Aboridžinské náboženství

Antika

Australský lingvista R. M. W. Dixon shromáždil mnoho domorodých mýtů v jejich původních jazycích. Zjistil, že některé krajinné detaily v mýtech se shodují s vědeckými objevy, které byly učiněny o stejných krajinách. Například v oblasti Athertonské stolové hory se v mýtech vypráví o vzniku jezer Eacham, Barrine a Euramo. Geologové datovali sopečné výbuchy, při nichž jezera vznikla a které domorodí vypravěči mýtů popisovali jako události staré více než 10 000 let. Odběr vzorků pylových zkamenělin ze dna kráterů se shoduje s vyprávěním domorodých vypravěčů mýtů. V době vzniku kráterů se v oblasti nacházel eukalyptový les, nikoliv současné vlhké tropické deštné lesy.

Dixon uvedl, že domorodé mýty o vzniku kráterových jezer mohou být přesné až do doby před 10 000 lety. Další zkoumání Australské komise pro kulturní dědictví vedlo k tomu, že mýtus o kráterových jezerech byl zapsán do registru národního dědictví a zařazen do nominace Austrálie na světové dědictví v oblasti vlhkých tropických lesů. Jedná se o "bezkonkurenční lidský záznam událostí sahajících až do období pleistocénu".

Od té doby našel Dixon mnoho podobných příkladů australských domorodých mýtů, které přesně popisují krajinu z dávné minulosti. Zvláště si všiml mnoha mýtů vypovídajících o dřívějších hladinách moří, mj:

• mýtus o Port Phillipu, který v roce 1850 sebral Robert Russell, popisuje Port Phillip Bay jako kdysi suchou zemi. Tok řeky Yarra byl kdysi jiný a kopíroval bažinu Carrum Carrum. Jednalo se o ústní podání, které přesně popisovalo krajinu před 10 000 lety.
• pobřeží Velkého bariérového útesu mýtus, který Dixon sebral v Yarrabah jižně od Cairns, popisuje pobřeží, které se nacházelo na okraji současného Velkého bariérového útesu. Jmenoval místa, která jsou dnes zcela zakryta mořem. Jednalo se o ústní záznam, který přesně vystihoval krajinu před 10 000 lety.
• mýty o Eyreském jezeře, které shromáždil J. W. Gregory v roce 1906, popisuje střední Austrálii jako úrodné, dobře zavlažované pláně. Pouště kolem Eyreova jezera byly jednou souvislou zahradou. Toto ústní vyprávění odpovídá poznatkům geologů, že na počátku holocénu existovala vlhká fáze, kdy jezero mělo mít stálou vodu.

Domorodá mytologie: Celá Austrálie

V Austrálii žije nejméně 400 domorodých skupin. Každá skupina má své vlastní jméno, vlastní jazyk a často i vlastní nářečí. Každá skupina měla své vlastní mýty a slova a názvy jednotlivých mýtů pocházejí z těchto jazykových skupin.

Vzhledem k velkému počtu různých domorodých skupin, jazyků, víry a zvyků není možné popsat celou škálu a rozmanitost všech mýtů na celém kontinentu v jediném záhlaví.

Encyklopedie domorodé Austrálie nicméně poznamenává, že "jedním ze zajímavých rysů [australské domorodé mytologie] je směs rozmanitosti a podobnosti mýtů napříč celým kontinentem."

Podobnost v domorodých mýtech a mytologii zahrnuje:

"...většinou popisují cesty prastarých bytostí, často obřích zvířat nebo lidí, po území, které bylo na počátku beztvaré. Hory, řeky, vodní díla, živočišné a rostlinné druhy a další přírodní a kulturní zdroje vznikly v důsledku událostí, které se odehrály během těchto cest Dreamtime. Jejich existenci v dnešní krajině považují mnohé domorodé národy za potvrzení své víry ve stvoření."

"...Cesty, které Stvořitelé podnikali na svých cestách po souši a moři... spojují mnohá posvátná místa do sítě cest snů protínajících celou zemi. Snové stezky mohou být dlouhé stovky, dokonce tisíce kilometrů, od pouště až k pobřeží [a] mohou být společné pro národy v zemích, jimiž stezky procházejí...".

