Leoš Janáček

Jeho mládí

Janáčkova rodina byla chudá a žila na moravském venkově. Jeho dědeček i otec byli hudebníci a učitelé. Leoš byl pátým z devíti dětí. Protože v malém domě bylo těsno, byl v jedenácti letech poslán do Brna. Tam chodil do pěvecké školy, ale brzy musel sbor zastavit. V hudebním vzdělání pokračoval tam. Po maturitě měl dva roky neplacené místo učitele. Stal se dirigentem klášterního sboru a také mužského pěveckého sboru Svatopluk. Udělal z nich lepší sbor a psal pro ně hudbu. Rok studoval na pražské varhanické škole, ale byl velmi chudý a nemohl si dovolit chodit na koncerty. Nadále dirigoval sbory a přátelil se s Dvořákem. Krátce pobýval v Lipsku a ve Vídni.

Raná kariéra

Po návratu do Brna se zasnoubil se svou čtrnáctiletou žačkou klavíru Zdenkou Schulzovou. Když se brali, nebylo jí ještě 16 let. Janáček založil (začal) v Brně působit varhanickou školu. Byl ředitelem této školy. Vyučoval také hudbě na starobrněnském gymnáziu. Jeho manželství bylo nešťastné, a přestože zůstali manželé po celý jeho život, trávili hodně času odděleně. Vydal se na cestu na severní Moravu, kde sbíral lidové písně, které použil v některých svých tancích pro orchestr.

Janáček strávil několik let psaním opery Její pastorkyňa. V době, kdy ji dokončoval, mu zemřela dcera. V opeře je cítit část jeho smutku. Pracoval také na systému řečové melodie (aby melodie zněly jako rytmus jazyka), který měl ovlivnit jeho opery do konce života. Její první uvedení bylo velmi úspěšné. 1904. V té době bylo Janáčkovi již 50 let.

Střední kariéra

Janáček se nyní věnoval méně pedagogické činnosti a soustředil se na organizaci brněnské varhanické školy, která se přestěhovala do nové budovy, protože nyní měla 70 žáků. Jeho další opera se jmenovala Osud, ale za jeho života nebyla uvedena. Hudba je velmi dobrá, ale libreto (slova) bylo špatné. To platí i o jeho další opeře: Broučkův výlet na Měsíc. V tomto období psal komorní hudbu a také velmi dobré sborové skladby.

Když vypukla první světová válka, bylo Janáčkovi 60 let. Na Moravě byl dobře známý, ale v jiných zemích téměř ne. Mezi jeho skladby z válečných let patří Taras Bulba, což je skladba pro orchestr, která popisuje povídku ruského spisovatele Gogola. Na motivy dobrodružství pana Broučka napsal krátkou vlasteneckou operu. Byla o pražském zemanovi, který se ocitne uprostřed husitských válek v 15. století.

Poslední léta (1916-1928)

V posledních letech svého života napsal Janáček většinu velkých děl, kterými se proslavil po celém světě. V Praze byla uvedena jeho opera Její pastorkyňa. Díky ní se stal mezinárodně známým. Byl velmi hrdý, když se jeho země po válce osamostatnila. Byl také velmi šťastný, protože byl zamilovaný do Kamily Stösslové, která byla o 38 let mladší než on sám. Napsal tři své nejlepší opery: Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky a Věc Makropulos. Tyto opery se hrály v Brně a poté v Praze a byly také vydány. Napsal dva smyčcové kvartety a dechový sextet: Mládí. V sedmdesáti letech odešel z brněnské varhanické školy do důchodu. Na 1926 napsal orchestrální skladbu: Sinfoniettu, následoval klavírní koncert pro levou ruku (klavírista hraje pouze levou rukou) a komorní soubor a Glagolská mše. Všechna tato díla měla obrovský úspěch v Československu i v zahraničí, dokonce až v New Yorku.

Na adrese 1921 koupil chalupu ve svém rodišti, v Hukvaldech. Tam trávil hodně času komponováním, daleko od rušného života v Brně. V létě 1928 tam odjel a poprvé se k němu na Hukvaldech připojila Kamila s jedenáctiletým chlapcem a manželem. Pracoval na třetím dějství své poslední opery Z mrtvého domu. Jednoho dne se Kamilin syn ztratil v lese. Nějakou dobu ho hledali. Janáček se nachladil, dostal zápal plic a zemřel. Jeho pohřeb v Brně byl velkou veřejnou událostí, na které zazněla i část hudby z jeho opery Příhody lišky Bystroušky.

Jeho hudební styl

Janáček vyrůstal uprostřed období romantismu, ale většina jeho nejlepších skladeb vznikla ve 20. letech 20. století, kdy se již hudební styly změnily. Ačkoli nikdy nepsal hudbu, která by zněla tak moderně jako hudba Stravinského nebo Schoenberga, jeho hudba je romantická, kombinovaná s moravskou lidovou písní a někdy s nápady francouzských impresionistických skladatelů, jako byl Debussy. Hudba, kterou psal pro sbory, často navazovala na jeho opery. Jeho hudba pro nástroje často začínala jako programní, ačkoli mnoho z ní si lze vychutnat i bez znalosti příběhu, který vypráví. Při psaní oper se učil ze Smetanových oper, ale provedl mnoho změn, například zkrátil duety a ansámbly a v melodiích použil lidovou píseň. Janáček byl významný nejen jako skladatel, ale je připomínán i jako autor studií o lidové hudbě a jako hudební teoretik a pedagog.