Dějiny Polska

Polsko se začalo formovat jako stát kolem poloviny 10. století za vlády Piastovců. V roce 966 se kníže Měšek I. nechal pokřtít a s ním i celý polský národ.

Ve 12. století se Polsko rozpadlo na několik menších států, které byly později v roce 1241 napadeny mongolskými vojsky. V roce 1320 se Vladislav I. stal králem opraveného Polska. Jeho syn Kazimír III. opravil polské hospodářství, postavil nové hrady a vyhrál válku proti rusínskému vévodství. Černá smrt, která v letech 1347-1351 postihla mnoho částí Evropy, do Polska nedorazila.

Počínaje litevským velkoknížetem Jogailou vytvořila dynastie Jagellonců (1385-1569) polsko-litevskou unii. Toto partnerství se ukázalo jako výhodné pro Poláky i Litevce, kteří po následující tři století hráli dominantní roli v jedné z nejmocnějších říší v Evropě. Zákon Nihil novi, který přijal polský Sejm v roce 1505, přenesl většinu zákonodárné moci z panovníka na Sejm. Tato událost znamenala začátek období známého jako "šlechtické společenství", kdy stát řídila "svobodná a rovná" polská šlechta. Lublinská unie z roku 1569 založila Rzeczpospolitu polsko-litevskou jako vlivného hráče v evropské politice a důležitý kulturní celek.

V 17. století napadlo Švédsko celé Polsko (říkalo se tomu "potopa"). Mnoho válek proti Osmanské říši, Rusku, kozákům, Sedmihradsku a Braniborsku-Prusku skončilo Karlovickou smlouvou v roce 1699. Během následujících 80 let došlo k oslabení vlády a národa, čímž se Polsko stalo závislým na Rusku. Toho využívali ruští carové, kteří nabízeli peníze zrádcům, kteří by blokovali nové myšlenky a řešení. Rusko, Prusko a Rakousko rozbily Polsko na tři části v letech 1772, 1793 a 1795, čímž došlo k rozpadu země. Polákům se noví králové nelíbili a často se bouřili.

V roce 1791 přijal polský a litevský Sejm v rámci pokusu o reformu Ústavu 3. května, která byla první moderní ústavou v Evropě a druhou (po Spojených státech) na světě. To však nepomohlo proti dělení Polska v letech 1793 a 1795.

Napoleon vytvořil další polský stát, "Varšavské dutiny", ale po napoleonských válkách bylo Polsko na Vídeňském kongresu opět rozděleno mezi jednotlivé země. Východní část ovládl ruský car.

Viz také: Polské oběti holocaustu

Během první světové války se všichni západní spojenci dohodli na záchraně Polska. Brzy po kapitulaci Německa v listopadu 1918 se Polsko stalo Druhou polskou republikou (II Rzeczpospolita Polska). Svobodu získalo po několika válečných konfliktech; největší z nich proběhl v letech 1919-1921 v polsko-sovětské válce.

1. září 1939 nacistické Německo zaútočilo na Polsko a 17. září zaútočil Sovětský svaz. Varšava byla 28. září poražena a rozdělena na dvě části, z nichž jedna patřila nacistickému Německu a druhá Sovětskému svazu. Východní část německé zóny byla přeměněna na německou vládní oblast. Ze všech zemí, které se účastnily války, přišlo Polsko o největší počet svých obyvatel: zahynulo jich přes 6 milionů, z toho polovina polských Židů. Polsko také poskytlo po USA, Velké Británii a Sovětech nejvíce vojáků, aby nakonec porazilo nacistické Německo. Na konci války byly hranice Polska posunuty na západ a východní hranice byla posunuta na Curzonovu linii. Západní hranice byla posunuta na linii Odra-Nisa. Nové Polsko se zmenšilo o 20 % na 77 500 km². Tento posun přinutil miliony lidí k přestěhování: Poláků, Němců, Ukrajinců a Židů. Po těchto událostech se Polsko poprvé stalo skutečným státem. V sousedních zemích, na Ukrajině, v Bělorusku a Litvě, ale i v dalších zemích, žije stále mnoho Poláků. Nejvíce Poláků mimo Polsko žije ve Spojených státech, zejména v Chicagu.

Po druhé světové válce byla v Polsku nastolena komunistická vláda Sovětského svazu a země dostala název Polská lidová republika. V roce 1989 pomohla Solidarita - politická skupina vedená Lechem Wałęsou - porazit komunistickou vládu v Polsku.

Na počátku 90. let se ekonomika země stala jednou z nejsolidnějších ve střední Evropě. Došlo k mnoha zlepšením v oblasti lidských práv, jako je svoboda slova, demokracie atd. V roce 1991 se Polsko stalo členem Visegrádské skupiny a v roce 1999 vstoupilo spolu s Českou republikou a Maďarskem do NATO. V červnu 2003 pak polští voliči v hlasování rozhodli o vstupu do Evropské unie. Země vstoupila do EU 1. května 2004.