Muhammad: život, učení a význam proroka islámu (570–632)

Dětství

Mohamed se narodil kolem roku 570 n. l. v Mekce. Jeho otec, který se jmenoval Abdulláh, zemřel šest měsíců před Mohamedovým narozením. Jeho matka Amína zemřela, když mu bylo sedm let. Po Aminině smrti se o něj tedy staral jeho dědeček Abdul-Muttalib, ale i on o dva roky později zemřel, když bylo Muhammadovi devět let. Po dědečkově smrti se o něj staral jeho strýc Abú Tálib, který mu byl oporou po mnoho let jeho dospělého života.

Počátek proroctví

V roce 610 n. l., když bylo Mohamedovi čtyřicet let, se vydal na procházku na horu Híra nedaleko Mekky. Podle muslimů s ním v jeskyni na hoře promluvil anděl Džibrajl (Gabriel). Vypráví se, že když Mohamed poprvé spatřil anděla Gabriela, omdlel, protože Gabriel byl velmi velký. Toto řekl Džibrajl Mohamedovi:

"Čti... ve jménu Boha, který stvořil člověka z kapky krve... Bůh je nejodměněnější... Ten, který naučil člověka psát perem... a naučil člověka tomu, co neznal."

Mohamed se vrátil domů ke své ženě Chadídže a řekl jí, co se stalo. Přišla k němu nová zjevení, která mu přikazovala hlásat to, co bylo sesláno od Boha. Když Mohamed začal poprvé učit, mnohým lidem v Mekce, kteří uctívali modly, se nelíbilo, co Mohamed říkal. Našli se však i lidé, kteří jeho kázání naslouchali a poslouchali jeho poselství. Tito lidé byli prvními stoupenci islámu. Vůdci Mekky stoupence islámu trestali a mučili. Někteří stoupenci islámu byli popraveni. Mohamed se tomu bránil a pokračoval v učení islámu.

Když Mohamed zůstal v Mekce, jeho strýc Abú Laháb vycvičil sedm mužů, aby Mohameda zabili ve spánku. Podle historie ho neviděli odcházet z Mekky. Muži vešli do jeho domu a našli jeho bratrance Alího. Abú Laháb a jeho jezdci se vydali do pouště, aby ho hledali spolu s jeho přítelem Abú Bakrem.

Lidé ze silného židovského kmene v Medíně nesouhlasili s Mohamedovým učením a pravidly. Tento kmen řekl svým spojencům v Mekce, aby prodali všechny věci a domy, které muslimové z Mekky zanechali. Muslimům i těm z Mekky doporučili, aby o svůj majetek bojovali. Mohamed jim řekl, aby to nedělali.

Muslimové z celé Medíny byli vyzváni, aby se shromáždili v mešitě, kde se Mohamed modlil. Bylo jim řečeno, aby bojovali proti obyvatelům Mekky, kteří vypalovali jejich domy a kradli jejich majetek.

Druhou bitvu u Uhudu však muslimové prohráli. Rok po bitvě u Badru měla mekkská armáda pomoc zvenčí. Muslimští lučištníci neposlouchali Mohamedovy pokyny a Chálid ibn al-Valíd toho chytře využil. Hamza, Mohamedův poslední strýc, byl zabit, když mu otrok z Mekky hodil oštěp do hrudi. Mohamed sám byl zraněn.

V roce 627 pak Abú Sufján vedl Kurajšovce a jejich spojence k útoku na samotnou Medínu. Nemohli však projít příkopem, který muslimové kolem Medíny vykopali. Po několika týdnech se koalice rozpadla a vrátila se domů. Medínští byli považováni za vítěze.

Toto příměří však netrvalo dlouho. Po třech letech zaútočila malá skupina jezdců z Mekky na muslimský tábor a několik jich zabila. Muslimové v Medíně se o tom dozvěděli a příměří bylo zrušeno. Abú Sufján, třetí vůdce Mekky za Muhammadova života, se pokusil příměří obnovit, ale Muhammad jeho nabídku zdvořile odmítl. Mohamed řekl svým stoupencům, aby byli připraveni dobýt Mekku. Po dobytí Mekky pokračovali v dobývání Torkánu.

"Dosvědčuji, že není jiného boha než Alláha, a dosvědčuji, že Muhammad je posel Alláhův."

