Fis dur je durová stupnice založená na fis. Její tóninová signatura obsahuje 6 křížků.

Její relativní moll je d♯ moll a jejím enharmonickým ekvivalentem je G♭ dur.

Stupnice a tóny

Stupnice Fis dur obsahuje následující tóny (v základním pořadí):

  • F♯ – tónika
  • G♯ – sekund
  • A♯ – tercie
  • B – kvart
  • C♯ – kvinta
  • D♯ – sexta
  • E♯ – septima (vedoucí tón)
  • F♯ – oktáva

Tóninová signatura

Klíč Fis dur používá 6 křížků v pořadí: F♯, C♯, G♯, D♯, A♯, E♯. To znamená, že v notaci jsou standardně zvýšeny právě tyto tóny.

Akordy stupnice (funkce)

Trojsouzně z jednotlivých stupňů ve Fis dur (základní triády):

  • I – F♯ dur
  • ii – G♯ moll
  • iii – A♯ moll
  • IV – B dur
  • V – C♯ dur
  • vi – D♯ moll
  • vii° – E♯ zmenšený (diminished)

Relace a enharmonie

Relativní moll (tj. mollová stupnice se stejnou tóninovou signaturou) je d♯ moll. Enharmonickým ekvivalentem Fis dur je G♭ dur, které se zapisuje se 6 béčky (6 flatů). Volba mezi F♯ dur a G♭ dur závisí na harmonickém kontextu a notaci – někdy je praktičtější použít jednu, jindy druhou.

Praktické poznámky

  • F♯ dur má jasné, zářivé zabarvení; v klavírní literatuře i romantické hudbě se používá pro své specifické barvy a možnost využití křížků v harmonii.
  • V notaci je důležité psát E♯ místo F, protože na sedmém stupni musí být teoreticky zapsán jako zvýšené E (vedoucí tón), nikoli jako prosté F.
  • Při transpozicích a pro smyčcové nástroje může být někdy výhodné použít enharmonický zápis G♭ dur (méně ostrých tónů pro ladění s příčnými nástroji a pod.).