Fis dur (F♯ dur): stupnice, 6 křížků, d♯ moll a G♭ dur
Fis dur: kompletní průvodce stupnicí s 6 křížky, jejími akordy, relativním d♯ moll, enharmonickým G♭ dur a praktickými cvičeními pro pianisty a kytaristy.
Fis dur je durová stupnice založená na fis. Její tóninová signatura obsahuje 6 křížků.
Její relativní moll je d♯ moll a jejím enharmonickým ekvivalentem je G♭ dur.
Stupnice a tóny
Stupnice Fis dur obsahuje následující tóny (v základním pořadí):
- F♯ – tónika
- G♯ – sekund
- A♯ – tercie
- B – kvart
- C♯ – kvinta
- D♯ – sexta
- E♯ – septima (vedoucí tón)
- F♯ – oktáva
Tóninová signatura
Klíč Fis dur používá 6 křížků v pořadí: F♯, C♯, G♯, D♯, A♯, E♯. To znamená, že v notaci jsou standardně zvýšeny právě tyto tóny.
Akordy stupnice (funkce)
Trojsouzně z jednotlivých stupňů ve Fis dur (základní triády):
- I – F♯ dur
- ii – G♯ moll
- iii – A♯ moll
- IV – B dur
- V – C♯ dur
- vi – D♯ moll
- vii° – E♯ zmenšený (diminished)
Relace a enharmonie
Relativní moll (tj. mollová stupnice se stejnou tóninovou signaturou) je d♯ moll. Enharmonickým ekvivalentem Fis dur je G♭ dur, které se zapisuje se 6 béčky (6 flatů). Volba mezi F♯ dur a G♭ dur závisí na harmonickém kontextu a notaci – někdy je praktičtější použít jednu, jindy druhou.
Praktické poznámky
- F♯ dur má jasné, zářivé zabarvení; v klavírní literatuře i romantické hudbě se používá pro své specifické barvy a možnost využití křížků v harmonii.
- V notaci je důležité psát E♯ místo F, protože na sedmém stupni musí být teoreticky zapsán jako zvýšené E (vedoucí tón), nikoli jako prosté F.
- Při transpozicích a pro smyčcové nástroje může být někdy výhodné použít enharmonický zápis G♭ dur (méně ostrých tónů pro ladění s příčnými nástroji a pod.).
Použití tohoto klíče
Tato tónina se v orchestrální hudbě nepoužívá často, s výjimkou modulace. Častěji se používá v klavírní hudbě, například ve Skrjabinových sonátách. Pokud je třeba klavírní hudbu v této tónině upravit pro orchestr, je někdy lepší změnit ji na F nebo G dur. Pokud je třeba použít Fis dur, transponující nástroje v B dur by měly mít hudbu zapsanou v As dur, nikoli v G dur.
Scéna Představení růže ve druhém dějství opery Richarda Strausse Der Rosenkavalier je napsána v Fis dur. Fis dur je tóninou Beethovenovy klavírní sonáty op. 78, Chopinovy Barkaroly, Lisztovy Uherské rapsodie č. 2, Mahlerovy nedokončené Desáté symfonie, Symfonie op. 40 Ericha Korngolda a Skrjabinovy Čtvrté sonáty.
V několika partiturách je tónina F dur v basovém klíči zapsána s ostrým A na horním řádku.
| · v · t · e Diatonické stupnice a klávesy | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| V tabulce je uveden počet fisů a fisů v jednotlivých stupnicích. Mollové stupnice jsou psány malými písmeny. | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vyhledávání