Federalismus ve Spojených státech amerických

Pozadí

Koloniální vláda

Když byla Amerika kolonií Britského impéria, vládla jí vláda krále Jiřího III. Mnozí američtí kolonisté si mysleli, že tato vláda je zkorumpovaná a nedbá na práva kolonistů.

Otcové zakladatelé Spojených států začali věřit v myšlenku, kterou nazvali republikanismus. Tato myšlenka říkala, že lidé v zemi by měli mít možnost zvolit si svou vládu. Říkala, že úkolem vlády je chránit přirozená práva lidí, a pokud to vláda nedělá, mají lidé právo ji svrhnout. V roce 1775 byly tyto myšlenky v koloniální Americe běžné.

V 60. a 70. letech 19. století začala britská vláda přijímat zákony, které nutily kolonisty platit daně z položek, jako jsou tiskoviny a věci vyrobené mimo kolonie. Pro mnoho Američanů to byly příklady korupce a nespravedlnosti vlády. Vláda je nutila platit daně, ale kolonisté neměli žádný vliv na to, jaké daňové zákony byly přijaty, a dokonce ani na to, za co byly jejich peníze utraceny.

V roce 1775 začala americká revoluční válka. Následujícího roku přijaly kolonie Deklaraci nezávislosti Spojených států amerických, čímž se staly novým státem USA. V roce 1783 Spojené státy díky pomoci Francie, Španělska a některých indiánských kmenů vyhrály válku a získaly nezávislost na Britském impériu.

První ústava

Britská nadvláda však ve většině Američanů vyvolala nedůvěru k federálním vládám. Mnoha Američanům se nelíbilo, že by lidé daleko od nich mohli určovat pravidla pro jejich životy, jako to dělala britská vláda. Vládu považovali za největší hrozbu pro svou svobodu. Z tohoto důvodu první ústava Spojených států, Články konfederace, svěřila většinu pravomocí státům. Články vytvořily federální vládu, ale daly jí jen velmi málo pravomocí. Články například umožňovaly Kontinentálnímu kongresu podepisovat smlouvy a vyhlašovat válku, ale nemohl vybírat daně, aby mohl platit armádu. Všechna důležitá rozhodnutí také vyžadovala souhlas všech vlád jednotlivých států. Proto bylo pro federální vládu velmi obtížné cokoli prosadit.

Federalismus v raných Spojených státech

Otcové zakladatelé - i obyčejní Američané - si začali uvědomovat, že vláda Konfederace nefunguje dobře. Někteří z otců zakladatelů začali navrhovat federalismus jako řešení problémů s články Konfederace.

Po Shaysově povstání v letech 1786-1787 začalo federalismus podporovat mnohem více Američanů. Shaysova vzpoura začala jako protest chudých farmářů v západním Massachusetts a skončila ozbrojeným povstáním. Federální vláda ani vláda jednotlivých států neměly dostatek vojáků ani peněz na zaplacení armády, která by mohla vzpouru zastavit. Obchodníci v Massachusetts si museli zaplatit soukromou armádu, která měla vzpouru zastavit. Během povstání také vláda státu Massachusetts odebrala lidem právo na habeas corpus (aby mohla držet lidi ve vězení bez soudu) a právo říkat špatné věci o vládě. Mnoho Američanů si začalo uvědomovat, že podle Článků konfederace není jejich vláda schopna ochránit je ani jejich práva. Nebyla to republikánská vláda, za kterou bojovali.

Vytvoření nové federalistické vlády

V roce 1787 se na Ústavodárném konventu ve Filadelfii sešlo pětapadesát delegátů. Tam vytvořili představy o novém typu vlády, tzv. federalismu. V tomto typu vlády rozhodli:

• Federální vláda by měla větší pravomoci než dosud. Moc by však byla rozdělena mezi státy a federální vládu, takže federální vláda by nebyla všemocná.
• Státy by získaly zástupce ve federálním zákonodárném sboru, Kongresu Spojených států. Jejich zástupci by se vyjadřovali k potřebám a přáním obyvatel jednotlivých států a mohli by hlasovat o všech federálních zákonech.
• Malé a velké státy by dostaly stejný počet zástupců v Senátu Spojených států, aby se zabránilo tomu, že velké státy budou mít veškerou moc.
• Nová federální vláda by měla tři samostatné části, které by si rozdělily a vyvážily moc. Každá z nich by dohlížela na to, aby ostatní dvě nezískaly příliš velkou moc.

Delegáti Ústavodárného shromáždění sepsali novou ústavu. Poslední část ústavy, článek 7, říká, že aby ústava vstoupila v platnost, musí ji ratifikovat (schválit) devět států. Federalistické hnutí začalo usilovat o ratifikaci ústavy.

Nová ústava

Někteří z otců zakladatelů silně prosazovali federalismus, zejména James Madison, Alexander Hamilton a John Jay. Ti vytvořili nejsilnější obhajobu nové ústavy v knize nazvané The Federalist Papers. Jednalo se o sbírku 85 esejů podporujících federalismus. Jejím cílem bylo přesvědčit lidi, aby hlasovali pro ratifikaci ústavy. Ačkoli byly v té době publikovány anonymně (nebyla v nich uvedena skutečná jména nikoho), autory esejů byli Madison, Hamilton a Jay. Eseje vysvětlovaly novou ústavu a všechny ochrany v ní obsažené. Odpovídaly na mnoho argumentů proti federalismu a vysvětlovaly, jak ústava pomůže chránit práva lidí. Například ve "Federalistovi č. 10" James Madison napsal, že federalismus pomůže chránit republikánské hodnoty, které většina Američanů podporovala, jako například důležitost osobních svobod.

Lidé, kteří novou ústavu nepodporovali, se nazývali "antifederalisté". Mezi antifederalisty patřili otcové zakladatelé jako Patrick Henry a George Mason. Obávali se, že podle nové ústavy je federální vláda příliš silná a má příliš velkou moc nad státy. Chtěli, aby státy měly více pravomocí. Nelíbilo se jim také, že ústava neobsahuje listinu práv. Bez zákona o právech se obávali, že jim federální vláda jejich práva vezme.

Poté, co federalisté slíbili, že po ratifikaci ústavy k ní přidají listinu práv, a poté, co George Washington prohlásil, že novou ústavu podporuje, státy ústavu ratifikovaly.

Změny

Nová ústava vstoupila v platnost 4. března 1789. V témže roce Kongres sepsal a navrhl dvanáct dodatků k ústavě. Tyto dodatky musely ratifikovat tři čtvrtiny států, aby mohly být do ústavy doplněny. Státy ratifikovaly deset dodatků 15. prosince 1791. Dohromady se z nich stala Listina práv. Desátý dodatek stanovil hlavní směry federalismu ve Spojených státech. Říkal, že všechny pravomoci, které ústava nesvěřuje federální vládě, náleží státům. To mělo uklidnit obavy lidí, že se federální vláda bude snažit odebírat státům stále více pravomocí.