Bedřich Smetana

Bedřich byl jedenáctým dítětem v německy mluvící rodině, ačkoli byl teprve prvním z dětí, které nezemřelo dříve, než dospělo. Jeho otec byl sládek a nadšený amatérský houslista. Na housle se učil od svého otce a na klavír od místních učitelů, ale brzy hrál lépe než jeho učitelé. Mezi dvanáctým a dvacátým rokem života neměl žádné hudební vzdělání. Pak odjel do Prahy a slyšel hrát Liszta. Chtěl opustit školu a studovat hudbu, ale otec mu to nedovolil. Poslal ho do Plzně, kde dokončil školu. Během této doby si vydělával hrou na klavír v domech bohatých lidí. Hrál k tanci a sám rád tančil. Často tančil s dívkou jménem Kateřina Kolářová a hrál s ní i klavírní duety. Později se za něj provdala.

Vrátil se do Prahy a domluvil si hodiny harmonie, kontrapunktu a skladby. Uspořádal klavírní recitál, ale nikdo ho nepřišel poslouchat, a tak se rozhodl založit hudební školu, i když neměl téměř žádné peníze.

V roce 1848 probíhaly ve střední Evropě revoluce, mimo jiné i v Praze. Sílilo silné národnostní cítění. Češi (lidé žijící v Čechách a na Moravě) chtěli mít možnost vyjadřovat se ve svém vlastním jazyce namísto němčiny, která byla v Čechách stále úředním jazykem. Smetana, který mluvil pouze německy, s myšlenkami nacionalistů souhlasil, ale stále si neuvědomoval, jak důležité pro něj v budoucnu bude umět mluvit česky.

Smetana se oženil s Kateřinou, měli spolu čtyři dcery, ale tři z nich zemřely. Stále měl málo peněz, a tak odešel do Švédska, kde byl velmi úspěšný jako učitel klavíru a dirigent. Zkomponoval první ze svých symfonických básní: Richard III. Po třech letech pobytu ve Švédsku se rozhodl vrátit do vlasti kvůli zdravotnímu stavu své Kateřiny, která však cestou zemřela. Smetana strávil ve Švédsku další dva roky. Znovu se oženil. Po porážce Rakouska Napoleonem III. v roce 1859 bylo jasné, že v jeho rodné zemi nastanou velké změny. Češi měli dostat povolení mít národní operu a hrát divadelní hry v češtině, místo aby museli vše hrát v němčině. Smetana si uvědomil, že je to pro něj vzrušující šance. Po velkém rozlučkovém koncertu ve Stockholmu, na který přijela švédská královská rodina, se Smetana vrátil do Prahy.

Smetana se nyní začal učit češtinu, kterou neovládal. V Praze to neměl snadné, protože tam byl známý jen jako klavírista a učitel. Uspořádal koncert hudby německých skladatelů, ale nikdo nepřišel. Chtěl se stát ředitelem Prozatímního divadla, ale místo dostal muž jménem Mayr, který nebyl příliš dobrý.

Postupně Smetanova pověst rostla a začal psát opery v češtině, které se staly velmi populární. První z nich se jmenovala Braniborští v Čechách. Mayr to Smetanovi velmi ztížil, ale diváci si operu zamilovali a byla provedena ještě desetkrát. Další opera se stala jeho mezinárodně nejznámější operou: Prodaná nevěsta. Smetana dostal místo ředitele Prozatímního divadla místo Mayra. Smetana provedl spoustu vylepšení, uvedl divákům známé německé, francouzské a italské opery i nové opery mladých českých skladatelů. Operu Dalibor poprvé uvedl v den, kdy byl položen první kámen k budově Národního divadla. Byla to velká událost, i když hudební kritici byli nevlídní a tvrdili, že jeho hudba zní příliš jako Wagnerova. Jeho opera Libuše byla napsána pro korunovaci Františka Josefa v Praze, ke korunovaci však nedošlo, a tak se opera hrála až za deset let, kdy bylo otevřeno Národní divadlo (1881). Několik let komponoval cyklus šesti symfonických básní Má vlast. Ty jsou dodnes velmi populární, zejména druhá z nich, Vltava, která popisuje řeku Vltavu tekoucí od pramene až k moři.

V posledních letech života Smetana zcela ohluchl. Trpěl syfilidou. Často slyšel v uších příšerné vysoké skřeky. To dal najevo při komponování svého Smyčcového kvartetu č. 2: první housle hrají v poslední větě dlouho velmi dlouhý vysoký tón a ukazují posluchačům, co musel vytrpět. Začal být velmi depresivní a nepomohla mu ani manželka, která se s ním často hádala. Začalo pro něj být bolestně obtížné komponovat. Nakonec psal čtyři takty denně. Jeho duševní stav se zhoršoval. Celý den byl hlídán, aby si neublížil. Nepoznával vlastní rodinu. Byl umístěn do blázince, kde krátce nato zemřel.

Jakmile bylo Čechům umožněno hrát hry a opery ve vlastním jazyce, považoval Smetana za svou povinnost napsat řadu nacionalistických oper. Jeho opery vycházely z národní historie a legend. Jeho symfonický cyklus Má vlast byl programní hudbou, plnou heroismu, často popisující přírodu a krajinu. Smetana také hodně psal pro klavír. Byl nejvýznamnějším českým skladatelem té doby. Smetana a Dvořák byli zakladateli moderní české hudby.