Listina práv (Spojené státy americké)
Listina práv je název pro prvních deset dodatků Ústavy Spojených států, které omezují moc federální vlády a zaručují občanům Spojených států určitá práva. Dodatky sepsal v roce 1789 James Madison a jejich základem byly důležité myšlenky o osobních právech. Listina práv vstoupila v platnost v roce 1791, kdy se 3/4 států shodly na tom, že jsou spravedlivé. Původně měla listina práv 12 různých dodatků, ale první dva nebyly přijaty dostatečným počtem států. Druhý dodatek, který nebyl přijat, byl nakonec v roce 1992 přidán do ústavy a stal se 27. dodatkem ústavy.
- 1. dodatek
"Kongres nevydá žádný zákon týkající se náboženského zřízení nebo zakazující jeho svobodné praktikování..."
To znamená, že vláda nemůže z žádného náboženství učinit oficiální náboženství. Nemůže také lidem bránit v praktikování jakéhokoli náboženství.
"...nebo omezování svobody projevu"
To znamená, že vláda nemůže lidem bránit v tom, aby říkali, co si myslí. Platí to pro mnoho forem projevu, například pro umění. Lidé však nemají svobodu říkat věci, které by omezovaly práva jiných lidí. Lidé například nemají svobodu vyhrožovat jiným lidem zabitím.
"...nebo tisku"
To znamená, že vláda nemůže bránit novinám a dalším zpravodajským zdrojům, aby o nich informovaly.
"...nebo práva lidu pokojně se shromažďovat..."
To znamená, že lidé mohou protestovat tak, že se sejdou a pořádají shromáždění nebo pochody, pokud nejsou násilné.
"...a žádat vládu o nápravu stížností."
To znamená, že si lidé mohou stěžovat vládě na věci, které se jim nelíbí. Mohou vládu požádat, aby tyto věci napravila.
"Dobře regulovaná domobrana je nezbytná pro bezpečnost svobodného státu a právo lidu držet a nosit zbraň nesmí být porušeno."
Lidé mají právo vlastnit střelné zbraně.
"Žádný voják nesmí být v době míru ubytován v žádném domě bez souhlasu majitele, ani v době války, ale způsobem, který stanoví zákon."
To znamená, že lidé nemohou být nuceni držet vojáky ve svých domech.
"Právo lidu na osobní bezpečnost, ochranu obydlí, listin a majetku proti neoprávněným prohlídkám a zadržení nesmí být porušeno..."
Vláda nemá právo bezdůvodně prohledávat lidi nebo jejich majetek a nemá právo bezdůvodně zabavovat lidem majetek.
"...ažádný příkaz nesmí být vydán jinak než na základě pravděpodobného důvodu, podloženého přísahou nebo prohlášením, a s konkrétním popisem místa, které má být prohledáno, a osob nebo věcí, které mají být zajištěny."
Příkaz k domovní prohlídce, který policii umožňuje prohledat majetek osoby, může být vydán pouze tehdy, pokud existuje pádný důvod se domnívat, že daná osoba ukrývá něco, co by mohlo svědčit o spáchání trestného činu.
"Nikdo nesmí být postaven před soud pro hrdelní nebo jinak neblahý zločin, ledaže by byl obžalován velkou porotou, s výjimkou případů, které se týkají pozemních nebo námořních sil nebo domobrany, pokud jsou ve skutečné službě v době války nebo veřejného ohrožení...".
Pokud je někdo obviněn ze spáchání velmi závažného trestného činu, včetně trestných činů, za které může být uložen trest smrti, má právo, aby velká porota rozhodla, zda existuje dostatek důkazů k tomu, aby byla osoba postavena před soud. To však neplatí pro někoho, kdo je obviněn ze spáchání trestného činu během služby v armádě.
"...nikdo nesmí být za stejný trestný čin dvakrát vystaven nebezpečí života nebo zdraví...".
Pokud je někdo obviněn ze spáchání trestného činu, jde před soud a je shledán nevinným, nemůže být nucen k druhému soudnímu řízení. Myšlenka, aby tatáž osoba byla souzena podruhé poté, co byla poprvé shledána nevinnou, se nazývá dvojí trestní stíhání.
"...nesmí být nucen vžádném trestním řízení svědčit sám proti sobě...".
Někoho nelze nutit, aby u soudu svědčil sám proti sobě. To znamená, že ho nelze nutit, aby u soudu řekl věci, které by poškodily jeho případ.
"nesmí být zbaven života, svobody nebo majetku bez řádného soudního řízení; ani nesmí být odňat soukromý majetek pro veřejné účely bez spravedlivé náhrady."
Někdo nemůže být potrestán popravou, vězením nebo odnětím peněz či majetku, aniž by předtím prošel právním systémem. To může znamenat, že proběhne slyšení, soudní řízení nebo soudní proces s porotou.
"Při každém trestním stíhání má obviněný právo na rychlý a veřejný proces před nestrannou porotou státu a okresu, v němž byl trestný čin spáchán, přičemž tento okres byl předem určen zákonem...".
