Šestičetní (Hexacorallia)

Morfologie a anatomie

Jednotliví šestičetní jsou tvořeni měkkými polypy, které mohou být solitérní nebo vytvářet rozsáhlé kolonie. Je u nich typické uspořádání tělesných částí kolem os v násobcích šesti. Chapadla se obvykle řadí v jediné soustavě okolo ústního otvoru, což je jeden z hlavních znaků odlišujících tuto skupinu od Octocorallia, u kterých je viditelná osmirá symetrie a dvě řady chapadel. Některé zástupci, především korálnatí stavitelé, vylučují pevnou kostru z uhličitanu vápenatého (často ve formě aragonitu) a tak vytvářejí skelet, který dovoluje růst kolonií a budování útesových struktur; tento proces ukládání vápenatých látek je biologicky i ekologicky významný a je spojen s citlivostí na chemii mořské vody (minerální složení).

Reprodukce a životní cyklus

Životní cyklus šestičetných zahrnuje pohlavní i nepohlavní způsoby rozmnožování. Mnohé druhy se rozmnožují pohlavně produkcí vajíček a spermií, s následným vznikem volně plovoucí larvy (planuly), která reprezentuje planktonní fázi vývoje. Tato larva po určité době osídlení dosedne a přemění se na přisedlý polyp (přisedlá fáze), z níž může vzniknout kolonie pomocí pučení a dalších asexuálních procesů. U korálů jsou běžné synchronní masové výtrusy; u sasankových a dalších skupin zase časté lokální vegetativní množení. Celková dynamika populace a obnovy je proto kombinací disperze larv, místního růstu a lidských vlivů, které ovlivňují šíření.

Ekologie a význam

Koloniální kamenné korály tvoří v tropických mořích komplexní útesové systémy (útesy), které poskytují útočiště, potravní zdroje a životní prostor pro obrovské množství druhů. Mnohé šestičetné mají symbiotické vztahy s fotosyntetickými řasami dinoflagelátů (tzv. zooxanthellae), což zvyšuje jejich schopnost ukládat uhličitan vápenatý a přežívat v chudých vodách. Jiné skupiny obývají hlubokomořské biotopy, včetně magnetických a chladných prostředí; příkladem jsou některé černé korály nebo hlubinní scleraktinie, které nejsou fotosyntetické.

Hlavní skupiny

• Kamenné korály (Scleractinia) – hlavní stavitelé moderních útesů, většinou koloniální.
• Mořské sasanky a trubicovité sasanky – solitérní i skupinové formy (sasanky, trubicovité).
• Zoanthidy – drobné kolonie často s pestrým výskytem a určitými symbiotickými vazbami (zoanthidy).
• Další řády – současné taxony jsou rozděleny do šesti hlavních řádů (současné řády), každý s odlišnou ekologickou rolí.

Fosilní záznam a evoluce

Hexacorallia zahrnují nejen současné skupiny, ale i řadu vymřelých řádů, z nichž některé (např. tabulátovci a drsnoploutví) budovaly rozsáhlé útesy v prvohorách. Fosilní záznam ukazuje, že tato skupina má dlouhou evoluční historii a že různé linie adaptovaly odlišné strategie přežití, od stavitelů velkých kolonií až po solitérní predátory na skalnatých dněch.

Ohrožení a ochrana

Útesy a populace šestičetných jsou ohroženy změnou klimatu, zvyšováním teploty moří, korálovým bělením, okyselováním oceánů, znečištěním a místními lidskými aktivitami. Ochrana zahrnuje přímá opatření (ochrana stanovišť, odborné programy obnovy a zahradničení korálů) i širší politiky snižování emisí a regulace rybolovu. Výzkum se zaměřuje na porozumění fyziologii, genetiky symbióz a na metody zvyšování odolnosti populací v měnících se podmínkách.

Pro další informace a taxonomické údaje lze využít specializované zdroje: Anthozoa – přehled, prostředí, fylogeneze, Cnidaria, počet druhů, polypy, symetrie, kamenné korály, koloniálnost, tvorba útesů, sasanky, trubicovité sasanky, zoanthidy, současné řády, Octocorallia (porovnání), minerální složení skeletu, životní cyklus, planktonní fáze, přisedlá fáze, vymřelé řády, historický význam.