La Scala
Teatro alla Scala, obvykle známé jako La Scala, je pravděpodobně nejslavnější operní dům na světě. Nachází se v italském Miláně, tedy v zemi, kde opera na počátku 17. století vznikla. Divadlo bylo otevřeno 3. srpna 1778. Zpočátku se jmenovalo Nuovo Regio Ducal Teatro alla Scala. První operou, která zde byla uvedena, byla Salieriho Europa riconosciuta.
Teatro alla Scala v Miláně v noci.
Budova divadla
Již dříve zde bylo divadlo Teatro Ducale, které však v roce 1776 zničil požár. Nové divadlo bylo postaveno na místě, kde dříve stával kostel Santa Maria della Scala. Odtud divadlo získalo svůj název.
Divadlo mělo více než 3 000 míst k sezení rozmístěných v šesti patrech lóží a nad nimi dvě "loggione" neboli galerie. Divadlo má velmi velké jeviště. Peníze na stavbu byly získány prodejem "palchi" (lóží) bohatým šlechticům a dalším bohatým lidem v Miláně. V "platea" (hlavním patře) nebyla žádná místa k sezení a diváci se na ně dívali vestoje, podobně jako dnes v Royal Albert Hall na Proms. Na orchestr bylo dobře vidět, protože nebyl v orchestřišti jako dnes.
Nad lóžemi měla La Scala vždycky galerii, kde se mohli dívat i lidé, kteří nejsou tak bohatí. Ta je tam dodnes. Říká se jí loggione. Někteří lidé v loggione, známí jako Claque, jsou známí tím, že divoce tleskají, pokud se jim zpěvák líbí, nebo hlasitě bučí, pokud se jim nelíbí. Během historie La Scaly se tak často dělo kvůli podplácení nebo vydírání.
La Scala byla původně osvětlena 84 olejovými lampami umístěnými na stropě (palcoscenico) a dalšími tisíci lampami ve zbytku divadla. Pro případ, že by někdy začalo hořet, bylo několik místností naplněno stovkami kbelíků s vodou. Později byly olejové lampy nahrazeny plynovými. V roce 1883 bylo zavedeno elektrické osvětlení.
Budova byla renovována v roce 1907. Poté měla stejně jako dnes 2 800 míst k sezení. V roce 1943, během druhé světové války, byla La Scala těžce poškozena bombardováním. Byla obnovena a znovu otevřena 11. května 1946, kdy se konal skvělý koncert pod taktovkou Artura Toscaniniho se sopránovým sólem Renaty Tebaldi.
Verdi
V La Scale byla poprvé uvedena řada slavných oper, včetně některých od Giuseppe Verdiho. Verdi však několik let nedovolil, aby se zde hrála jeho hudba, protože se mu nelíbilo, jak ji orchestr hrál. Později zde však skladatel 25. května 1874 dirigoval své Requiem a v roce 1886 oznámil, že se v La Scale uskuteční premiéra jeho opery Otello. V tomto divadle se také poprvé hrála jeho poslední opera Falstaff.
Dnes
Sezona La Scaly se tradičně zahajuje 7. prosince, na svátek svatého Ambrože, patrona Milána. Všechna představení musí končit před půlnocí; dlouhé opery začínají v případě potřeby dříve večer.
Nachází se zde také Muzeum La Scaly (Museo Teatrale alla Scala), které má mimořádnou sbírku obrazů, návrhů, soch, kostýmů a dalších dokumentů o historii opery a La Scaly.
V poslední době proběhly v La Scale další rekonstrukce. Někteří lidé se obávali, že se tím historická budova poničí, ale operní soubor byl po dokončení prací velmi spokojen. Přibylo nové jeviště a spousta dalšího prostoru za jevištěm. Byly odstraněny těžké červené koberce a zvuk byl lepší. Na sedadlech jsou monitory, takže diváci mohou sledovat slova v angličtině nebo italštině, pokud je to v cizím jazyce (ne v italštině). Zrekonstruovaná budova opery byla otevřena 7. prosince 2004 stejnou Salieriho operou, která ji zahajovala v roce 1778. Dirigoval Riccardo Muti.
Vnitřek divadla v dnešní podobě po nedávné modernizaci
