Odpuštění

Odpuštění je duševní nebo duchovní proces. Znamená to, že se již nebudete zlobit na druhého člověka nebo na sebe. Může to být kvůli zločinu, hříchu, urážce, urážce, rozdílu, chybě, omylu nebo selhání.

Odpuštění nevyžaduje trest ani náhradu škody. Je dáno bez jakéhokoli očekávání náhrady. Odpuštění může zahrnovat omluvu.

Odpuštění zahrnuje pocity osoby, která odpouští, a její vztah k osobě, které je odpouštěno. K odpuštění může dojít, aniž by o tom odpouštějící osoba věděla. Například člověk může odpustit jiné osobě, která je mrtvá nebo kterou dlouho neviděl.

Odpuštění znamená zapomenout na přestupky. Je upřímné a opravdové. Neklade si ponižující podmínky. Není motivováno pýchou. Skutečné odpuštění se pozná podle skutků, nikoliv podle slov.

Mahátma Gándhí řekl: "Slabí nikdy nemohou odpustit. Odpuštění je vlastností silných."

Většina světových náboženství obsahuje učení o odpuštění. Tato učení tvoří základ moderních tradic a praktik odpuštění.

Judaismus

V judaismu platí, že pokud člověk způsobí škodu, musí jít za těmi, kterým ublížil, a požádat je o odpuštění. Pokud se upřímně a poctivě omluví osobě, které ublížil, a pokusí se křivdu napravit, musí mu poškozený odpustit.

"[J]ako já odpouštím všem, tak mi dej milost v očích druhých, aby mi i oni naprosto odpustili." -Tefila Zaka

Židé každoročně slaví Jom Kipur neboli Den smíření. Před Jom kipurem Židé žádají o odpuštění ty, kterým během uplynulého roku ublížili (pokud tak již neučinili). Během samotného Jom kipuru se Židé postí a modlí se za Boží odpuštění za hříchy, kterých se v uplynulém roce dopustili vůči Bohu. Bůh může člověku odpustit pouze hříchy, kterých se dopustil vůči Bohu. Proto je nutné, aby Židé prosili o odpuštění také ty lidi, kterým ublížili.

Křesťanství

V křesťanství Ježíš mluvil o tom, jak je důležité odpouštět druhým, neboli projevovat milosrdenství. V Novém zákoně najdeme několik příkladů.

"Blahoslavení milosrdní, neboť jim bude prokázáno milosrdenství." -Matouš 5:7 (NIV)

"Ale vám, kteří mě slyšíte, říkám: a žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo s vámi špatně zacházejí. Uhodí-li tě někdo do jedné tváře, nastav mu i druhou." -Lukáš 6:27-29 (NIV)

"Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec." -Lukáš 6:36 (NIV)

"Nesuďte, a nebudete souzeni. Neodsuzujte, a nebudete odsouzeni. Odpusťte, a bude vám odpuštěno." -Lukáš 6:37 (NIV)

Ježíš použil podobenství o neodpouštějícím služebníkovi (Mt 18,21-35), aby řekl, že bychom měli odpouštět bez omezení. Podobenství o marnotratném synovi je pravděpodobně nejznámějším podobenstvím o odpuštění a odkazuje na Boží odpuštění jeho lidu.

Islám

Islám učí, že Alláh je Al-Ghaffur ("Často odpouštějící") a že Alláh je původním zdrojem veškerého odpuštění (ghufran غفران). Žádat Alláha o odpuštění s pokáním je ctnost.

V Koránu a hadísech je mnoho veršů, které doporučují odpuštění.

"Alláh odpouští, co je minulostí." -Korán 5:95

Islám doporučuje odpuštění mezi věřícími, protože Alláh si odpuštění cení. Islám však také povoluje pomstu, a to v rozsahu způsobené škody.

"Odměnou za křivdu je křivda jí rovná, ale když člověk odpustí a usmíří se, odměna mu náleží od Boha, neboť Bůh nemiluje ty, kdož se dopouštějí křivdy." -Korán 42:40

Odpuštění mezi věřícími je podporováno příslibem odměny od Alláha.

Bahá'í víra

V Bahá'í víře je v bahá'í literatuře vysvětleno, jak být k druhým shovívavý.

"Milujte stvoření pro Boha, a ne pro sebe. Nikdy se nebudete zlobit nebo být netrpěliví, budete-li je milovat kvůli Bohu. Lidstvo není dokonalé. V každém člověku jsou nedokonalosti, a pokud se budete dívat směrem k lidem samotným, budete vždy nešťastní. Pokud však budete hledět k Bohu, budete je milovat a budete k nim laskaví, neboť svět Boží je světem dokonalosti a naprostého milosrdenství. Proto se nedívejte na nedostatky kohokoli, dívejte se pohledem odpuštění." -Abdu'l-Bahá, Zvěstování všeobecného míru, str. 92

Ve spisech Shoghi Effendiho, Strážce Bahá'í víry, se píše, že byste měli "odpustit a zapomenout", aby vám bylo odpuštěno.

Buddhismus

V buddhismu odpuštění zabraňuje škodlivým myšlenkám, aby poškozovaly duševní pohodu člověka. Buddhismus uznává, že pocity nenávisti mají trvalý vliv na karmu. Buddhismus podporuje myšlenky, které mají pozitivní účinek.