Australští antropologové popisují, že domorodé mýty, které domorodé národy v Austrálii stále provozují, mají důležitou společenskou funkci. Mýty vysvětlují uspořádání jejich každodenního života, pomáhají utvářet představy lidí a ovlivňovat chování ostatních. Představení také často doplňují a "mytologizují" historické události ve službách těchto sociálních účelů v rychle se měnícím moderním světě. Jak píše R. M. W. Dixon:

"Vždy je nedílnou a běžnou součástí.. že zákon (domorodé právo) je něco, co pochází od předků nebo snů a předává se z generace na generaci v nepřetržité linii. Zatímco... oprávnění konkrétních lidských bytostí mohou přicházet a odcházet, základní vztahy mezi základními Sny a určitými krajinami jsou teoreticky věčné... oprávnění lidí k místům jsou obvykle považována za nejsilnější, pokud tito lidé požívají vztah identity s jedním nebo více Sny daného místa.

To je ústřední silný rys domorodé identity. Je to víc než jen otázka víry. Snění existovalo a stále existuje, zatímco lidé jsou jen dočasní.

Domorodé mýty v Austrálii jsou jakousi nepsanou (ústní) knihovnou. Z této knihovny se domorodci učí o světě a vnímají domorodou "realitu" s pojmy a hodnotami, které se značně liší od západních společností:

"Domorodci se ze svých příběhů naučili, že společnost nesmí být zaměřena na člověka, ale spíše na zemi, jinak zapomenou na svůj zdroj a účel....jsou propojeni se zbytkem stvoření, že oni jako jednotlivci jsou pouze dočasní v čase a do vnímání svého životního účelu musí zahrnout minulé i budoucí generace."

"Lidé přicházejí a odcházejí, ale země a příběhy o ní zůstávají. Je to moudrost, která vyžaduje celoživotní naslouchání, pozorování a prožívání... Existuje hluboké porozumění lidské přirozenosti a životnímu prostředí... místa uchovávají 'pocity', které nelze popsat fyzickými termíny... jemné pocity, které rezonují těly těchto lidí. Tyto "pocity" lze skutečně ocenit pouze při rozhovoru a pobytu s těmito lidmi. To je... nehmotná realita těchto lidí..."

Mýty v celé Austrálii

Duhový had

V roce 1926 si britský antropolog, profesor Alfred Radcliffe-Brown, všiml, že mnoho domorodých skupin v Austrálii sdílí jednu verzi mýtu. Mýtus vyprávěl o mocném, tvořivém a nebezpečném hadovi, obvykle obrovské velikosti. Tento had byl spojován s duhou, deštěm, řekami a hlubokými vodními díly.

Radcliffe-Brown použil slova "duhový had", aby popsal tento běžný, opakující se mýtus. Uvedl různé názvy, které se v Austrálii pro tohoto "duhového hada" používají:

• Kanmare (Boulia, Queensland)
• Tulloun: (Mount Isa, Queensland)
• Andrenjinyi (Pennefather River, Queensland)
• Takkan (Maryborough, Queensland)
• Targan (Brisbane, Queensland)
• Kurreah (Broken Hill, Nový Jižní Wales)
• Wawi (Riverina, Nový Jižní Wales)
• Neitee & Yeutta (Wilcannia, Nový Jižní Wales)
• Myndie (Melbourne, Victoria)
• Bunyip (Západní Viktorie)
• Arkaroo (Flinders Ranges, Jižní Austrálie)
• Wogal (Perth, Západní Austrálie)
• Wanamangura (Laverton, Západní Austrálie)
• Kajura (Carnarvon, Západní Austrálie)
• Numereji (Kakadu,Severní teritorium).

Tento "duhový had", had obrovských rozměrů, žije v nejhlubších vodních dírách. Pochází z větší bytosti, kterou lze spatřit jako tmavý pruh v Mléčné dráze. Lidem na tomto světě se ukazuje jako duha, když se pohybuje vodou a deštěm, utváří krajinu, pojmenovává a opěvuje místa, pohlcuje a někdy i topí lidi; posiluje znalé deštěm a léčivou mocí; jiné sužuje vředy, slabostí, nemocemi a smrtí.

Dokonce i australský "Bunyip" byl identifikován jako mýtus "duhového hada" výše uvedeného druhu. Slova, která použil Radcliffe-Brown, dnes běžně používají vládní agentury, muzea, umělecké galerie, domorodé organizace a média pro označení konkrétního australského domorodého mýtu a jako zkratku pro australskou domorodou mytologii obecně.