Následujícího dne se muslimská armáda vydala směrem k Mekce. Všichni se rozběhli do svých domovů a zavřeli všechny dveře a okna. Báli se, že je muslimové zabijí kvůli tomu, co muslimům před mnoha lety provedli. Muslimové se však vydali směrem ke Ka'ábě, o níž se věřilo, že ji postavil Abraham a jeho starší syn Izmael. Bilal ibn Riba, bývalý etiopský otrok, hlasitě vykřikl na obyvatele Mekky, že jsou všichni v bezpečí: "Všichni, kdo složí zbraně, jsou v bezpečí. Všichni, kdo jsou v domě Abú Sufjána, jsou v bezpečí. Všichni, kdo jsou za zavřenými dveřmi, jsou v bezpečí."

Abú Sufján to uslyšel ve svém domě. Z toho se dozvěděl, že mu Mohamed odpustil. V té době Muhammad a jeho následovníci odstranili a rozbili všechny modly z Kaaby. Modly byly sochy, které byly uctívány jako bohové. Mohamed odpustil všem obyvatelům Mekky. Nakonec Bilal vystoupil na vrchol Kaaby a vyzval k modlitbě. To bylo Mohamedovo vítězství při šíření islámu po celé Arábii. Protože však byl starý, neměl žít dlouho.

"Pokud někdo z vás uctívá Mohameda, měl by vědět, že Mohamed je mrtvý. Ale ti z vás, kdo uctívají Alláha (swt) (Boha), nechť vědí, že Alláh (swt) (Bůh) je živý a nemůže zemřít."

Přestože Mohamed zemřel, islám se brzy rozšířil po celém Blízkém východě. O několik století později pak pokračoval, až se dostal do Afriky, Asie a Evropy. Islám se stal jedním z největších a nejrychleji rostoucích náboženství na světě.

V roce 2005 zveřejnily dánské noviny politické karikatury Mohameda. Při následných demonstracích zemřelo více než 100 lidí. Johan Galtung, norský matematik a mírový aktivista, se snažil pomoci oběma stranám, aby se sblížily a promluvily si o tom. Podle Galtunga útoky proti dánským institucím skončily poté, co vláda vyzvala k jednání. . ^[]

7. ledna 2015 vtrhli bratři Kouachiové v kuklách a ozbrojeni kalašnikovy na redakční schůzi časopisu Charlie Hebdo a stříleli do shromážděných lidí. Zabili karikaturisty Cabu, Charba, Honorého, Tignouse a Wolinského, psychoanalytičku Elsu Cayatovou, ekonoma Bernarda Marise, korektora Mustaphu Ourrada, policistu Franka Brinsolaro, který chránil Charba, Michela Renauda, zakladatele festivalu Rendez-vous du Carnet de voyage, který byl na schůzi pozván, a správce Frédérica Boisseaua. Vážně zranili také karikaturistu Risse, novináře Philippa Lançona a Fabrice Nicolina a správce webových stránek Simona Fieschiho.

Když opouštěli budovu, těsně předtím, než zabili policistu Ahmeda Merabeta, který ležel zraněný na chodníku a prosil o milost, teroristé vykřikli: "Pomstili jsme proroka Mohameda".

Kromě toho byly s masakrem v Charlie Hebdo oficiálně spojeny následující vraždy: Clarissa Jean-Philippe, 27 let, policistka, byla zabita na předměstí Montrouge. Stejně jako čtyři lidé, kteří byli vzati jako rukojmí v supermarketu na východě Paříže. Jednalo se o 20letého Yohana Cohena, který v supermarketu pracoval, 45letého Philippa Brahama, obchodního manažera IT firmy, 21letého studenta Yoava Hattaba a nejmladší oběť ze supermarketu, 64letého Francoise-Michela Saadu, bývalého manažera penzijního fondu.

Dvaatřicetiletý Amedy Coulibaly, únosce rukojmí v supermarketu, je pařížskou prokuraturou spojován také se střelbou a zraněním dvaatřicetiletého běžce v parku na jihozápadě Paříže v den útoku na Charlie Hebdo.

Seznam jmen jeho manželek v chronologickém pořadí

Chadídža bint Chuvajlid

Abdulláh ibn Džafar hlásil, že slyšel Sayyiduna Aliho říkat v Kufě, že Alláhův posel (mír a požehnání Alláha s ním) řekl: "Nejlepší z žen své doby byla Maryam, dcera Imranova, a nejlepší z žen své doby byla Chadídža, dcera Chuvajlidova." Bylo jí 45 let, když se vdávala.

