Hesperornis

Anatomie a životní styl

Hesperornis byl velký pták, dosahující délky až 1,5 metru. Neměl prakticky žádná křídla a plaval pomocí silných zadních nohou.

Stejně jako mnoho jiných druhohorních ptáků, například Ichthyornis, měl Hesperornis v zobáku zuby, které sloužily k uchopení kořisti (nejspíše ryby).

Hesperornis lovil ve vodách současných šelfových moří, jako je Severoamerické vnitrozemské moře, Turgajský průliv a pravěké Severní moře, což byly tehdy subtropické až tropické vody, mnohem teplejší než dnes. Živili se pravděpodobně hlavně rybami, možná také korýši, hlavonožci a měkkýši, podobně jako dnešní potápějící se mořští ptáci. Jejich zuby jim pomáhaly vypořádat se s kluzkou kořistí nebo kořistí s tvrdou skořápkou.

Na souši druhy rodu Hesperornis mohly, ale nemusely chodit. Rozhodně nemohli stát vzpřímeně jako tučňáci, jak se uvádí v prvních rekonstrukcích. Jejich nohy se připevňovaly daleko vzadu a do stran, přičemž i dolní končetina byla pevně spojena s tělem (viz foto kostry). Na souši se tak omezovali přinejlepším na nemotorné poklusávání a svižnější by bylo, kdyby se pohybovali klouzáním po břiše nebo galufováním. Kostra nohou Hesperornisů byla tak důkladně přizpůsobena potápění, že o jejich způsobu života na souši, kladení vajec a rodičovské péči můžeme jen spekulovat.

Mláďata Hesperornise rostla poměrně rychle a nepřetržitě až do dospělosti, stejně jako je tomu u moderních ptáků. Z fosilních nálezů ze severněji položených lokalit je známo více mladých ptáků než z lokalit jižněji položených. To naznačuje, že přinejmenším některé druhy byly stěhovavé podobně jako dnešní tučňáci, kteří v létě plavou směrem k pólům.

Hesperornis se stal kořistí velkých mořských masožravců, jako jsou mosasauři. Exemplář tylosaura obsahuje v oblasti střev kosti hesperornise.

Obnova plavání Hesperornise od J.M. Gleesona, 1902