Mýty o kapitánu Cookovi

Další mýtus, který se vyskytuje v Austrálii, vypráví o člověku, který přichází z moře. Tato osoba, obvykle z Anglie, buď nabízí dary, nebo přináší velké škody. Tato osoba se nejčastěji nazývá "kapitán Cook". Zatímco James Cook hrál klíčovou roli ve vývoji Austrálie, v domorodých příbězích je to padouch.

Domorodé mýty o "kapitánu Cookovi" nejsou ústní historií. Nejsou součástí průzkumu východního pobřeží Austrálie Jamesem Cookem v roce 1770. Domorodci se s Cookem skutečně setkali, zejména během jeho sedmitýdenního pobytu na řece Endeavour. Lidé Guugu Yimidhirr si tato setkání možná pamatují.

Australský mýtus o kapitánu Cookovi však vypráví o symbolické britské postavě, která přichází zpoza oceánů někdy poté, co se zformoval svět domorodců a vznikl původní společenský řád. Tento kapitán Cook signalizuje dramatické změny ve společenském uspořádání, do něhož se zrodili současní domorodci.

V roce 1988 australský antropolog Kenneth Maddock prozkoumal několik verzí tohoto mýtu o kapitánu Cookovi, jak je zaznamenala řada domorodých skupin v Austrálii:

• Batemans Bay, Nový Jižní Wales: Percy Mumbulla vyprávěl o příjezdu kapitána Cooka na velké lodi, která zakotvila na ostrově Snapper Island. Dal lidem oblečení (na sebe) a tvrdé sušenky (k jídlu). Pak se vrátil na svou loď a odplul. Mumbulla vyprávěl, jak jeho předkové odmítli dary kapitána Cooka a hodili je do moře.
• Cardwell, Queensland: Chloe Grantová a Rosie Runawayová vyprávěly o tom, jak se zdálo, že kapitán Cook a jeho skupina vystupují z moře. S bílou pletí byli považováni za duchy předků, kteří se vracejí ke svým potomkům. Kapitán Cook nejprve přišel a nabídl dýmku a tabák ke kouření (což bylo odmítnuto jako "hořící věc... uvízlá v ústech"), pak uvařil louh s čajem (což bylo odmítnuto jako opaření "špinavou vodou"), poté upekl mouku na uhlí (což bylo odmítnuto jako páchnoucí "zatuchlinou" a vyhozeno neochutnané), nakonec uvařil hovězí maso (které vonělo dobře a chutnalo dobře, jakmile byla setřena slaná kůže). Kapitán Cook a jeho skupina pak odjeli, odplouvajíce na sever, a zanechali předky Chloe Grantové a Rosie Runawayové, kteří tloukli pěstmi do země a strašně litovali, že duchové jejich předků takto odcházejí.
• Jihovýchodní část zálivuCarpentaria, Queensland: Rolly Gilbert vyprávěl o tom, jak kapitán Cook a další lidé proplouvali oceány na lodi a rozhodli se podívat do Austrálie. Cook se setkal s dvojicí Rollyho předků, které se chystal zastřelit. Místo toho je lstí přiměl, aby mu ukázali hlavní tábořiště místních obyvatel, načež je:

"nastrčili lidi [dobytkářský průmysl], aby chodili po kraji a stříleli lidi, prostě jako zvířata, nechali je tam ležet pro jestřáby a vrány... Takže spousta starých lidí a mladých lidí dostala ránu do hlavy koncem zbraně a nechali je tam. Chtěli ty lidi vyhladit, protože Evropané v Queenslandu museli prohánět svůj dobytek: koně a skot."

• Řeka Victoria (Severní teritorium): v mýtu o kapitánu Cookovi se vypráví, že kapitán Cook plul z Londýna do Sydney, aby získal pevninu. Vylodil býky a muže se střelnými zbraněmi, načež byli místní domorodci v oblasti Sydney zabiti. Kapitán Cook se vydal na cestu do Darwinu, kam vyslal ozbrojené jezdce, aby lovili domorodce v zemi na řece Victoria. Založil město Darwin dal policii a správcům dobytčích stanic příkazy, jak zacházet s domorodci.
• Kimberley (Západní Austrálie): Mnoho domorodých vypravěčů tvrdí, že kapitán Cook je evropský kulturní hrdina, který přistál v Austrálii. Pomocí střelného prachu dal příklad pro zacházení s domorodým obyvatelstvem v celé Austrálii, včetně Kimberley. Po návratu domů tvrdil, že neviděl žádné domorodé obyvatelstvo, a prohlásil, že země je obrovská a prázdná, kterou mohou osadníci přijít a přivlastnit si ji. V tomto mýtu kapitán Cook zavedl "Cookův zákon", na který se osadníci spoléhají. Domorodci tvrdí, že je to zákon nedávný, nespravedlivý a ve srovnání s domorodým právem falešný.

