Amyláza

Evoluce člověka

První lidé zřejmě neměli slinnou amylázu. Nejbližší evoluční příbuzní člověka, šimpanzi a bonobové, mají buď jednu, nebo žádnou kopii genu pro tvorbu slinné amylázy. Duplikace genu AMY1 vedla k produkci amylázy ve slinách. Ke stejné události došlo nezávisle na sobě u hlodavců. To ukazuje na význam slinné amylázy u organismů, které konzumují relativně velké množství škrobu.

Sacharidy jsou zdrojem energie. Po zemědělské revoluci se lidská strava začala více spoléhat na domestikaci rostlin a zvířat namísto lovu a sběru. Tento posun znamenal počátek stravy složené ze 49 % ze sacharidů oproti předchozím 35 % pozorovaným u paleolitických lidí. Základem lidské stravy se tak stal škrob. Lidé, kteří obsahovali ve slinách amylázu, by mohli těžit ze zvýšené schopnosti trávit škrob účinněji a ve větším množství.

Ne všichni lidé mají stejný počet kopií genu AMY1. Populace, které jsou závislé na sacharidech, mají vyšší počet kopií genu AMY1 než populace, které jedí málo škrobů. Počet kopií genu AMY1 u lidí se může pohybovat od šesti kopií u zemědělských skupin, jako jsou Evropané a Japonci (dvě populace s vysokým obsahem škrobu), až po pouhé 2-3 kopie u lovecko-sběračských společností, jako jsou Biakové, Datogové a Jakuti.

Korelace mezi spotřebou škrobu a počtem kopií AMY1 naznačuje, že větší počet kopií AMY1 v populacích s vysokým obsahem škrobu je způsoben přirozeným výběrem. Pro tyto jedince je to příznivý fenotyp. Je tedy pravděpodobné, že větší počet kopií AMY1 v populaci s vysokým obsahem škrobu zvyšuje fitness a produkuje zdravější a zdatnější potomstvo. Geograficky blízké populace s různými stravovacími návyky mají různý počet kopií genu AMY1. To je pádný důkaz, že na tento gen působil přírodní výběr.