lieder.

Od počátku své kariéry spolupracoval se slavnými lyrickými sopranistkami Elisabeth Schwarzkopfovou a Irmgard Seefriedovou a s nahrávacím producentem Walterem Leggem, který produkoval velmi populární alba s písněmi Franze Schuberta a Huga Wolfa.

Na podzim 1948 se Fischer-Dieskau stal prvním lyrickým barytonistou ve Státní opeře Berlín (Städtische Oper Berlin, Západní Berlín) a poprvé vystoupil v roli Posy ve Verdiho Donu Carlosovi pod vedením dirigenta Ference Fricsaye. Tento soubor, po roce 1961 známý jako Deutsche Oper, se stal jeho uměleckým domovem až do jeho odchodu z operní scény v roce 1978.

Fischer-Dieskau hostoval v operních domech ve Vídni a Mnichově. Po roce 1949 podnikl koncertní turné po Nizozemsku, Švýcarsku, Francii a Itálii. V roce 1951 poprvé vystoupil na koncertě v rámci Salcburského festivalu s Mahlerovými Písněmi poutníka (Lieder eines fahrenden Gesellen) pod taktovkou Wilhelma Furtwänglera. Začal vystupovat po celém světě: v Royal Albert Hall v Londýně, Bostonu, Massachusetts a na Bayreuthských slavnostech.

Jako operní pěvkyně vystupovala Fischer-Dieskauová především v Berlíně a v Bavorské státní opeře v Mnichově. Hostoval také ve Vídeňské státní opeře, v Královské opeře Covent Garden v Londýně, v Hamburské státní opeře, v Japonsku a v Královském divadle v Edinburghu během Edinburského festivalu. Jeho první turné po Spojených státech se uskutečnilo v roce 1955, kdy mu bylo 29 let. Na jeho recitálech ho doprovázel Gerald Moore. S Geraldem Moorem natočil mnoho písní a až do Moorova odchodu do důchodu v roce 1967 s ním vystupoval na mnoha recitálech. V nahrávání však pokračovali i poté. Velmi ceněné byly jejich nahrávky Schubertových písňových cyklů Die schöne Müllerin a Die Winterreise.

Fischer-Dieskau provedl také mnoho děl žijících skladatelů, například Benjamina Brittena, Samuela Barbera, Hanse Wernera Henzeho, Karla Amadea Hartmanna, Ernsta Krenka a Witolda Lutosławského.

Fischer-Dieskau nahrál také mnoho slavných rolí v italských operách, např. Verdiho Rigoletta a Rodriga ve Verdiho Donu Carlosovi, Scarpiu v Tosce Giacoma Pucciniho. V roce 1978 odešel do operního důchodu.

Fischer-Dieskau měl vždy dokonalé hudební umění a techniku. Na Nový rok 1993 odešel ve svých 67 letech do důchodu a věnoval se dirigování, výuce (zejména interpretaci písní), malování a psaní knih.

Osobní život

V roce 1949 se Fischer-Dieskau oženil s violoncellistkou Irmgard Poppenovou. Měli spolu tři syny: Mathiase, který se stal scénografem, Martina (dirigent) a Manuela (violoncellista). Irmgard zemřela v roce 1963 na komplikace po porodu. Poté byl Fischer-Dieskau v letech 1965-1967 ženatý s herečkou Ruth Leuwerikovou a v letech 1968-1975 s Kristinou Pugellovou. Od roku 1977 až do své smrti byl ženatý se sopranistkou Julií Varady.

Zvukové ukázky

·         Fischer-Dieskau zpívá "Kindertotenlieder" Gustava Mahlera