Recitativ – definice a role v opeře (recitativo secco, accompagnato)

Recitativ – rychlé „mluvené“ zpívání v opeře: definice, role v ději a rozdíl mezi recitativo secco a accompagnato pro lepší pochopení.

Recitativ (italsky recitativo) je zpěvná část vokální hudby určená k rychlému vyprávění děje — zpívá se ve způsobu blízkém mluvenému projevu. Název pochází z italského slovesa recitare, což znamená „recitovat“ nebo „vyprávět“. Recitativ předává dějové informace a posouvá akci dál; je tedy zásadní součástí opery, oratoria i kantáty.

Hlavní typy recitativu

• Recitativo secco (suchý recitativ) – doprovází ho převážně basso continuo, tedy klávesový nástroj (nejčastěji cembalo nebo varhany) spolu s nízkým smyčcovým nástrojem (violoncello, basa). Doprovod obvykle tvoří několik akordů a harmonické figury zapisované jako figured bass; rytmus je volný a přizpůsobuje se přirozenému řečovému proudu.
• Recitativo accompagnato (doprovázený recitativ), někdy nazývaný i recitativo obbligato – k sólu se připojuje orchestr. Orchestrální doprovod bývá psán přesněji a může recitativ dramaticky zbarvit nebo zvýraznit silné emoce a momenty napětí.

Charakteristika a provedení

Recitativ je obvykle rytmicky volný, má málo pravidelných taktových čar (v baroku se často nepoužívaly) a klade důraz na srozumitelnost textu a přirozenou intonaci řeči. V praxi to znamená, že melodie následuje přízvuk slov a jejich logiku, ne hudební metrum.

V recitativu secco je časté, že cembalista nebo jiný hráč na continuo improvizuje doprovod podle uvedených akordů, přidává průvody a ozdobné figury, které doplňují sólový hlas. V recitativo accompagnato je doprovod většinou přesně napsaný orchestrálně; orchestr může mít krátké vstupy, motivické reakce nebo ilustrující přepisy děje (např. bouře, napětí apod.).

Historie a vývoj

Recitativ vznikl spolu se vznikem opery kolem roku 1600 jako nástroj, kterým skladatelé mohli hudebně vyprávět děj. V raném baroku, u skladatelů jako Claudio Monteverdi, se výrazně uplatňoval basso continuo a volný, řečově podobný zpěv. V barokní opeře je rozhraní mezi recitativem a árií poměrně jasné: recitativ pro děj, árie pro emocionální reflexi.

Postupem doby se hranice mezi recitativem a árií stírala. Klasicistní skladatelé (např. Mozart) formulovali recitativy s různou mírou orchestrální podpory; v romantismu a zejména u Wagnera se mnoho operních partů psalo jako plynulé, „through-composed“ uspořádání, kde přechody mezi vyprávěním a lyrickými scénami nejsou ostré. Wagner prakticky zrušil tradiční secco recitativ a zavedl celistvější hudební tok, v němž všechno („alles ist musikalisch interessant“) navzájem souvisí.

Role v opeře a dalších žánrech

• Recitativ předává informace o ději, dialogy a přechody mezi scénami.
• Umožňuje rychlou výměnu myšlenek a reakcí mezi postavami bez nutnosti plně rozvíjet melodickou linku.
• V duchovních dílech (oratoria, kantáty) plní podobnou funkci k přednesu textu a vyjádření dějové linky.
• Volba secca či accompagnata je dramatickým prostředkem: suchý recitativ působí „objektivněji“ a konverzačně, accompagnato dodává scéně větší dramatický tlak a emocionální intenzitu.

Notace a interpretace

V barokní notaci se často neuváděly pevné taktové čáry a basso continuo poskytoval harmonický základ ve formě figurovaného basu. Dnešní edice mohou obsahovat taktování a přesnější provozní pokyny; historicky poučení interpreti uměli zdůrazňovat řečový charakter, frázování a ornamentaci podle stylu dané doby. V moderních provedeních se u recitativů často rozhoduje, zda použít autentické nástroje a improvizační praxi, nebo pevnější, notované orchestrální doprovody.

Příklady a poznámky

Recitativy můžeme najít u všech hlavních operních a oratorních autorů od baroka po 19. století a dál. U starších děl narazíte častěji na recitativo secco s cembalem a violoncellem, u dramaticky silných momentů nebo v novějších opeře se uplatní recitativo accompagnato s plným orchestrem. V operační praxi se rovněž někdy setkáte s úpravami — recitativy mohou být zkráceny, rozšířeny nebo upraveny podle inscenačních potřeb.

Stručně řečeno: recitativ je prostředek k rychlému a srozumitelnému vyprávění děje v hudbě; jeho podoba a účinek závisí na doprovodu (secco vs. accompagnato), dobovém stylu a dramatických záměrech skladatele a inscenace.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je v hudbě recitativ?

Otázka: Co znamená výraz "recitativo"?

Otázka: V jakých druzích hudby se recitativ používá?

Otázka: Kdy byla vynalezena opera?

Otázka: Jak se recitativ obvykle doprovází, když se používá pouze jeden klávesový nástroj?

Otázka: Jaký je rozdíl mezi "recitativo secco" a "recitativo accompagnato"?

Otázka: Jsou v recitativu taktové čáry?

Hledání podle dopisu