Hesperornis: vymřelý rod nelétavých vodních ptáků ze svrchní křídy

Hesperornis – vymřelý rod nelétavých vodních ptáků ze svrchní křídy. Významné fosilie objevené Marshem odhalují paleontologii a rozšíření v dávných mořích.

Hesperornis je vymřelý rod nelétavých vodních ptáků, který žil v období svrchní křídy (před 89-65 miliony let).

Hesperornis byl významným raným nálezem v historii ptačí paleontologie. Objevil ho paleontolog O. C. Marsh na konci 19. století v rámci kostních válek.

Známé lokality výskytu Hesperornise jsou svrchnokřídové mořské vápence v Kansasu a mořské břidlice v Kanadě. Rod měl pravděpodobně holarktické rozšíření.

Popis

Hesperornis byl středně velký až velký mořský pták — dospělí jedinci dosahovali délky přibližně kolem 1,5–1,8 metru. Měl dlouhé, štíhlé tělo přizpůsobené k plavání a lovu ryb. Křídla byly výrazně redukovaná a neumožňovala aktivní let; pták se zřejmě pohyboval pod vodou hlavně pomocí silných zadních končetin.

Výraznou morfologickou zvláštností Hesperornise byly zuby v čelistech — na rozdíl od většiny dnešních ptáků, kteří mají zobák bez zubů, Hesperornis měl zuby sloužící k zachycení a přidržení šplouchajících ryb.

Přizpůsobení pro potápění a způsob života

• Silné zadní končetiny umístěné relativně vzadu na těle naznačují, že šlo o výkonného potápěče, používaného k pohonu pod vodou podobně jako u dnešních potáplic nebo tučňáků.
• Nohy měly pravděpodobně plovací adaptace (plovací blány nebo lopatovité prsty), díky nimž byl pohyb ve vodě efektivní; na souši však byly tyto ptáky neohrabané.
• Plachtili v pobřežních a otevřených mořských ekosystémech, lovili převážně ryby a menší mořské živočichy.

Systematika a příbuzní

Hesperornis patří mezi tzv. hesperorniti (většinou řazené do skupiny Hesperornithiformes), skupinu vysoce specializovaných, převážně nelétavých mořských ptáků svrchní křídy. Jeho nejbližšími známými příbuznými jsou jiné rodiny a druhy z této skupiny (např. Baptornis), které sdílely mnoho potápěčských adaptací.

Objev, historie výzkumu a význam

Fosilie Hesperornise patří k historicky důležitým nálezům v ptačí paleontologii. Jejich objevení O. C. Marshem v 19. století během tzv. kostních válek přispělo k pochopení rozmanitosti ptáků v druhohorách a ukázalo, že v křídě existovaly i velké, specializované nelétavé druhy s denticí. Nálezy také pomohly ukázat rozdíly mezi liniemi vedoucími k moderním ptákům a vyhynulým skupinám.

Prostředí a rozšíření

Hesperornis žil především ve velkých mělkých epikontinentálních mořích, jako byla západní vnitřní mořská cesta Severní Ameriky (Western Interior Seaway). Fosilie z mořských vápenců v Kansasu a břidlic v Kanadě ukazují, že tento rod obýval rozsáhlé pobřežní a otevřenomorské oblasti. Na základě nalezených lokalit se soudí, že měl holarktické rozšíření — tedy rozšíření přes velkou část severní polokoule.

Vymření

Hesperornis a další hesperorniti zanikli do konce svrchní křídy; jejich vyhynutí souvisí s masovým vymíráním na rozhraní křídy a paleogénu (K–Pg), které postihlo mnoho mořských i suchozemských skupin. Změny v mořských ekosystémech, klimatické výkyvy a globální události spojené s tímto vymíráním pravděpodobně sehrály hlavní roli.

Proč je Hesperornis zajímavý

Hesperornis představuje důležitý příklad konvergentního vývoje — podobně jako dnešní nelétaví potápiví ptáci (např. tučňáci) vyvinul obdobné tělesné přizpůsobení, ačkoli s odlišnou evoluční historií. Jeho fosilie poskytují cenné informace o evoluci ptačích adaptací na život v otevřeném moři a o biologické rozmanitosti v době dinosaurů.

Anatomie a životní styl

Hesperornis byl velký pták, dosahující délky až 1,5 metru. Neměl prakticky žádná křídla a plaval pomocí silných zadních nohou.

Stejně jako mnoho jiných druhohorních ptáků, například Ichthyornis, měl Hesperornis v zobáku zuby, které sloužily k uchopení kořisti (nejspíše ryby).

Hesperornis lovil ve vodách současných šelfových moří, jako je Severoamerické vnitrozemské moře, Turgajský průliv a pravěké Severní moře, což byly tehdy subtropické až tropické vody, mnohem teplejší než dnes. Živili se pravděpodobně hlavně rybami, možná také korýši, hlavonožci a měkkýši, podobně jako dnešní potápějící se mořští ptáci. Jejich zuby jim pomáhaly vypořádat se s kluzkou kořistí nebo kořistí s tvrdou skořápkou.

Na souši druhy rodu Hesperornis mohly, ale nemusely chodit. Rozhodně nemohli stát vzpřímeně jako tučňáci, jak se uvádí v prvních rekonstrukcích. Jejich nohy se připevňovaly daleko vzadu a do stran, přičemž i dolní končetina byla pevně spojena s tělem (viz foto kostry). Na souši se tak omezovali přinejlepším na nemotorné poklusávání a svižnější by bylo, kdyby se pohybovali klouzáním po břiše nebo galufováním. Kostra nohou Hesperornisů byla tak důkladně přizpůsobena potápění, že o jejich způsobu života na souši, kladení vajec a rodičovské péči můžeme jen spekulovat.

Mláďata Hesperornise rostla poměrně rychle a nepřetržitě až do dospělosti, stejně jako je tomu u moderních ptáků. Z fosilních nálezů ze severněji položených lokalit je známo více mladých ptáků než z lokalit jižněji položených. To naznačuje, že přinejmenším některé druhy byly stěhovavé podobně jako dnešní tučňáci, kteří v létě plavou směrem k pólům.

Hesperornis se stal kořistí velkých mořských masožravců, jako jsou mosasauři. Exemplář tylosaura obsahuje v oblasti střev kosti hesperornise.

Obnova plavání Hesperornise od J.M. Gleesona, 1902

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to Hesperornis?

Otázka: Kdy žil Hesperornis?

Otázka: Kdo objevil Hesperornis?

Otázka: Co jsou to kostěné války?

Otázka: Jaké jsou známé lokality, kde byly nalezeny zkameněliny Hesperornise?

Otázka: Byl Hesperornis rozšířen po celém světě?

Otázka: Proč byl Hesperornis důležitým nálezem v historii ptačí paleontologie?

Hledání podle dopisu