Marcel Dupré

Marcel Dupré se narodil v Rouenu (Normandie, Francie). Jeho rodina byla hudebně založená. Jeho otec Albert Dupré byl varhaníkem v gotickém opatství St Ouen v Rouenu. Mladý Marcel byl zázračné dítě. V roce 1904 nastoupil na pařížskou konzervatoř, kde studoval hru na klavír a varhany. Jeho učiteli varhanní hry byli nejslavnější francouzští varhaníci: Alexandre Guilmant a Louis Vierne a také Charles-Marie Widor, který ho učil komponovat. V roce 1914 získal Dupré Velkou cenu Říma za kantátu Psyché. O dvanáct let později se stal profesorem varhanní hry na pařížské konzervatoři a na tomto místě zůstal až do roku 1954.

Dupré se proslavil více než 2000 varhanními recitály v Evropě, Spojených státech, Kanadě a Austrálii. V roce 1920 uspořádal na pařížské konzervatoři sérii koncertů, na nichž zpaměti zahrál všechna varhanní díla Johanna Sebastiana Bacha.

Brzy se stal světoznámým. V roce 1934 Widor rezignoval na místo varhaníka v pařížském St.Sulpice a Dupré převzal tuto funkci, kterou si udržel až do konce života.

V letech 1947-1954 byl ředitelem Americké konzervatoře, která sídlila na zámku Fontainebleau u Paříže. V roce 1954 převzal Dupré po Claudu Delvincourtovi (který zahynul při autonehodě) funkci ředitele Pařížské konzervatoře, kde zůstal až do roku 1956. Zemřel ve věku 85 let.

Při varhanních recitálech hrál Dupré často své vlastní skladby i skladby jiných autorů, zejména Bacha. Stejně jako Widor a Vierne komponoval dlouhé skladby o několika částech, které nazýval "symfonie". Když hrál při bohoslužbách, začínal komponovanou hudbou, která se hodila k danému ročnímu období. Pak improvizoval, hrál složité fugy, triové sonáty a chorálové improvizace. Improvizace mu šla tak dobře, že si mnozí lidé mysleli, že hudbu předem složil.

Při koncertních vystoupeních často dostával melodii, ze které pak okamžitě skládal rozsáhlé dílo. V roce 1906, kdy byl ještě studentem, hrál na svatbě a dvou bohoslužbách, když měl slavný Widor chybět. Dupré se zeptal Widora, jakou hudbu má zahrát. Widor mu řekl, aby něco zaimprovizoval. Dupré počkal, až Widor vyjde z kostela, a teprve pak začal cvičit, ale Widor se vplížil zpět a poslouchal ho. Uvědomil si, že to Dupré zvládne velmi dobře.

Dupré proslul jako učitel hry na varhany. Vyučoval dvě generace známých varhaníků včetně Jehana Alaina, Marie-Claire Alainové, Pierra Cochereaua, Jeanne Demessieux, Jeana Guilloua, Jeana Langlaise a Oliviera Messiaena.

Dupré složil velké množství varhanní hudby. Jako chlapec se seznámil s Aristidem Cavaillé-Collem, nejslavnějším stavitelem varhan ve Francii. Cavaillé-Coll postavil varhany, na které hrál Dupréův otec, takže byl zvyklý na zvuk moderních francouzských varhan. Většina Duprého varhanní hudby je velmi obtížná na hraní. Patří k ní Tři preludia a fugy, op. 7 (1914). Dokonce i Widor se domníval, že Preludium z třetí skladby je prostě nemožné provést. Dupré ji však dokázal zahrát a po něm se ji naučilo hrát i mnoho varhaníků. Mezi další Duprého pozoruhodné skladby patří Symfonie-Passion, Esquisses a Évocation a Cortège et Litanie.

Dupré se kromě komponování hudby věnoval také přípravě studijních vydání varhanních děl Bacha, Händela, Mozarta, Liszta, Mendelssohna, Schumanna, Césara Francka a Alexandra Glazunova. Psal také hudbu pro lidi, kteří se učili hrát na varhany, a knihy o tom, jak na varhany improvizovat.