Australská krajta kobercová, jedna z podob, kterou může mít postava "duhového hada" v mýtech o "duhovém hadovi".


Socha kapitána Jamese Cooka na Admiralty Arch v Londýně

Příklady mýtů

Murrinh-Patha lid

Země lidu Murrinh-Patha

Lidé z kmene Murrinh-Patha žijí ve vnitrozemí ve slané vodě od města Wadeye. Ve svých mýtech popisují čas snů, který je podle antropologů náboženskou vírou, ale liší se od většiny ostatních náboženských představ na světě.

Murrinh-patha se vyznačují jednotou myšlení, víry a vyjadřování, která nemá v křesťanství obdoby. Všechny části svého života, myšlení a kultury považují za ovlivněné svým Sněním. Nevidí rozdíl mezi duchovními a hmotnými věcmi. Neexistuje rozdíl mezi věcmi, které jsou posvátné, a věcmi, které posvátné nejsou. Veškerý život je "posvátný", veškeré jednání má "morální" důsledky. Veškerý smysl života vychází z tohoto věčného, všudypřítomného Snění.

"Posvátno je všude ve fyzické krajině. Mýty a mýtické stopy se kříží... tisíce kilometrů a každý konkrétní tvar a rys terénu má za sebou dobře propracovaný 'příběh'."

Tato mytologie Murrinh-patha je založena na pohledu na život, který věří, že život je "...radostná věc s červy ve svém středu.". Život je dobrý a starostlivý, ale během životní cesty se objevuje mnoho bolestných utrpení, která musí každý člověk pochopit a prožít, jak roste. To je poselství, které se vypráví v rámci mýtů Murrinh-patha. Právě tato filozofie dává lidem z Murrinh-pathy rozum a smysl života.

Následující mýtus Murrinh-patha se například předvádí při obřadech Murrinh-patha, které mají zasvětit mladé muže do dospělosti.

"Žena Mutjinga ("Stará žena") měla na starosti malé děti, ale místo aby na ně během nepřítomnosti rodičů dohlížela, spolkla je a snažila se uniknout jako obrovský had. Lidé ji pronásledovali, probodli ji kopím a nestrávené děti vyndali z těla."

V rámci mýtu a jeho představení musí být malé děti nejprve spolknuty bytostí předků, která se promění v obrovského hada. Poté jsou děti vyvrženy a teprve poté jsou přijaty mezi mladé dospělé se všemi právy a výhodami mladých dospělých.

Lidé z kmene Pintupi

Země lidu Pintupi

Národy Pintupi z australské oblasti Gibsonovy pouště chápou svou identitu převážně "mýtickou" formou.Všechny události se dějí a vysvětlují pomocí společenských struktur a pravidel, o nichž se vypráví, zpívá a které se předvádějí v rámci jejich nadlidské mytologie. To znamená, že struktury společnosti vycházejí z mýtů, nikoli z vlastních politických akcí, rozhodnutí nebo vlivů místních jednotlivců.

"Snění... poskytuje morální autoritu ležící mimo individuální vůli a mimo lidskou tvorbu... ačkoli je Snění jako uspořádání kosmu pravděpodobně produktem historických událostí, takový původ je popírán."

"Současné dění není chápáno jako výsledek lidských spojenectví, výtvorů a rozhodnutí, ale je vnímáno jako vnucené všeobjímajícím kosmickým řádem."

V rámci tohoto pintupského pohledu na svět řídí a usměrňují společnost tři dlouhé zeměpisné stopy pojmenovaných míst. Jsou to vzájemně propojené řetězce důležitých míst pojmenovaných a vytvořených mýtickými postavami na jejich cestě pouštní oblastí Pintupi během Snění. Je to složitá mytologie příběhů, písní a obřadů, kterou Pintupové znají pod názvem Tingarri. Nejúplněji ji vyprávějí a předvádějí lidé Pintupi na větších setkáních v zemi Pintupi.

Související stránky

• Čas snů
• Mýtus
• Duhový had