Elisabeth Schwarzkopf

Raný život

Elisabeth Schwarzkopfová se narodila v Jarotschinu v pruské provincii Posen. Schwarzkopfová projevovala zájem o hudbu již od útlého věku. Poprvé zpívala v opeře v roce 1928, kdy se ujala role Eurydiky ve školním představení Gluckovy opery Orfeo a Euridika v německém Magdeburgu. V roce 1934 začala Schwarzkopfová studovat na berlínské Hochschule für Musik, poté změnila učitele a začala spolupracovat s koloraturní sopranistkou Marií Ivogün a také s manželem Ivogün, klavíristou Michaelem Raucheisenem.

Raná kariéra

Schwarzkopfová poprvé profesionálně vystoupila 15. dubna 1938 v Německé opeře v Berlíně jako Druhá květinová dívka (první skupina) ve druhém dějství opery Parsifal Richarda Wagnera. V Berlíně zpívala čtyři roky, během nichž vstoupila do nacistické strany. Kvůli tomu později nesměla vystupovat ve Spojených státech.

V roce 1942 byla pozvána do Vídeňské státní opery, kde ztvárnila Konstanze v Mozartově Únosu ze Serailu, Musettu a později Mimì v Pucciniho Bohémě a Violettu ve Verdiho Traviatě.

Kariéra po válce

V roce 1945 získala Schwarzkopfová rakouské občanství, aby mohla zpívat ve Vídeňské státní opeře. V letech 1947 a 1948 vystoupila Schwarzkopfová na turné s Vídeňskou státní operou v londýnské Královské opeře Covent Garden 16. září 1947 jako Donna Elvíra v Mozartově Donu Giovannim a v La Scale 28. prosince 1948 jako Hraběnka v Mozartově Figarově svatbě, která se stala jednou z jejích nejslavnějších rolí.

Od té doby byla zvána ke zpěvu po celém světě, mimo jiné do milánské La Scaly a Sanfranciské opery.

V březnu 1946 byl Schwarzkopf pozván na konkurz k Walteru Leggemu. Legge byl muž, který v Británii produkoval nahrávky klasické hudby. Založil orchestr Philharmonia. Legge požádal Schwarzkopfa, aby zazpíval píseň Huga Wolfa Wer rief dich denn?. Myslel si, že je tak dobrá, že jí dal exkluzivní smlouvu s EMI. Hodně spolu pracovali a 19. října 1953 se v Epsomu v hrabství Surrey vzali; Schwarzkopfová měla nyní díky sňatku s Angličanem britské občanství.

V 60. letech zpívala Schwarzkopfová v operách téměř vždy jednu ze svých pěti oblíbených operních rolí: v Mozartově Donu Giovannim, hraběnku Almavivu ve Figarově svatbě, Fiordiligi v Così fan tutte, hraběnku Madeleine ve Straussově Capricciu a Marschallin v Der Rosenkavalier. Dobře zpívala také Alici Fordovou ve Verdiho Falstaffovi. U vydavatelství EMI natočila několik "šampaňských operet", například Veselou vdovu Franze Lehára a Cikánského barona Johanna Strausse II.

Naposledy Schwarzkopfová vystoupila v roli Marschallin 31. prosince 1971 v divadle La Monnaie v Bruselu. Několik následujících let zpívala pouze v recitálech písní.

Dne 17. března 1979 prodělal Walter Legge vážný infarkt. Lékaři mu doporučili odpočívat, ale místo odpočinku se o dva dny později vydal na Schwarzkopfův poslední recitál do Curychu. O tři dny později zemřel.

Po odchodu do důchodu Schwarzkopf vyučoval a vedl mistrovské kurzy po celém světě, zejména na Juilliard School v New Yorku. Byla známá jako nesmírně přísná učitelka, která své žáky zastavovala a kritizovala každou maličkost. Po dlouholetém pobytu ve Švýcarsku odešla žít do rakouského Vorarlberska.

V roce 1976 získala na univerzitě v Cambridge titul doktora hudby a v roce 1992 se stala komandérkou Řádu britského impéria (DBE). Získala řadu dalších ocenění.

Schwarzkopfová zemřela ve spánku v noci z 2. na 3. srpna 2006 ve svém domě v obci Schruns ve Vorarlbersku v západním Rakousku ve věku 90 let.