Wilhelm Furtwängler

Raný život

Furtwängler se narodil 25. ledna 1886 v Berlíně. Vyrůstal v Mnichově, kde byl jeho otec archeologem a profesorem. Hudbě se začal věnovat již jako velmi mladý. Naučil se hrát na klavír a byl velmi talentovaný. Začal také skládat hudbu. Než mu bylo 20 let, napsal několik skladeb. Hudbu psal až do konce života, ale jeho skladby se nikdy příliš neproslavily.

Kariéra dirigenta

Furtwängler začal dirigovat již jako mladý muž. Chtěl dirigovat, aby mohl provádět svou vlastní hudbu. Brzy se však proslavil tím, že dirigoval hudbu jiných. Úplně první skladbou, kterou veřejně dirigoval, byla Brucknerova 9. symfonie. Dirigoval mnoho orchestrů, než se nakonec v roce 1922 stal vedoucím světoznámé Berlínské filharmonie. Později měl i mnoho dalších významných dirigentských postů. Nejvýznamnějším z nich byl ředitel Bayreuthských slavností, velmi slavného německého hudebního festivalu.

Nacisté a druhá světová válka

Když se ve 30. letech 20. století zmocnili Německa nacisté, ocitl se Furtwängler v nepříjemné situaci. Chtěl dirigovat některé druhy hudby, které se nacistům nelíbily. Na protest opustil některá svá dirigentská místa, když ho nenechali hrát. V roce 1936 téměř opustil Německo a odešel do Spojených států, kde ho chtěla dirigovat Newyorská filharmonie. Nacisté si však stále mysleli, že je dobrým dirigentem, a nechali ho v Německu. Chtěl také zůstat, aby ochránil německou hudbu před nacisty. Lidé ve Spojených státech neměli rádi, že zůstal, i když nacisty ve skutečnosti neměl rád.

Během druhé světové války Furtwängler nadále dirigoval Berlínskou filharmonii. V této době uspořádal mnoho velmi slavných koncertů. Ke konci války se však nacistům znelíbil. V roce 1945 uprchl z Německa a několik let žil ve Švýcarsku. Dva roky již nedirigoval.

Po válce

Po válce měl Furtwängler stále obtížnou pozici. Spojenci si mysleli, že podporoval nacisty, protože zůstal v Německu. Postavili ho před soud, ale nakonec rozhodli, že je nevinný. V roce 1947 se mohl vrátit k dirigování. Přestože byl nevinný, lidé v USA ho stále neměli rádi. Chtěl dirigovat Chicagský symfonický orchestr, ale nebylo mu to umožněno, protože se kvůli tomu lidé rozzlobili.

Furtwängler po válce uspořádal mnoho úspěšných koncertů. Stále dirigoval Berlínskou filharmonii a další slavné orchestry v Evropě. Nejslavnější koncert své kariéry uspořádal Furtwängler v roce 1951. Toho roku dirigoval Beethovenovu 9. symfonii na Bayreuthských slavnostech. Bylo to poprvé od konce války, tedy šest let předtím, kdy se festival konal. Mnozí lidé tvrdí, že tento koncert byl největším hudebním koncertem v dějinách. Furtwängler nakonec zemřel v roce 1954, kdy mu bylo 68 let.

Hudební styl

Furtwängler měl velmi neobvyklý způsob dirigování. Jeho pohyby s taktovkou byly velmi neobratné a trhavé. Někteří lidé říkali, že při dirigování vypadal "jako loutka na provázku". Velmi často a rád hudbu zpomaloval a zrychloval. Furtwängler věřil, že v hudbě je víc než jen noty na partituře. Měl za to, že úkolem interpreta je udělat z každého představení něco výjimečného. To znamenalo, že na různých koncertech často hrál stejnou skladbu velmi odlišným způsobem. I když však změnil způsob, jakým skladbu hrál, byla hudba považována za velmi krásnou. Neměl rád dirigenty, kteří pouze hráli noty na stránce, aniž by s hudbou něco zvláštního dělali.

Jako mladší dirigent hrál Furtwängler hudbu mnoha různých skladatelů. S přibývajícím věkem však většinou hrál pouze hudbu velkých německých skladatelů. Mezi jeho oblíbené patřili Beethoven, Brahms, Bruckner a Wagner.

Nahrávky

Furtwängler mnoho studiových nahrávek nepořídil. Nahrávací technologie byla v té době ještě velmi nová a zpočátku se pro nahrávání dlouhých klasických skladeb příliš nehodila. Nicméně mnoho Furtwänglerových koncertů bylo nahráno, zejména během druhé světové války a po ní. Dnes je lidé považují za jedny z nejlepších nahrávek všech dob. Jeho slavný koncert v Bayreuthu v roce 1951 je jednou z těchto koncertních nahrávek.