Bachovy Matoušovy pašije: mistrovské oratorium o Ježíšově ukřižování

Tradice zpívání příběhu o Ježíšově umučení během Svatého týdne (týden před Velikonocemi) sahá mnoho set let zpět do doby, kdy kněz příběh zpíval, místo aby ho říkal. Později se vyvinula tradice nechat jej zpívat sborem. V období baroka se vyvinulo pašijové oratorium. Nejznámějším dílem této tradice jsou Bachovy Matoušovy pašije z roku 1727. Poprvé byly pravděpodobně provedeny na Velký pátek (11. dubna) 1727 v lipském kostele Thomaskirche, kde Bach působil jako kapelník. Do roku 1736 v něm provedl několik změn a 30. března 1736 ho provedl znovu. Poté byla téměř úplně zapomenuta až dlouho po Bachově smrti. I Bachova hudba obecně byla většinou lidí zapomenuta. V roce 1829 objevil hudbu Matoušových pašijí skladatel Felix Mendelssohn a rozhodl se provést její krátkou verzi v Berlíně. Ta si okamžitě získala mimořádnou oblibu u publika a od té doby zůstal Bach vždy uznáván jako jeden z největších skladatelů.

Slova Bachových Matoušových pašijí jsou zčásti převzata přímo z Bible (kapitoly 26-27 Matoušova evangelia) a zčásti je vymyslel básník Picander. Slova z Bible slouží k vyprávění základního příběhu. Zpívá je na recitativ (hudba v rytmu řeči) tenorový sólista, který je znám jako evangelista (Matouš byl "evangelista", protože hlásal Ježíšovo poselství). Slova pronesená Ježíšem zpívá barytonový nebo basový sólista. Evangelistu doprovází continuo (varhany a violoncello, kontrabas nebo fagot). Ježíše doprovází smyčce.

Mezi recitativy jsou árie, z nichž každou zpívá jeden ze čtyř sólistů: soprán, alt, tenor a bas. Árie mají často úvodní část zvanou "arioso", která je v hudebním stylu něco mezi recitativem a árií. Árie jsou doprovázeny orchestrem, často s jedním nástrojem, který hraje důležité sólo. Slova ariosa a árie komentují dění v příběhu a popisují, co se odehrává v myslích lidí.

Sbor, rozdělený na dvě části ("dvojitý sbor"), zpívá několik částí, v nichž představuje zástup lidí v příběhu. Některé z těchto částí, například úvodní, jsou poměrně dlouhé, jiné jsou opravdu velmi krátké. V některých z těchto částí vystupuje sólový zpěvák a sbor komentuje to, o čem sólista zpívá. Kromě hlavního sboru je zde ještě malý sbor, který během první části zpívá na hudbu chorálovou melodii (říká se jí "ripieno"). Někdy se k tomu používá chlapecký sbor.

Zazní také několik chorálů, které zpívá celý sbor. Jedná se o něco jako hymnické nápěvy. Je pravděpodobné, že v Bachově době se k jejich zpěvu přidával i sbor, protože se jednalo o chorály, které se často zpívaly při bohoslužbách.

V některých sborových částech jsou velmi malé úseky pro sólový hlas. Ty představují jednu osobu z davu. Mohou je zpívat sólisté ze sboru. Kromě Ježíše jsou zde tedy malé party pro Jidáše, Petra, dva velekněze, Piláta Pontského, Pilátovu ženu, dva svědky a dvě ancilly (služebné). Tyto malé role mohou zpívat různí sólisté, ale v některých provedeních může jeden sólista (případně ten, který zpívá i árie) převzít několik těchto rolí.

V tradici těchto hudebních pašijí se zmrtvýchvstání vůbec nezmiňuje. Příběh končí sborem, který prolévá slzy poté, co byl Ježíš usmrcen.

Nástroje v orchestru jsou smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella a kontrabasy), varhany (po jedněch pro každý sbor), dvě flétny, dva hoboje a fagot. Orchestr I hraje se sborem I a orchestr II hraje se sborem II. Jsou zde i další nástroje: dvě zobcové flétny, tři různé druhy hobojů a viola da gamba.

Bachovy Matoušovy pašije trvají téměř tři a půl hodiny, pokud jsou provedeny bez jakýchkoli škrtů. Je rozdělena do dvou částí. Mezi jednotlivými částmi je obvykle dlouhá přestávka, aby se hudebníci a posluchači mohli najíst a pak se občerstveni vrátit na druhou část.

Matoušovy pašije a Janovy pašije jsou velmi významná díla. Svým charakterem se však liší. Svatojánské pašije jsou velmi dramatické, užívají si dramatičnosti příběhu. Matoušovy pašije jsou jemnější a přemýšlivější, i když mají také dramatické momenty.