"Když uvažujeme o zákonu karmy, uvědomíme si, že nejde o to, abychom se mstili, ale abychom praktikovali mettá a odpuštění, protože ten, kdo se stal obětí, je skutečně nejnešťastnější ze všech."

Když se objeví zášť, buddhistická praxe spočívá v klidném uvolnění. Buddhismus se zaměřuje na osvobození od utrpení prostřednictvím meditace.

Buddhismus zpochybňuje emoce, kvůli kterým je nutné odpustit.

"Pokud jsme neodpustili, stále si vytváříme identitu kolem své bolesti, a ta se pak znovu rodí. To je to, co trpí."

Buddhismus zdůrazňuje mettā (milující laskavost), karuṇā (soucit), mudita (radost) a upekkhā (vyrovnanost) jako způsoby, jak se v první řadě vyhnout zášti. Tyto myšlenky pomáhají pochopit utrpení ve světě, a to jak naše vlastní utrpení, tak utrpení druhých.

Hinduismus

Odpuštění je jednou ze šesti hlavních ctností hinduismu. Člověk, který neodpustí, si s sebou nese zátěž v podobě špatných vzpomínek, negativních pocitů a nevyřešených emocí, které ovlivňují současnost i budoucnost. V hinduismu musí člověk odpouštět druhým a musí také usilovat o odpuštění za to, že někomu ublížil.

O odpuštění hovoří také hinduistické eposy a starověká literatura. Například:

"Odpuštění je ctnost; odpuštění je oběť; odpuštění jsou Védy; odpuštění je Šruti; ... odpuštění je svatost; a odpuštěním ... se udržuje vesmír." -Mahabharata, kniha 3, Vana Parva, oddíl XXIX

"Spravedlnost je jediným nejvyšším dobrem, odpuštění je jediným nejvyšším mírem, poznání je jediným nejvyšším uspokojením a laskavost jediným štěstím." -Mahabharata, kniha 5, Udyoga Parva, oddíl XXXIII

V hinduismu se snažíte získat odpuštění od těch, kterým jste ublížili, a od celé společnosti prostřednictvím charity, očišťování, půstu, rituálů a meditace. Odpuštění v hinduismu nevyžaduje, aby se člověk s pachatelem smířil, a v některých situacích nevylučuje usmíření. Odpuštění v hinduistické filozofii znamená být soucitný, něžný, laskavý a nechat odejít křivdu nebo bolest způsobenou někým nebo něčím jiným. Odpuštění je nezbytné k tomu, aby se člověk osvobodil od negativních myšlenek a mohl se soustředit na blažený morální a etický život (dharmický život). V nejvyšším seberealizovaném stavu se odpuštění stává podstatou osobnosti člověka, kdy pronásledovaná osoba zůstává nezasažena, bez rozrušení, bez pocitu oběti, bez hněvu (akrodhi).

Džinismus

V džinismu je odpuštění jednou z hlavních ctností, které si musí džinisté osvojit. Odpuštění (neboli kṣamāpanā) je součástí jedné z deseti charakteristik dharmy. Džinistické texty citují Māhavíru o odpuštění:

Praktikováním prāyaṣcitty (pokání) se duše zbavuje hříchů a nedopouští se přestupků; kdo správně praktikuje prāyaṣcittu, získává cestu a odměnu za cestu, získává odměnu za dobré chování. Prosbou o odpuštění získává štěstí mysli; tím získává laskavé rozpoložení vůči všem druhům živých bytostí; tímto laskavým rozpoložením získává čistotu charakteru a osvobození od strachu." Māhavīra v Uttarādhyayana Sútře 29:17-18

V džinistické modlitbě pratikramana džinisté opakovaně žádají o odpuštění od různých tvorů - dokonce i od bytostí, jako jsou rostliny a mikroorganismy, kterým mohli ublížit při jídle a práci.

Prosím o odpuštění všechna stvoření, kéž mi všechna stvoření odpustí. Kéž mám přátelství se všemi bytostmi a nepřátelství s žádnou.

Ve svých každodenních modlitbách džinisté žádají o odpuštění od všech tvorů:

Žádám o odpuštění všechny živé bytosti, které jsem mohl při chůzi, příchodu a odchodu, šlapání po živém organismu, semenech, zelené trávě, kapkách rosy, mraveništi, mechu, živé vodě, živé zemi, pavučině a dalších potížích týrat. Žádám o odpuštění od všech těchto živých bytostí, ať už jsou jednosmyslové, dvojsmyslové, trojsmyslové, čtyřsmyslové nebo pětosmyslové. Které jsem možná nakopl, zasypal prachem, otřel o zem, srazil s jinými, obrátil vzhůru nohama, potrápil, vyděsil, přemístil z jednoho místa na druhé nebo zabil a připravil o život. (Vyznáním) ať jsem zproštěn všech těchto hříchů.

O odpuštění se žádá vyslovením věty Micchāmi dukkaḍaṃ. Tato fráze znamená: "Kéž by všechno zlo, které bylo spácháno, bylo bezvýsledné.". Při samvatsari džainisté zdraví své přátele a příbuzné slovy micchāmi dukkaḍaṃ a žádají je o odpuštění. Přátelům a příbuzným se posílají dopisy a telefonuje se jim s prosbou o odpuštění. Po samvatsari nedochází k žádným hádkám ani sporům.

• Soucit
• Kajícnost
• Pokora
• Pardon
• Lítost
• Výčitky svědomí
• Pokání