Indický subkontinent je termín používaný především pro geografickou oblast obklopenou Indickým oceánem: Bangladéš, Bhútán, Indie, Maledivy, Nepál, Pákistán a Srí Lanka.
Subkontinent byl kdysi součástí Gondwany, dávného jižního superkontinentu. Z geologického hlediska je vznik Himálaje důsledkem nárazu indické tektonické desky, která se pohybovala na sever rychlostí 15 cm za rok a pomalu narážela na euroasijský kontinent, a to asi před 40-50 miliony let. Ke vzniku himálajského oblouku došlo tak, že lehčí horniny tehdejšího mořského dna byly snadno vyzdviženy do pohoří. Často uváděným faktem, který tento proces ilustruje, je skutečnost, že vrchol Mount Everestu je tvořen mořským vápencem.
Asi před 50 miliony let tato rychle se pohybující deska zcela uzavřela oceán Tethys. Existenci desky Tethys dokazují sedimentární horniny usazené na dně oceánu a sopky, které lemují její okraje. Protože tyto sedimenty byly lehké, spíše se drolily do horských pásem, než aby klesaly ke dnu. Indická deska se stále pohybuje vodorovně pod Tibetskou náhorní plošinou, což ji nutí pohybovat se vzhůru.
Indicko-australská deska se stále pohybuje rychlostí 67 mm za rok a během příštích 10 milionů let se posune asi o 1500 km do Asie. Přibližně 20 mm ročně z indicko-asijské konvergence je pohlcováno tlakem podél jižní fronty Himálaje. To vede k tomu, že se Himálaj zvedá asi o 5 mm ročně, čímž se stává geologicky aktivním. Pohyb indické desky do desky asijské vede čas od času také k zemětřesením.