Pokud je někdo obviněn z trestného činu, má právo na soudní řízení, které netrvá příliš dlouho od okamžiku, kdy je obviněn z trestného činu. Soudní řízení musí být veřejné a nesmí být tajné. Osoba má právo na porotu, která o případu spravedlivě rozhodne. Členové poroty se nemohou před zahájením soudního řízení rozhodnout, na čí stranu se postaví. Mají také právo na to, aby se soud konal ve stejné oblasti, kde byl trestný čin spáchán.
"...a být informován o povaze a důvodu obvinění; být konfrontován se svědky proti němu; mít právo na povinný proces k získání svědků v jeho prospěch...".
Někdo, kdo je souzen za trestný čin, má právo vědět, proč je obviněn z trestného činu, a klást otázky svědkům, kteří vypovídají (například u soudu), že daná osoba trestný čin spáchala. Osoba, která je souzena, má právo mít u soudu svědky, kteří tvrdí, že daná osoba trestný čin nespáchala.
"...a na pomoc obhájce při obhajobě."
Osoba, která je souzena za trestný čin, má právo na obhajobu advokátem.
"V žalobách podle obecného práva, kde hodnota sporu přesáhne dvacet dolarů, je zachováno právo na soudní řízení před porotou a žádná skutečnost, kterou soudila porota, nesmí být u žádného soudu Spojených států přezkoumána jinak než podle pravidel obecného práva."
Pokud někdo někoho žaluje kvůli něčemu, co má hodnotu alespoň 20 dolarů, jedná se o občanskoprávní řízení. Má právo na soudní řízení s porotou. Rozhodnutí poroty je konečné, i když v některých vzácných případech může soudce rozhodnutí poroty zrušit a přivolat novou porotu, pokud se domnívá, že porota ve svém rozhodnutí ignorovala skutečnosti, které se dozvěděla během soudního řízení.
"Nadměrná kauce se nevyžaduje..."
Pokud je někdo zatčen, nemůže mu být uložena příliš vysoká kauce. Kauce je něco, co musí zatčení lidé zaplatit, pokud chtějí být propuštěni z vězení před zahájením soudního řízení. Pokud se dostaví k soudu, dostanou své peníze zpět.
"ani neukládat nepřiměřené pokuty, ani neukládat kruté a neobvyklé tresty."
Pokud porota v soudním procesu rozhodne, že je někdo vinen z trestného činu, nemůže být jeho trest příliš přísný nebo krutý. Rovněž nesmí být nucen zaplatit příliš vysokou částku jako trest za svůj trestný čin.
"Vyjmenování určitých práv v Ústavě nesmí být vykládáno tak, že popírá nebo znevažuje jiná práva, která si lid ponechává."
Lidé mohou mít i jiná práva, i když o nich ústava výslovně nehovoří.
"Pravomoci, které ústava nepřenesla na Spojené státy a nezakazuje státům, jsou vyhrazeny státům nebo lidu."
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to Listina práv?
Odpověď: Bill of Rights je název pro prvních deset dodatků Ústavy Spojených států amerických, které omezují moc federální vlády a zaručují občanům Spojených států amerických určitá práva.
Otázka: Kdo tyto dodatky napsal?
Odpověď: Tyto dodatky napsal v roce 1789 James Madison.
Otázka: Kolik dodatků bylo původně zahrnuto do Listiny práv?
Odpověď: Původně bylo do Listiny práv zahrnuto 12 různých dodatků.
Otázka: Co říká 1. dodatek o náboženství?
Odpověď: V 1. dodatku se uvádí, že Kongres nesmí vydávat zákony týkající se náboženského zřízení nebo zakazující jeho svobodné praktikování. To znamená, že vláda nemůže z žádného náboženství učinit oficiální náboženství a také nemůže lidem bránit v praktikování jakéhokoli náboženství.
Otázka: Co říká 3. dodatek o vojácích?
Odpověď: Třetí dodatek říká, že žádný voják nesmí být v době míru ubytován v žádném domě bez souhlasu majitele, ani v době války, ale způsobem, který bude stanoven zákonem. To znamená, že lidé nemohou být nuceni držet vojáky ve svých domech.
Otázka: Co říká 5. dodatek o dvojím postihu?
Odpověď: Pátý dodatek říká, že nikdo nesmí být pro tentýž trestný čin dvakrát vystaven nebezpečí života nebo zdraví; to znamená, že pokud je někdo obviněn ze spáchání trestného činu a jde před soud a je shledán nevinným, nemůže být nucen k druhému soudu.
Otázka: Co uvádí 10. dodatek týkající se pravomocí, které nejsou na USA delegovány ústavou?
Odpověď: Desátý dodatek uvádí, že pravomoci, které nejsou Spojeným státům svěřeny ústavou a ani nejsou ústavou zakázány státům, jsou vyhrazeny státům, respektive lidu; to znamená, že lidé mohou mít další práva, i když o nich ústava výslovně nehovoří.
