pH je stupnice kyselosti od 0 do 14. Udává, jak kyselá nebo zásaditá je látka. Kyselější roztoky mají nižší pH. Zásaditější roztoky mají vyšší pH. Látky, které nejsou kyselé ani zásadité (tj. neutrální roztoky), mají obvykle pH 7. Kyseliny mají pH nižší než 7. V případě kyselých roztoků je pH nižší. Zásady mají pH vyšší než 7.

pH je měřítkem koncentrace protonů (H+) v roztoku. Tento pojem zavedl S.P.L. Sørensen v roce 1909. Písmeno p znamená německy potenz, což znamená síla nebo koncentrace, a písmeno H znamená vodíkový ion (H+).

Nejběžnější vzorec pro výpočet pH je:

pH = - log 10 [ H + ] {\displaystyle {\mbox{pH}}=-\log _{10}\left[{\mbox{H}}^{+}\right]} {\displaystyle {\mbox{pH}}=-\log _{10}\left[{\mbox{H}}^{+}\right]}

[H+] označuje koncentraci iontů H+ (také se píše [H3O+], stejná koncentrace hydroniových iontů), měřeno v molech na litr (také známé jako molarita).

Správná rovnice však ve skutečnosti zní:

pH = - log 10 [ a H + ] {\displaystyle {\mbox{pH}}=-\log _{10}\left[a_{\mathrm {H^{+}} }\right]} {\displaystyle {\mbox{pH}}=-\log _{10}\left[a_{\mathrm {H^{+}} }\right]}

kde a H + {\displaystyle a_{\mathrm {H^{+}} }} {\displaystyle a_{\mathrm {H^{+}} }}označuje aktivitu iontů H+. Tato rovnice však ve většině případů poskytuje stejnou hodnotu jako běžnější vzorec, takže v úvodní chemii se jako definice pH uvádí předchozí rovnice.

Většina látek má pH v rozmezí 0 až 14, avšak extrémně kyselé nebo zásadité látky mohou mít pH < 0 nebo pH > 14.

Alkalické látky mají místo vodíkových iontů koncentraci hydroxidových iontů (OH-).