Lahore

Původ

Podle legendy město před tisíci lety založil Láva neboli Lav, syn božstva Rámy (hrdiny Rámájany). Jeho původní název zněl buď "Lav-garh" (Lavova/Lávova pevnost), nebo "Lavapuri" (Lavovo/Lávovo místo), který se později změnil na "Lavhur" nebo "Lahor" a poté na "Lahore".

Podle historiků a archeologů byl Láhaur hlavním městem několika hinduistických dynastií přibližně od roku 300-250 př. n. l. Pravděpodobně první z těchto dynastií byla dynastie Lohů (neboli Lavů) z kmene Gudžarů. Někteří lidé se také domnívají, že se jedná o stejné město, které zmiňuje Ptolemaios ve své Geografii.

Starobylé "opevněné město" byl starý, vlastní Láhaur, který se později rozšířil do různých směrů. Králové Dillíského sultanátu a poté Mughalové na něm vykonali poměrně hodně práce. Většina novějších oblastí a předměstí města pochází z pozdějšího období britského rádže z let 1849 až 1947.

Historický význam

Láhaur je historicky významným místem jihoasijského subkontinentu. Mezi slavné stavby, které zde vznikly v době Mughalské říše, patří mešita Badshahi, pevnost Lahore Fort a zahrady Shalimar Gardens. Na počátku 19. století bylo hlavním městem sikhské říše. Mnoho starých artefaktů a historických pokladů města v průběhu věků si můžete prohlédnout ve slavném Láhaurském muzeu, které bylo postaveno později v 19. století za britské vlády v Indii.

Láhaur je důležitý také díky své roli centra pozdějšího pákistánského hnutí, v roce 1940 zde byla pracovním výborem Všeindické muslimské ligy přijata slavná Láhaurská rezoluce, která nakonec vedla k vytvoření nezávislého státu Pákistán v roce 1947. Tuto událost připomíná budova Minar-e-Pakistan v Iqbalově parku.

Na severu Láhauru, poblíž řeky Ravi, se nachází staré předměstí Šáh Dara, které je rovněž považováno za historicky významné, neboť se zde nacházejí hrobky mughalského císaře Džahángíra a jeho manželky Núr Džahán. Podle anglického cestovatele Thomase Coryata, který navštívil Láhaur v jeho "zlatém věku" za vlády Džahángíra, bylo město v té době pravděpodobně nejkrásnějším na světě a "převyšovalo i Konstantinopol ve své velikosti" (Bylo dokonce větší než Konstantinopol).

Noční pohled na mešitu Badshahi v Láhauru

Vzdělávání

Láhaur je nejvýznamnějším pákistánským vzdělávacím centrem. Stará Paňdžábská univerzita má ve městě dva kampusy. Mezi další staré a známé vysokoškolské instituce patří Government College University (GCU), Forman Christian College a Kinnaird College for Women. Nachází se zde také National College of Arts, specializovaný institut výtvarného umění.

Ve městě se nachází také nejprestižnější pákistánská střední a vysoká škola Aitchison College Lahore. Mezi další instituce patří Central Model School, St Anthony's School, Beaconhouse School System, Lahore College of Arts and Sciences (LACAS) a Lahore Grammar School a v Láhauru se nachází také světoznámá Lékařská univerzita krále Eduarda.

Kulturní život

Láhaur je kulturním, literárním a uměleckým srdcem Pákistánu. Najdete zde jedno z nejlepších jídel na celém indickém subkontinentu v ulici Gawalmandi Food Street poblíž starého města obehnaného hradbami a několik významných kulturních center, jako je divadlo Alhamra, Punjab Arts Council, Lahore Museum, Shakir Ali Museum, Fakir Khana museum a Rafi Peer Theatre Group. Lawrencovy zahrady v Láhauru jsou dalším místem z britských dob, které stojí za návštěvu. Součástí historické kultury Láhauru je také proslulá Heera Mandi ve staré oblasti Taxali Gate. Skvělým místem pro tradiční nákupy je také Anarkali Bazaar.

Láhaur je v Pákistánu důležitý také jako centrum kulturní a náboženské tolerance. Na rozdíl od některých jiných částí této země zde není mnoho náboženských fanatiků a extremistů. Hlavním důvodem je silný vliv mnoha slavných súfijských světců, kteří zde v minulosti žili. Svatyně (pohřebiště) některých z nich dodnes navštěvuje mnoho lidí. Zvláště proslulé jsou svatyně Hazrat Daata Sahib a Mian Mir Sahib.

Související stránky

• Seznam významných Lahorů

Další čtení

• Griffin a Massey, Chiefs and Families of Note in the Punjab, revidované vydání 1910-11.
• WG Osborne, The Court and Camp of Runjeet Singh, Londýn, 1846.
• Lady Emily Eden, Up the Country, nové vydání, Londýn, 1983.
• Hakim Ahmad Shuja, Lahore ka Chelsea (urdsky), Lahore, 1969.
• Ian Talbot, Rozdělená města: Lahore and Amritsar:1947-1957, Karáčí, vydání z roku 2005.
• FS Aijazuddin, Láhaur: Ilustrované pohledy z 19. století, Láhaur, b.d.
• WJ Glover, Making Lahore Modern: Constructing and Imagining a Colonial City, Karáčí, 2011.
• B. Gascoine, The Great Mughals, Londýn 1971.
• M. Athar Tahir, Punjab Portraits, Lahore, 1992.
• Isobel Shaw, Příručka pro Pákistán 1988.