Paňdžáb (Pákistán): provincie, Láhaur, obyvatelstvo a rozloha

Slovo Paňdžáb vzniklo spojením indoíránských slov panj (pět) a āb (voda), tedy (země) pěti řek. Těchto pět řek je Indus, Chenab, Jhelum, Ravi a Sutlej. Někdy může být v angličtině před názvem určitý člen, tj. the Punjab. Název se také někdy píše jako Panjab nebo Panjaab či Punjaab. Název Paňdžáb dali regionu turkičtí muslimští dobyvatelé a zpopularizoval se za vlády Mughalské říše v 17. století našeho letopočtu.

Před rokem 1947 vládli Pákistánu i Indické republice Britové. Provincie Paňdžáb bývala součástí britského Paňdžábu. V roce 1947 hlasovala muslimská většina pro, sikhská menšina pro, hinduistická menšina proti rozdělení, britská provincie Paňdžáb byla rozdělena mezi Pákistán a Bharát prostřednictvím Radcliffovy linie a ocenění Ferozpur a podokres Gurdaspur měly původně připadnout Pákistáncům, avšak 18. srpna bylo rozhodnuto o jejich přidělení Východnímu Paňdžábu. Dnes má Indie od roku 1966 stát s názvem Paňdžáb. V roce 2006 byla zahájena autobusová doprava spojující Láhaur v pákistánském Paňdžábu s Amritsarem v Indické republice přes mezinárodní hranici Wagah. Jednalo se o první autobusovou linku mezi oběma Paňdžáby po téměř 60 letech.

Wagah, v Pákistánu pojmenovaný Wahga, je vesnice, přes kterou vedla kontroverzní Radcliffova linie, hraniční linie oddělující po rozdělení Indie indický Paňdžáb od pákistánského Paňdžábu. Vesnice byla rozdělena po získání nezávislosti v roce 1947. Dnes zůstává východní polovina vesnice v Indické republice, zatímco západní polovina je v Pákistánu.

Je známý zejména díky propracovanému hraničnímu ceremoniálu na Wagahu, který se koná každý den před 17. hodinou u mezinárodní hraniční brány.

Od 50. let 20. století se Paňdžáb rychle industrializoval. Nové továrny byly založeny v Láhauru, Multánu, Sialkotu a Váhu. V 60. letech 20. století bylo poblíž Rávalpindí postaveno nové město Islámábád.

Zemědělství je i nadále největším odvětvím paňdžábské ekonomiky. Provincie je obilnicí země a také domovem největší etnické skupiny v Pákistánu, Paňdžábců. Na rozdíl od sousední Indie zde nedošlo k rozsáhlému přerozdělování zemědělské půdy. Výsledkem je, že většinu venkovských oblastí ovládá malá skupina feudalistických zamindarorů - rodin vlastníků půdy.

V 50. letech 20. století panovalo napětí mezi východní a západní částí Pákistánu. Aby se situace vyřešila, byl v roce 1955 na základě nového vzorce zrušen status provincie Paňdžáb. To bylo sloučeno do jediné provincie Západní Pákistán. V roce 1972, poté co se Východní Pákistán oddělil a stal se Bangladéšem, se Paňdžáb opět stal provincií.

Paňdžáb byl svědkem velkých bojů mezi indickou a pákistánskou armádou ve válkách v letech 1965 a 1971. Od 90. let 20. století se v Paňdžábu nachází několik klíčových míst pákistánského jaderného programu, například Kahuta. Nacházejí se zde také významné vojenské základny, například v Sargodě a Rávalpindí. Mírový proces mezi Indií a Pákistánem, který začal v roce 2004, pomohl situaci uklidnit. Obchod a mezilidské kontakty přes hranici Wagah se nyní začínají stávat běžnými. Indičtí sikhští poutníci navštěvují svatá místa, jako je Nankana Sahib.

Od 80. let 20. století se velké množství Paňdžábců stěhovalo za ekonomickými příležitostmi na Blízký východ, do Velké Británie, Španělska, Kanady a Spojených států a vytvořilo tak rozsáhlou paňdžábskou diasporu. Obchodní a kulturní vazby mezi Spojenými státy a Paňdžábem rostou.

Paňdžáb je po Balúčistánu druhou největší pákistánskou provincií s rozlohou 205 344 km² (79 284 km²) a nachází se na severozápadním okraji geologické indické desky v jižní a střední Asii. Hlavním a největším městem je Láhaur, který byl historickým hlavním městem širšího regionu Paňdžáb. Mezi další významná okresní města patří Multán, Fajsalábád, Šejchupura, Sialkot, Gudžranvala, Džhelum a Rávalpindí. Nerozdělený Paňdžáb je domovem šesti řek, z nichž pět protéká pákistánským Paňdžábem. Od západu na východ jsou to: Indus, Jhelum, Beas, Chenab, Ravi a Sutlej. V Paňdžábu žije téměř 60 % pákistánské populace. Je to jediná provincie v zemi, která se dotýká všech ostatních provincií; obklopuje také federální enklávu hlavního města Islámábádu. tato zeměpisná poloha a početné multietnické obyvatelstvo silně ovlivňují pohled Paňdžábu na národní záležitosti a vyvolávají v Paňdžábu živé povědomí o problémech ostatních důležitých pákistánských provincií a území. Ve zkratce P-A-K-I-S-T-A-N je P jako PUNJAB.

Provincie je převážně úrodnou oblastí podél říčních údolí, zatímco u hranic s Rádžasthánem a v pohoří Sulajmán se nacházejí řídké pouště. V regionu se nacházejí pouště Thár a Čolistán. Řeka Indus a její četné přítoky protínají Paňdžáb od severu k jihu.

Zdejší krajina patří k nejzavlažovanějším na světě a kanály se nacházejí po celé provincii. Extrémy počasí jsou patrné od horkého a neúrodného jihu až po chladné kopce na severu. Na úplném severu se nachází také úpatí Himálaje.

• Vláda provincie Paňdžáb (Pákistán)