Nezaměňovat se skotským králem Macbethem Skotským.
Macbeth je hra Williama Shakespeara. Shakespeare napsal tři typy her: historie, komedie a tragédie a Macbeth je nejkratší Shakespearovou tragédií. Byla napsána v letech 1603-1607 za vlády anglického krále Jakuba I.
Shakespeare založil některé postavy hry (Macbetha, Macduffa a Duncana) přibližně na záznamech skutečných osob v Holinshedově kronice, historické knize z roku 1587. Věci, které se odehrávají ve hře, se však od skutečných událostí velmi liší.
Přehled
Macbeth vypráví příběh Skota Macbetha, válečníka a šlechtice, kterého proroctví tří čarodějnic uvede na cestu k moci a následnému pádu. Hra zobrazuje, jak ambice, zrada a výčitky svědomí ničí jednotlivce i celou zemi. Je to tragédie o vině a trestu, o vítězství a rozkladu morálního řádu.
Děj — stručné shrnutí
Po vítězství v boji se válečník Macbeth a jeho společník Banquo setkají s třemi čarodějnicemi, které Macbethovi prorokují, že se stane králem Skotska, a Banquovi, že jeho potomci budou králové. Brzy poté Macbeth získá titul thane z Cawdoru, což prorocky potvrzuje první část věštby. Pod vlivem ambiciózní manželky Lady Macbeth a své vlastní touhy Macbeth zavraždí krále Duncana a uchvátí trůn.
Následuje série zločinů a násilí: Macbeth nechá zabít Banqua (Banquova syna Fleance se však podaří zachránit) a později nařídí masakr rodiny Macduffa, který uprchne do Anglie. Macduff a Duncanův syn Malcolm získají podporu anglického krále a v čele povstalecké armády se vrátí do Skotska. Lady Macbeth trpí výčitkami svědomí a propadá šílenství; nakonec zemře (ve hře je její smrt naznačena jako sebevražda). Macbeth je nakonec zabit Macduffem, a trůn připadá Malcolmovi, který obnovuje legitimitu vlády.
Hlavní postavy
- Macbeth — skotský šlechtic, válečník, ambiciózní protagonista, jehož touha po moci vede k vraždám a tragickému pádu.
- Lady Macbeth — Macbethova manželka, iniciátorka a komplic v zločinu, později zlomená vinou a šílenstvím.
- Banquo — Macbethův spolubojovník, jehož potomci mají podle věštby vládnout.
- Macduff — skotský šlechtic, který se postaví proti Macbethovi a nakonec jej zabije.
- Duncan — král Skotska, oběť Macbethovy ambice.
- Malcolm — Duncanův syn, který se vrací z Anglie, aby si nárokoval trůn.
- tři čarodějnice (věštkyně) — symboly osudu, zla a nadpřirozeného vlivu na životy postav.
Historické pozadí a zdroje
Shakespeare čerpal především z Holinshedovy kroniky, populárního historického díla své doby. Holinshed poskytl surové kostry děje a postav, avšak Shakespeare upravil události i motivace tak, aby posílil dramatický efekt a morální poselství. Prvky, jako jsou postavy čarodějnic a zvláštní důraz na legitimitu panovníka, mohou být spojeny s politickou situací v době Jakuba I. Jakub měl silný zájem o problematiku čarodějnických procesů (sám napsal spis Démonologie) a jako údajný potomek Bánkova rodu mohl ocenit seriózní zobrazení Banqua.
Témata a motivy
- Ambice a morálka: Macbethova ambice překonává svědomí, což vede k morálnímu úpadku.
- Osud vs. svobodná vůle: Proroctví čarodějnic spouští řetězec událostí; hra zkoumá, nakolik postavy jednají ze své vlastní volby a nakolik je ovlivňuje osud.
- Vina a svědomí: Výčitky Macbetha i Lady Macbeth vedou ke ztrátě psychického zdraví a k sebevražedným tendencím.
- Přirozené a nadpřirozené: Zobrazení přírody (např. bouře, temnota) a čarodějnic zdůrazňuje narušení řádu.
- Symbolika krve a spánku: Krev jako stopa viny; spánek jako symbol nevinnosti a jeho ztráta jako trest viníků.
Jazyk a forma
Hra je psána převážně veršem (iambický pentametr), s občasnými prozaickými pasážemi. Řada scén využívá rytmických a zvukových prostředků (opakování, aliterace, kontrasty), které zesilují atmosféru napětí a temna. Scény čarodějnic jsou často v rýmovaných dvojverších a jejich mluva má rituální, temný nádech. Mezi nejslavnější monology patří Macbethovo zamyšlení nad pomíjivostí ("Tomorrow, and tomorrow, and tomorrow") a Lady Macbethino volání "Out, damned spot!" — obě pasáže zdůrazňují vnitřní pád postav.
Historie jevištních a filmových inscenací
Macbeth patří k nejčastěji inscenovaným Shakespearovým tragédiím. Populární byla jak barokní představení, tak moderní adaptace, které hru překládají do různých kontextů (např. politická diktatura, psychologické drama). Mezi významné filmové adaptace patří Throne of Blood (1957) od Akiry Kurosawy — přesun do japonského prostředí, film Romana Polanského (1971), Orson Welles (1948) a další výrazné inscenace na filmovém i divadelním plátně.
Význam a dědictví
Macbeth zůstává důležitým textem světové literatury díky své univerzální tematice: zobrazení moci, morálních důsledků činů a psychologického rozpadu. Jeho jazyka, obrazy a postavy se staly zdrojem interpretací napříč kulturami a epochami. Hra také ilustruje, jak dramatik umí přetvořit historický materiál v hluboké psychologické drama, které oslovuje diváky i čtenáře po staletí.

