Falstaff je italská opera o třech dějstvích od Giuseppe Verdiho na libreto Arriga Boita podle hry Williama Shakespeara Veselé paničky windsorské. Poprvé byla uvedena 9. února 1893 v Miláně. Verdiho poslední opera a možná největší mistrovské dílo, které složil ve svých 80 letech, a teprve druhá komedie od jeho předchozího pokusu Un giorno di regno z roku 1840.
Vznik a pozadí
Po úspěchu opery Otello (1887) obnovil Verdi spolupráci s libretistou Arrigem Boitem. Boito přepracoval a zestručnil vybrané pasáže ze Veselých paní windsorských a doplnil motivy z Henryho IV., aby vzniklo kompaktní, dramaticky účinné libreto. Verdi, ač už staršího věku, se do práce vložil s vervou, hýřil humorem i hudební invencí a vytvořil dílo, které ukazuje jeho pozdní mistrovství. Premiéra v La Scale zaznamenala mezi hudebníky i kritikou velký zájem; dirigentem představení byl mladý Arturo Toscanini.
Děj (stručně)
Opera sleduje karikovanou postavu stárnoucího rytíře Sir Johna Falstaffa, který se pokouší svést dvě vdané ženy — Alice Fordovou a Pageovou — aby si zajistil bohatství. Ženy se však spiknou a připraví pro něj řadu žertů a ponížení. Současně se prolínají milostné zápletky mladých norem, zejména vztah Fentona a Aliceina dcery. Závěrem opery Falstaff přijde o iluze, ale místo tragédie nastupuje odlehčené rozuzlení: postavy se usmíří a vše končí společným, ironickým a vtipným závěrem.
Osoby a obsazení (hlavní)
- Sir John Falstaff – bariton
- Ford (Sir Johnova "rival") – bariton
- Fenton – tenor
- Alice Fordová – soprán
- Pageová (Mistress Page) – soprán/mezzo
- Mistress Quickly – mezzosoprán/alt
Hudba a forma
Falstaff vystupuje proti tradičnímu modelu árií a číselné struktury; je více souvislou, dramaticky plynoucí hudební látkou. Verdi používá bohaté orchestrální textury, jemné instrumentalizace a brilantní vokální ansámbly. Zvlášť pozoruhodný je závěrečný epilog — fúga na slova „Tutto nel mondo è burla“ — která shrnuje ironický pohled opery na svět a lidské slabosti. Hudba kombinuje komické prvky s lyrikou a psychologickou hloubkou, což dává postavám silnou charakterizaci.
Uvedení a přijetí
Při premiéře vzbudila opera značnou pozornost; někteří kritici byli zmateni její formou a novátorstvím, jiní ji chválili jako vrchol Verdiho pozdní tvorby. Postupem času se Falstaff prosadil jako jedno z nejvýznamnějších děl operního repertoáru 19. století a dnes je ceněn pro svou hudební rafinovanost, komický cit i lidskost postav.
Význam a nahrávky
Opera je považována za Verdiho vrcholné dílo zralého období a ukázku, jak lze operu přetvořit do jemně vyváženého, dramatického celku bez přehnané sentimentalizace. Existuje mnoho významných nahrávek a inscenací po celém světě, které zdůrazňují různé aspekty díla — od komického herectví až po hudebně dramatickou hloubku. Dílo dodnes inspiruje režiséry i pěvce k novým interpretacím.
Proč číst / vidět Falstaffa
- Pro milovníky Verdiho skladatelské zralosti a mistrovské orchestrace.
- Pro těch, kdo ocení kombinaci komiky a literární inspirace ze Shakespeara.
- Pro zájemce o operu, která se vymyká tradiční formě árií a nabízí soudobější, dramaticky sjednocenou strukturu.