Devátý dodatek (dodatek IX) Ústavy Spojených států amerických, ratifikovaný 15. prosince 1791, je součástí Listiny práv Spojených států amerických. James Madison chtěl zajistit, aby Listina práv nebyla chápána jen jako přiznání těch práv, která jsou v ní uvedena. Jedná se o jeden z nejméně zmiňovaných dodatků Nejvyšším soudem. Pokud je devátý dodatek zmíněn, hraje obvykle druhotnou roli při podpoře nového práva. Jedním z mála, které závisí na devátém dodatku, je ústavní právo na soukromí. Devátý dodatek zjednodušeně řečeno znamená, že obyvatelé Spojených států mají kromě práv uvedených v ústavě i další práva.
Devátý dodatek Ústavy Spojených států amerických
Text
"Vyjmenování určitých práv v Ústavě nesmí být vykládáno tak, že popírá nebo znevažuje jiná práva, která si lid ponechává."
Práva zachovaná lidem
V roce 1787 muselo na Ústavodárném konventu novou ústavu ratifikovat devět ze třinácti států. Státy, které by ústavu neratifikovaly, by se nestaly součástí Spojených států. Mnoho lidí bylo proti vytvoření národní vlády, která by měla moc nad vládami jednotlivých států. Říkalo se jim antifederalisté. Věřili, že každý stát by měl být suverénní zemí. Federalisté chtěli silnou centrální vládu. Aby mohla být přijata ústava a zahájena nová forma vlády, bylo dosaženo kompromisu. Přední federalisté, jako například Patrick Henry a George Mason, navrhovali doplnit ústavu formou dodatků o listinu práv. Dne 25. září 1789 Kongres schválil dvanáct článků změn ústavy a předložil je státům k ratifikaci. Dne 15. prosince 1791 státy ratifikovaly deset z těchto dodatků, které se staly Listinou práv.
Původně chtěli tvůrci Listiny práv jasně stanovit, že tato práva nejsou přijata za účelem rozšíření pravomocí národní vlády. Nebyla také zamýšlena jako záruka dalších práv lidu. Moderní výklad však říká, že lidé mají práva, která nejsou v Listině práv uvedena.