Sawda bint Zamʿa

Sawda bint Zam'a byla první ženou, která se přistěhovala do Habeše na Alláhově cestě.

Aisha

Aiša byla mladá dívka. Je popisována jako velmi inteligentní a s velmi dobrou pamětí. Aiša strávila dalších devět let svého života s Muhammadem, pamatovala si velmi dobře vše, co viděla a slyšela, a podala mnoho Muhammadových vyprávění. Za Muhammada se provdala, když jí bylo šest let.

Hafsa bint Umar

Sňatkem s Hafsou Muhammad upevnil pouto mezi dvěma svými nejbližšími společníky, kteří se po jeho smrti stali prvními dvěma správně vedenými chalífy. Byl nyní ženatý s dcerou Abú Bakra, A'išou, a s dcerou Umara, Hafsou.

Zaynab bint Khuzayma

Nabídla se Mohamedovi, který její nabídku přijal a oženil se s ní. Zaynab bint Khuzayma byla v komunitě vnímána jako velmi štědrá k sirotkům a chudým a později se jí začalo říkat "matka chudých". Zemřela pouhých osm měsíců poté.

Umm Salama

Nebyla jedinou ženou, která ovdověla v důsledku bitvy u Uhudu, a díky tomuto sňatku mnoho společníků následovalo Mohamedův příklad, brali si vdovy a přiváděli je i jejich děti do kruhu svých rodin, místo aby je nechali bojovat samotné.

Zaynab bint Jahsh

Stejně jako u všech Mohamedových sňatků se z něj mohli všichni muslimové mnoho naučit. Tento měl ukázat, že Zajd ibn Haretha nebyl Mohamedovým synem, a demonstrovat, že při uzavírání manželství záleží na společenské úrovni. Chlubila se tím, že její sňatek zařídil Alláh. V té chvíli jí Muhammad změnil jméno z Barry na Zajnab.

Juwayriyya bint al-Harith

Mohamed přemýšlel, jak ji a celý její kmen zachránit před nebezpečím. Sňatkem s Džuvajríjou by Banu Mustaliqové mohli vstoupit do islámu se ctí a s odstraněným ponížením z nedávné porážky, takže by již nepovažovali za nutné pustit se do války pomsty, která by trvala, dokud by jedna ze stran nebyla zničena. 

Ramla bint Abi Sufjan

Řekla, že jí Mohamed jednou řekl: "Každému, kdo se během jednoho dne a noci pomodlí dvanáct dobrovolných modliteb, bude v nebi postaven dům." A dodala: "Od té doby jsem to nikdy nepřestala dělat."

Safiyya bint Huyayyy

Jediná osoba, která ji mohla zachránit před tím, aby se stala otrokyní poté, co se těšila tak vysokému postavení, byl Mohamed. Přestože její otec plánoval zavraždit Muhammada po bitvě u Uhudu a spikl se s Banu Kurajzou, aby vyhladil všechny muslimy během bitvy u al-Chandaku. Muslimové se domnívají, že to bylo pro Mohameda charakteristické, neboť se věří, že neměl žádnou zášť.

Maymunah bint al-Harith

Muhammad jí dal jméno Majmúna, což znamená "požehnaná", a Majmúna s Muhammadem žila něco přes tři roky, až do jeho smrti. Byla prý velmi dobromyslná, se všemi prý vycházela dobře a s žádnou z ostatních Mohamedových manželek se nepodařilo vyvolat hádku nebo neshody. Aiša řekla: "Mezi námi měla největší strach z Alláha a nejvíce se snažila udržovat příbuzenské svazky." Všichni se snažili udržet příbuzenské svazky.

Maria al-Qibtiyya

O Marii se říká, že ji Muhammad, jeho rodina a společníci ctili a respektovali. S Muhammadem strávila tři roky svého života až do jeho smrti a zemřela o pět let později. Posledních pět let svého života zůstala samotářkou a téměř nevycházela ven, kromě návštěvy Mohamedova hrobu nebo hrobu svého syna. Po její smrti nad ní Umar ibn al-Chattáb vedl modlitbu a byla pohřbena v al-Bakí.