Hadís – co je to, jak vznikají a jak ovlivňují šaríi

Hadís: co jsou vyprávění o Mohamedovi, jak vznikají a ověřují se, a jak spolu s Koránem formují šaríu v sunnitských i šíitských sbírkách.

Hadís (arabsky: حَدِيْث, vyslovuje se "ha-deeth") je vyprávění o události ze života islámského proroka Mohameda. V angličtině se slovo hadith používá také jako množné číslo pro skupinu těchto vyprávění, ačkoli množné číslo v arabštině je a-HAA-deeth. Hadísy se používají spolu s Koránem k výkladu šaríi. Sunnité se řídí kutub al-Sittah, zatímco šíité se řídí kutub al-Arba'a.

Abu Hurairah vyprávěl většinu sunnitských hadísů.

Co je to hadís a proč je důležitý

Hadísy obsahují výroky, činy a schválení připisované proroku Mohamedovi a slouží jako doplněk a výklad Koránu. Zatímco Korán je v islámu považován za primární a nezměnitelný zdroj, hadís poskytuje praktické detaily o uplatnění koránských zásad v konkrétních situacích. Proto jsou hadísy zásadní pro formování právních norem, rituálů, etiky a teologie v rámci šaríi.

Stavba hadísu

Tradičně se hadís skládá ze dvou částí:

• Isnád – řetězec vypravěčů (narrátorů), který spojuje současného zaznamenatele s prorokem; každý člen řetězce je důležitý pro posouzení důvěryhodnosti.
• Matn – vlastní text vyprávění, tedy obsah sdělení (slova, čin nebo schválení).

Klasifikace hadísů

Hadísy jsou klasifikovány podle kvality isnádu a matnu. Mezi hlavní kategorie patří:

• Mutawatir – hadísy předávané mnoha nezávislými řetězci vypravěčů takovým způsobem, že není možné, aby všichni vypravěči vymysleli stejné sdělení; poskytují jistotu (konnitní poznání).
• Ahad – sdělení, které není mutawatir; může být přijato různě v závislosti na síle isnádu (dále rozlišujeme sahih, hasan, da'if).
• Sahih – autentický hadís s nepřerušeným a důvěryhodným isnádem a spolehlivým obsahem.
• Hasan – méně silný než sahih, avšak stále přijatelný; rozdíl bývá v mírně slabším zapamatování či důvěryhodnosti některého vypravěče.
• Da'if – slabý hadís s pochybným nebo přerušeným isnádem či s problematickým obsahem.
• Mawdu‘ – vymyšlený, falšovaný hadís; zcela odmítán pro právní použití.

Sciences of hadith (vědní obory)

Vyvinula se propracovaná metodologie pro posuzování hadísů, často označovaná jako ulum al-hadith. Klíčové disciplíny zahrnují:

• Jarh wa ta‘dil – kritika a hodnocení vypravěčů (ilmu al-rijal), zkoumání jejich paměti, upřímnosti a morální integrity.
• Takhrij – sledování cest, jimiž hadís putoval mezi sběrateli a učenci.
• Nazír – porovnání variant textu a rozhodování o nejspolehlivější verzi.

Sběr a kodifikace hadísů

Hadísy se ustálily a byly zapisovány v průběhu 2.–3. islámského století (8.–9. stol. n. l.). Významní sběratelé a knihy sunnitského korpusu zahrnují kutub al-Sittah, mezi něž jsou tradičně řazeny:

• Sahih al-Bukhari
• Sahih Muslim
• Sunan Abu Dawood
• Jami‘ at-Tirmidhi
• Sunan an-Nasa'i
• Sunan Ibn Majah

U šíitů jsou klíčové tzv. kutub al-Arba'a, mezi něž patří například Al-Kafi (al-Kulayni), Man La Yahduruhu al-Faqih (Ibn Babawayh al-Saduq), Tahdhib al-Ahkam a Al-Istibsar (oba od Shaykh Tusi).

Role hadísů v šaríi

Hadísy pomáhají juristům (fakíhům) interpretovat právní předpisy Koránu a určovat konkrétní náboženské povinnosti, rituály (např. podrobnosti modliteb, půstu, almužny), a také etické normy a zvyky. Při právním rozhodování se většinou vychází z následujícího pořadí autorit: Korán → sahih hadísy → hasan hadísy → konsenzus učenců (ijma‘) → analogie (qiyas) apod. Slabé hadísy se běžně nepoužívají pro ustanovení nových právních pravidel, mohou být však přijímány pro laudativní zprávy o ctnostech a doporučeních, pokud nejsou v rozporu s pevnými zásadami.

Abu Hurairah

Abu Hurairah je tradičně považován za jednoho z nejplodnějších vypravěčů hadísů v sunnitské tradici. Jeho rozsáhlé vyprávění mělo významný dopad na pozdější sběratele. Někteří kritici a moderní badatelé diskutují o spolehlivosti a motivacích některých konkrétních vypravěčů, včetně Abu Hurairahy, zatímco klasická vědecká literatura většinou hodnotí jeho vypravěčskou roli jako významnou a většinou důvěryhodnou. Diskuse o jednotlivých vypravěčích ukazuje, jak moc je metodologie isnádu klíčová pro hodnocení tradic.

Současné přístupy a kontroverze

Dnešní muslimští učenci i západní historikové používají tradiční i moderní historicko-kritické metody k posouzení hadísů. Mezi hlavní otázky patří autenticita některých řetězců, pozdější přidávání prvků z právních či politických důvodů, regionální rozdíly v přijímání textů a rozdílné váhy, které přikládají různé školy islámu. Učenci se rovněž zabývají tím, jak hadísy ovlivnily normy, jež nebyly explicitně obsaženy v Koránu, a jak interpretace hadísů může reagovat na moderní etické a právní výzvy.

Praktická doporučení

• Při používání hadísů v hájkách nebo studiu je důležité rozlišovat mezi sahih, hasan a da'if.
• Mnohé právní rozhodnutí a teologické závěry opírají se o hadísy, proto je vhodné konzultovat kvalifikované učence nebo renomované vědecké zdroje.
• Respekt k tradici i kritická analýza jsou součástí bohaté disciplíny, která obklopuje studium hadíthů.

Tento přehled poskytuje základní orientaci v tom, co hadís je, jak vznikal, jak se hodnotí a jak ovlivňuje šaríi v různých islámových tradicích.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to hadís?

Otázka: Používá se slovo "hadís" pouze v arabštině?

Otázka: Jak se v arabštině vyslovuje množné číslo slova "hadís"?

Otázka: Jak se hadísy používají v islámu?

Otázka: Kterou sbírkou hadísů se sunnité řídí?

Otázka: A kterou sbírkou hadísů se řídí šíité?

Otázka: Kdo je známý tím, že vypráví nejvíce sunnitských hadísů?

Hledání podle dopisu